Silva Viktorina Baro je zrůda. Je stará – alespoň podle dobových měřítek. (Je jí dvacet šest.) Je tlustá – podle svých vlastních měřítek, i když mužská část jejího okolí tvrdí opak. Neumí to se zbraněmi. Je to intelektuálka s výraznou slabostí pro historii tajemných a nebezpečných lokalit. A nikdy nespala s mužem, se ženou, dokonce ani s goblinem. Čili pravý opak drsňaček, na jaké jsme v posledních letech zvyklí.
Chvíli to trvá, než si toho všimnete. Stránky letí, tři dějové linie se střídají v úsečných krátkých kapitolách, autorův uhrančivý jazyk šeptá další a další zaříkávadla, která neuronovou sítí vysílají hyperrealistické obrazy, centrum postmoderní slasti přetížením taje jak honduraská čokoláda pod provensálským sluncem a všechno je, jak má být. Očividné věci se přehlížejí nejlépe. Takže ano, zabere to nějaký čas, než vám dojde, že tohle není sci-fi. I když to víte dopředu.
Trvalo to dost dlouho, ale nastala ta chvíle. Juraj Červenák si konečně řekl, že nemá smysl se zabývat Bivojem, Iljou Muromcem a kapitánem Báthorym, protože jeho čtenáři chtějí jen jednoho hrdinu. Respektive dva, již mu před lety získali kvanta čtenářů a fanynek, které baží po podpisu levého a vlastně i pravého ňadra. Řeč je samozřejmě o Roganovi a jeho vlčím parťákovi Goryvladovi, jenž se po letech čekání opět vrací na pulty knihkupectví.
Karty jsou úžasným výtvarným dílem, na které, když už nic jiného, určitě stojí za to spočinout okem a snažit se vcítit do té moudrosti a emocí, které do nich autorka mínila vložit.
Na tento event nás Marvel Comics pripravovalo už od tohtoročného Comic-Conu plagátmi, na ktorých bola prestrelená Iron Manova maska, padnutý Mjolnir, krvavý štít Captaina America a podobné ikonické zábery. Miniséria Punisher: War zone bola na spadnutie.
Je plešatý, cedí jednu hlášku za druhou a s otevřenou pusou na nás křičí kultovní heslo: „Jsem zpět!“ Ne, není to Bruce Willis. Dokonce to není ani Arnold Schwarzenegger ani nikdo jim podobný. Mluvíme samozřejmě o Jiřím Pavlovském a jeho seriálu Kladivo na čaroděje.
M. A. Stackpolovi se podařilo završit celou trilogii vskutku excelentně. Mnohokrát vás autor na cestách svých hrdinů donutí k zamyšlení nad různými věcmi.
Podmanivý příběh z budoucnosti se odehrává ve Sluneční soustavě, z větší části v jednom z pohyblivých měst v martské společnosti Morna. Jean le Flambeur má za úkol vykrást vlastní vzpomínky. Žene ho nejen samotný závazek k jeho spasitelce Mieli, ale také vlastní zvědavost. Co za tím vším vězí? Tohle je vysoká hra, hra o všechno, hra se skrytými kartami.
To, že hurvínkovských knížek je na našem trhu pomálu, což je vzhledem k proslulosti loutkového hrdiny zarážející, je prostě fakt. Fakt, který znamená, že není výběr a kde není výběr, může se uchytit ledacos. A o co vlastně tentokrát jde? Hurvínek stráví nějaký čas ve společnosti zlé princezny Gerbery a bude nucen pod hrozbou sežrání Žeryka, zachraňovat její zemi i poddané, taktéž rostlinného původu, před dlouho trvajícím suchem.
Tento rok sa na scénu, vďaka vydavateľstvu Dynamite Entertainment vracia masaker milujúci Evil Ernie a jeho psychopatický smajlík. Začneme pekne od začiatku...
„...tojeúplněbožímusíštopřečístskvělá knížkaajetobožíjátitopůjčím amusíšmusíšjetoboží!“ Takhle nějak mi kamarádka popsala a následně půjčila román Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Ransoma Riggse.
Ještě teď nedokážu určit, jestli jsem se víc nasmál nad ilustracemi nebo nad všemi těmi vtipy, které na mě lítaly ze všech stran. A jestli někde vznikl nový humor, tak je to právě v téhle knize. Prosím jej tedy zanést do slovníku pod písmeno S – smolíkovský humor.