RECENZE: Patrick Rothfuss, Jméno větru

Jsou knihy, kde nosným kamenem je příběh. A také knihy, v nichž je hnacím motorem akce. Knihy, jež vám prakticky nedají vydechnout, a knihy, které vám zahltí mozek spekulacemi jako „a on tohle udělal proč?“ Jméno větru nepatří ani do jedné z těchto kategorií. Děj nepádí, ale lehce plyne, příběh se jen pomalu rozvíjí a vlastně celé se to točí kolem hlavního hrdiny, který nám sám sebe představí jako Královraha; těch přezdívek má však ve skutečnosti víc.

Třeba Reshi. Tak mu říká jeho vypečený učedník Bast. Nebo Kote. Tak si říká sám v jednom ze svých období života. Nebo Kvothe. Ale ne, to není přezdívka. Tak se náš hrdina doopravdy jmenuje. Má rusé vlasy, je to čaroděj a na své konto si připsal víc dobrodružství, než kolik stačila zažít většina jeho literárních předchůdců. A několik z těch úžasných příhod nám v prvním svazku odhalí.

Záhy se ukáže, že Kvothe je nejen sympatický hrdina, ale také vynikající vypravěč s notnou dávkou hereckého šarmu. Jak by také ne, když vyrůstal v kočovné divadelní společnosti! Má dar elegantně vybruslit z téměř každé životní situace a i z těch nejméně příznivých událostí dokáže pro sebe vytěžit maximum. A nic jiného mu také nezbývá. Osud se s ním nepáře a on se musí pořádně ohánět, aby přežil a uspořádal si život pokud možno tak, jak sám chce.     

Kroniky královraha jsou zatím pouze dvě, i když autor slibuje trilogii. Jsou to pěkné špalky a u nás se dočkaly už druhého vydání a zbrusu nových obálek. Jméno větru je prvním dílem a na svých několik set stránek až neuvěřitelně čtivým kouskem. 

Kromě ústřední postavy rusovlasého Kvotha se tam objeví několik dalších výraznějších charakterů. Jako třeba zazobaný slizoun Ambrose. Nebo přelétavá kráska Denna. Její záhadný patron pan Jasan. Čandríni. Zapamatujeme si také pár univerzitních mistrů – Elodin, který je rovným dílem střelený jako geniální, asi utkví v mysli každému – ale to je vše. Kvothovi kamarádi se vám budou od začátku plést a nečekejte, že se to na konci zlepší. Ostatní postavy se spíše mihnou a v podstatě rusovlasému čaroději, který je jednoznačně hvězdou celého příběhu, dělají jen křoví. 

Kvotha si záhy zamilujete. Budete mu fandit a bát se – když už ne o jeho život, protože většina příběhů je v ich formě, tak aspoň o ztrátu jiných neméně cenných hodnot. Jako je třeba láska. Nebo sebeúcta. Nebo sny. A také poněkud prozaičtější peníze. Bez nich se nedá existovat v žádném světě a zadlužit se... Dejte pokoj! To je nepříjemné v každé době a pro kohokoliv.      

Co čtenáře překvapí, je asi Kvothův věk. Ačkoliv v první kapitole našeho hrdinu zastihneme jako dospělého muže – ač stále ještě poměrně mladého – ve většině vyprávění je chlapcem. V krutém světě, v jakém žije, však předčasné dospívání není zase až tak neobvyklé.

Stáváme se tak svědky jeho prvního zaškolení do oboru magie a vzniku jeho záliby ve hru na loutnu, vidíme jej jako dítě ulice a později žáka významné magické univerzity. A to by pro začátek mohlo stačit.  

Je příjemné, že ačkoliv se větší část děje odehrává v uzavřeném prostoru magické univerzity a zacházení s magií zde hraje důležitou roli, kniha ničím nepřipomíná Bradavice Harryho Pottera. To už se nám spíš vybaví Charles Dickens v pasážích, v nichž se malý Kvothe courá přelidněným městem Tarbean.

Zvláštní pochvala také náleží překladu z pera naší známé autorky Jany Rečkové.       

Ale jaký je vlastně Kvothův svět? Snadno pochopitelný, nezatížený přebujelou taxonomií hor a povodí a výskytem takových věcí, jako jsou trpaslíci nebo elfové. Je to svět pozdního středověku nebo raného novověku, v němž démoni a další monstra patří povětšinou do starých bájí a dětských pohádek. Ačkoliv i v univerzitním archivu lze nalézt odborný traktát Páření draka obecného. Kvothův svět má také své bohy a mýty. K jednomu takovému patří národní hrdina Taborlin Veliký nebo tajemní Čandríni. Magii se tu říká sympatie a její používání má přesně daná pravidla a v řemeslech převážně užitečné využití. 

Jméno větru je velmi příjemné čtení, které se obejde bez většiny fantasy klišé, a pro studené lednové večery se tak stává ideální volbou.

Patrick Rothfuss: Jméno větru (ukázka)
(The Name of the Wind)
Nakladatel: Argo, Triton
Překlad: Jana Rečková
Obálka: Laura Brettová/Michal Kuba 
Redakce: Martin Šust
Rok vydání: 2012
Počet stran: 643
Provedení: hardback
Cena: 498 Kč