Na stránkách Sardenu jsme se mohli v nedávné době dočíst recenze na tři deskové hry s totožnou tématikou, a to sice – Kingpin, Mafie a Mafia city. Ve všech třech jsme se mohli vtělit do gangsterů.
Po několika měsíčním čekání se vrací čtyři detektivové, řešící případy spojené s magií. Jen tentokrát coby autor nepřichází Jiří Pavlovský, ale Ondřej S. Nečas. Jak se mu povedlo na Pavlovského navázat?
Africe se říká černý kontinent. Bez ohledu na barvu pleti většiny původních obyvatel či příšeří skryté v jejích hustých pralesích ta temnota spočívá v něčem jiném. V pověrách, které vedou lidi k tomu věřit, že sex s pannou může vyléčit AIDS. V nesmyslných kmenových válkách o nic. V krvavých diamantech, za které si může kdejaký diktátor koupit respekt západu. Ve slumech, jež jako rakovinové nádory vybujely kolem čerstvých metropolí.
Zrecenzoval som už viacero kníh, avšak Lháře Jakuba Ćwieka si budem ešte dlho a živo pamätať. Nie je to ani tak pre kvalitu série alebo veľmi príťažlivú tému mixu mytológií, ale pre holý fakt, že ma autor dobehol a ja som ho precenil. Veru, ani jeden z nás nie je ani zďaleka profesionálom.
Určitě není od věci psát na Sardenu o knize bez prvků fantastiky, zvlášť když jde o dobrodružství Sherlocka Holmese. Doylův slavný detektiv byl první popkulturní fiktivní postavou, která měla svoje fanouškovské kluby, jejíž fandové organizovali setkání a psali o svém hrdinovi fan fiction.
Letos je za nejlepší překlad na cenu akademie SFFH nominována mimo jiné i Pán světla. Podíval jsem se jí tedy na zoubek, jestli opravdu drží vysokou laťku kvality překladů, jakou nastavil například již dříve u Strak vydaný román Tvorové světla a temnoty, přestože tentokrát překládal sám vydavatel, bez Jana Kantůrka nebo jiné rozsáhlé spolupráce se zavedenými překladateli.
Název prvotiny rodáka z New Jersey ti možná podsouvá, že budeš číst příběh o dětech či pro děti, jenže místo toho se ponoříš do vyprávění pětadvacetiletého vojáka o věky věků probíhající válce, jejíž konec je kdesi v nedohlednu jen proto, že lidé velice snadno podléhají paranoii a jen obtížně se vzdávají něčeho, čemu věří celý život a čemu věřily celé generace před nimi.
Spisovatelka M. T. Majar válí. Ještě neuplynul ani rok od její první knížky Hot Boys, s níž dobývala přízeň čtenářek mainstreamu, a už je tu zase s novým románem. Tentokrát ale spadajícím do žánru fantasy.
Kristepane na nebi, to je ale slátanina. U Ódinových koulí, vždyť tam se mytologie a popkultura míchají divočeji než ingredience v recepturách pejska a kočičky. A ani Síla sama nedonutí všechny ty tisícileté druidy, staleté upíry a dávné bohy nechovat se jako teenageři. Jenže na druhou stranu, všem těm fórkům ze života a vtipným narážkám by neodolal ani Velký Cthulhu. Tedy pokud by nespal kdesi v hlubinách.
Tmavovlasá mladá žena na obálce působí zaujatě a v očích se jí zračí obavy, přesto se pouští do neznáma, otvírá tajemná dvířka a vydává se na pouť do říše kouzel, kde snad odhalí pravdu o sobě a bude muset čelit démonům. A já se vydala s ní, vždyť to přece zní tak lákavě.
Strašlivě roztomile užvaněná, originálně vtipná, viktoriánsky kudrlinkatá, nehorázně popisná, světa a věci znalá a přitom působící tak křehce, až se chvílemi bojíte dýchat, abyste nerozfoukali jemné předivo děje – to všechno je Connie Willisová. Ona sama o sobě pravděpodobně ne, ale přetransformovaná do příběhu rozhodně ano.
Pokud nebudeme počítat 28. díl populární série Agent JFK Na vlastní pěst, uplynul od posledního románu Miroslava Žambocha rok a pár měsíců. Někteří si možná mysleli, že Žamboch bude psát už jen Kováře, nebo místo psaní přešel k pouhému čtení a degustování dobrého vína. Nyní se potvrzuje, že ani jedna z možností nebyla správná. Do světa totiž vyrazila jeho nová kniha Ve službách klanu v papírové, ale i elektronické podobě.