Lidé

Jiří Halama se po Vánocích vrací v plné síle a ve velkém. Jak sám napsal: "Mé delší odmlčení neznamená, že bych se flákal, ale četl jsem a připravoval jsem si materiály pro cyklus Počátky Zlatého věku." Předpokládaný rozsah bude 15 dílů a vydávat ho chystáme nejméně jednou týdně. Zajisté si vzpomenete na cyklus Zlatý věk Martina Diviše, který Jiří Halama nehodlá kopírovat, ale rozšířit a zaměřit se na česká vydání význačných děl, která vytvářela podobu žánru. Více však už sám autor...

Kanadský autor fantasy, narodil se 7. listopadu 1954 ve Weyburnu v oblasti Saskatchewan, vyrůstal ve Winnipegu, spolu s manželkou Laurou a dvěma syny žije v kanadském Torontu. Jedním z jeho literárních vzorů byl vedle Lorda Dunsanyho či E. R. Eddisona také J. R. R. Tolkien, s jehož synem Christopherem se seznámil během studia filosofie.

Tak dlouho jsem odkládal napsání recenze na Nivenovu a Lernerovu Flotilu světů, až mne předstihl Honza. Znovu, bohužel již po několikáté, jsem si tedy v praktickém životě ověřil, že liknavé (lépe řečeno lenivé) stáří nemůže konkurovat dravému mládí. S tímto konstatováním se však nehodlám jen tak smířit, protože rčení „kdo chvíli stál, už stojí opodál“ snad pro mě ještě neplatí.

Životopis Edgara Allana Poea...

Petra „Alraune“ Neomillnerová je novou hvězdou české fantastické scény. I když slovíčko „nová“ je možná už mírně zastaralé, protože Alraune publikuje a vydává knihy již pár let. V současné době ji lze asi nejvíce spatřit na stránkách časopisu Pevnost, s nímž úzce spolupracuje. A kromě toho stíhá i psát...

„Dobré sklo v biskupově dvoře v čertově sedle,“ četl jsem s vykulenýma očima. „Jedenačtyřicet stupňů, třináct minut severně....“ Tu jsem byl vytržen ze snění a dosti Poea (1809-1849)! Ne, jen stěží si umíte představit bol mé dětské zvídavosti tenkrát a můj zlatý táta sice pár knížek pro náš týden v horské boudě vypůjčil, o to nic, ale já, mamlas, jsem se zrovna k té nejlepší prokousal až naposled a užasl příliš pozdě nad pátracím umem pana Legranda.

Harry Harrison se narodil v roce 1925. Za druhé světové války sloužil u amerického letectva - a to dokonce u tehdy nejlepší americké techniky. Balistické počítače tehdy byly mechanické - reléové a elektronkové stroje byly spíše prototypy, než sériovými výrobky. A právě ty mechanické balistické počítače byly něco, co Harry Harrisonovi přirostlo k srdci.