RECENZE: Zdeněk Neubauer, O cestách tam a zase zpátky

Za devatero horami a devatero řekami, v jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.

Kdybyste si měli vybrat jediného spisovatele, z jehož jména byste chtěli učinit synonymum pro žánr fantasy, vybrali byste si někoho jiného než J. R. R. Tolkiena? Vždyť právě dílo oxfordského profesora anglického jazyka a literatury pro mnoho čtenářů představuje bránu do čarokrásné říše fantasie, mnohému otevírá dvířka na cestu, z níž (slovy jiného klasika) není návratu. Jenže vracíme se všichni, ale jen někteří z nás si jako kovář z Wooton Major přinesou odtamtud svou hvězdu.

Tolkienovy knihy mají pevné kořeny v akademickém světě a různé rozbory, polemiky a kritiky jeho dílo na univerzitní půdu opět vracejí. Sám od sebe se přirozeně nabízí jungiánský výklad archetypů v díle (jeden příklad za všechny - Patrick Grant), setkáme se s rozbory mytologické či lingvistické inspirace a dosud klidné vody jezírka u Západní brány Morie rozčeřila i marxistická kritika Pána prstenů coby klišovitého a reakcionářského díla z pera Chiny Miévilla. Nejnovější přírůstek v této oblasti přináší Zdeněk Neubauer v knižně vydané eseji Do světa na zkušenou čili O cestách tam a zase zpátky. I když slovo „nejnovější“ je třeba brát s rezervou, v sešitovém vydání kniha vyšla již krátce po revoluci. Tentokrát je doplněna kratší esejí O pohádce O tom, kterak se Honza učil latinsky a vychází v péčí nakladatelství Straky na vrbě. A péče je to příkladná, kromě pevné vazby dostala publikace do vínku i decentní vnitřní ilustrace a poctivý papír. Co tedy může říct k Tolkienovu dílu profesor biologie?

Překvapivě hodně. Předně je třeba poznamenat, že Neubauer je osobnost s velmi širokým záběrem, je mu blízká hlubinná psychologie stejně jako religionistika. O cestách tam a zase zpátky nese podtitul Malá rukověť k trilogii J.R.R. Tolkiena Hobit - Pán prstenů - Silmarillion & k (ne)pohádkám a autor si pokládá otázku, proč na čtenáře působí Tolkienovo dílo tak hlubokým dojmem. Odpověď hledá Neubauer v pohádkové struktuře vyprávění - tedy v cestě z našeho světa do tajemného a kouzelného světa tam a našeho návratu zpět, kdy se odtamtud vracíme proměněni. Tuto strukturu nevidí jen v samotném ději Hobita nebo prstenové trilogie, ale i v přístupu čtenáře a autora, kteří na stránkách knih cestují do zázračné říše fantasie a zase zpátky. A vrací se jiní, bohatší o tu zkušenost.

Pohádky, mýty a příběhy obecně se prolínají celou esejí, o bohatém světě Středozemě Neubauer trefně poznamenává, že je z vyprávění vystavěn, doslova upleten. Poznávání světa skrz mýty a naraci autor srovnává s vědeckou cestou k poznání a pokud neznáte Neubauerovy názory blíže, může vás překvapit k jakým výsledkům coby profesor biologie dochází. Zároveň se pouští do polemiky s Tolkienovým názorem na pohádky (srov. O pohádkách in Netvoři a kritikové) a upřímně, se vší úctou k mistrovu géniu, má Neubauer v této diskuzi navrch.

Závěr útlé knihy je věnován druhé eseji s názvem O pohádce O tom, kterak se Honza učil latinsky. Text naplněný jemným akademickým humorem se zaobírá quenijštinou našeho světa - latinou. V známé české pohádce nachází vysvětlení toho, proč má dnes latina roli magické řeči vzdělanců, doktorů a katolíků - a vlastně žádnou jinou.

Neubauerovy úvahy jsou přístupné širšímu publiku, autor je vůči čtenáři vstřícný ve vysvětlování, protože eseje nenapsal jen úzkému okruhu učenců. Navíc po pár stránkách pochopíte, že texty je přese všechnu erudici (nebo právě kvůli ní?) třeba číst na prvním místě srdcem, nikoliv jen rozumem. Když se na způsob myšlení Zdeňka Neubauera naladíte, slova budou sama plynout a hledat si cestu někam dovnitř, kde v duši rozezní tu správnou strunu. Pak pochopíte, že i profesor je Tolkienovým světem okouzlen.

Samozřejmě má kniha i nějaké ty kazy na kráse. Předně je to nepraktické umístění poznámkového aparátu nikoliv do poznámek pod čarou, ale až na konec textu. Jedná se o neduh stejně rozšířený, jako nepochopitelný (vzpomeňme si na sbírku esejí Netvoři a kritikové, kde Argo zvolilo stejný přístup dohnaný do extrému dvojitými poznámkami - autorskými a překladatelskými). Druhou potíž pro dnešního čtenáře představuje skutečnost, že kniha byla původně napsána před dvaceti lety. Zejména na začátku, kde nás Neubauer seznamuje s okolnostmi napsání a vydání Tolkienova díla, je poznat, o kolik se všeobecné povědomí o životě a díle J. R. R. Tolkiena u nás posunulo. Carpenterův Životopis a široké internetové zdroje odvedly svou práci a úvod Neubauerovy eseje může na někoho působit jako nošení dříví do Fangornu. Na druhou stranu to profesor dokáže podat stručně a zábavně, takže přeskakování odstavců nikomu nehrozí.

Znovuvydání knihy O cestách tam a zase zpátky je odvážný počin, teoretické statě mají život tvrdší než beletrie, ale vzhledem ke svému kultivačnímu poslání je jich třeba jako soli. Možná si na tuto esej vzpomenete, až si budete lámat hlavu nad letošními cenami ASFFH v kategorii teoretických textů. Neubauer si to za svůj pohled na dílo nejslavnějšího spisovatele fantastiky zaslouží. Uvažuje hluboce a zároveň vysoce, píše od srdce a probouzí ve čtenáři touhu jít se novýma očima podívat do světa, kde vítr v korunách stromů šumí jinak, kde každý nádech chutná jako víno a hvězdnou nocí září Eärendilův silmaril. Kde zrada pálí jako pelyněk a odvaha dojímá až k slzám a kde nakonec vždy po sebedelší noci nadejde úsvit.

Zdeněk Neubauer, O cestách tam a zase zpátky
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Barbara Śliwińská
Redakce: Michael Bronec
Rok vydání: 2010
Počet stran: 107
Provedení: hardback
Cena: Kč