UKÁZKA: Jakub Mařík, Ve stínu slunce

„Tři minuty do skoku.“
Neutrální počítačový hlas ani nestačil dokončit upozornění, a výbuch na vnějším plášti UTSS Salamis všechny na můstku důrazně upozornil, že skok je více vytoužené přání než jistota. Experimentální ochranný štít dokázal zastavit většinu torpéd, ale střely z děl jím procházely s nepříjemnou pravidelností. Na ne­ ustále aktualizovaném diagramu škod naskočila dvě nová hlášení o protržení trupu.
Velitel Marhoul odtrhl pohled od časomíry a podíval se na půlkruh obrazovek před kapitánským křeslem, které ukazovaly okolí UTSS Salamis. Čtveřice větších panoramatických – dvě umístěné přímo nad sebou, zbylé dvě po stranách – přenášely záběry z hlavních kamer na přídi, zádi a bocích křižníku. Na dalších dvou řadách po osmi menších obrazovkách se podle kapitánčina přání střídaly záběry z některé z více než padesáti dalších kamer, jež v pravidelných rozestupech pokrývaly vnější trup Salamis, nebo záběry přenášené ze stíhačů a bombardérů, nyní bezpečně ukrytých v hangáru. Můstek se nacházel hluboko v trupu Salamis, obrazovky však měly kapitánu Reně Kallirisové zprostředkovat stejný pohled, jaký by měla na můstku starého námořního křižníku.
Napravo od Salamis se za třpytivou oponou ostřelovaného energetického štítu vznášela UTSS Mungo Park. Trup malé průzkumné lodě se otřásal skrytými explozemi, z rozervané zádě z ní jako bílá krev unikala zmrzlá atmosféra. Z přídě, kam Korzáři přimontovali pár torpédometů, zůstala jen neforemná masa pokroucené titanové slitiny.
Před necelým měsícem byl Mungo Park výzkumnou lodí pátrající po nových přírodních zdrojích. Pak ji stejně jako desítky lodí před ní obsadili Korzáři, posádku odvlekli neznámo kam a mírové plavidlo přestavěli na útočnou loď. Mungo Park měl přepadat lehce ozbrojené dopravní lodě a vědecká plavidla, na to mu jeho výzbroj bohatě stačila, ale proti lehkému křižníku UTSS Salamis z nové třídy Victory neměl šanci.
Marhoul odtrhl zrak od panoramatických obrazovek a sklouzl pohledem k menšímu displeji na konzoli. Na taktické mapě se mezi rudou ikonou Mungo Parku a modrou ikonou Salamis pohybovaly tři modré tečky označené comodo 1 až 3 – výsadkové čluny plné mariňáků, kteří se měli nalodit na zneškodněné korzárské plavidlo. Comoda už se přichytila k trupu nepřátelské lodi a mariňáci se chystali prořezat skrz, když Korzárům nečekaně dorazily posily.
UTSS Tiamat, těžký bitevní křižník třídy Dragon a největší plavidlo, jaké kdy Korzáři obsadili.
Bitevníky z Tiamat se na transportéry a jejich doprovodnou letku vrhly jako vosí roj. Doprovodná letka diamondbacků dokázala nepřátelské stíhače zadržet na dost dlouho, aby se výsadkové čluny mohly oddělit od Mungo Parku a zamířit zpátky k Salamis, jenže diamondbacky už se kvůli blížícímu se skoku musely vrátit do hangáru a pomalejší comoda se stále nacházela za hranicí ochranného štítu.
„Dvě minuty do skoku.“
Unikající comoda pronásledovaly tři diamondbacky, stejné modely vesmírných bitevníků, které ještě před pár sekundami mariňáky bránily. Válka s Korzáry měla brzy vstoupit do druhé dekády a flotila s výjimkou EMP torpéd za celou dobu nespatřila jediný kousek původní korzárské technologie. Vše, co proti lidem kdy použili, pocházelo z lidských lodí.
Marhoul zaťal prsty do opěrky svého sedadla, když se vedoucí stíhač dostal na dostřel a zasáhl kabinu comoda 2. Transportér sebou škubl do strany a na záběrech venkovních kamer se teď k Salamis přibližoval téměř bokem. Protiletecké baterie se ihned zaměřily na útočící diamondback, Korzár stroj zvedl a v doprovodu stopovek proletěl nad Salamis.
„Velitel comodu 2, hlášení,“ vyštěkl Marhoul na kanálu výsadkových člunů.
Na odpověď si musel několik sekund počkat, a nebyl to hlas, který chtěl slyšet. „Veliteli, tady Lescaut. Argento je mrtvý, přebírám řízení.“
Poručík Lescaut byl velitelem druhého družstva a na rozdíl do svého pilota podporučíka Argenta na akademii absolvoval jen základní kurz létání. Magnetické přichycení k trupu ostřelované lodi pro něj možná bude příliš velké sousto.
„Comodo 3 pro comodo 2,“ ozval se na kanálu podporučík Dempsey, pilot třetího družstva. „Posaďte to před vzletovou dráhu, poručíku, budete tam mít víc místa. Já se přichytím až za věžemi.“
„Potvrzuji, podporučíku.“
Comodo 3 se oddělilo od formace a letělo na vzdálenější volnou plochu na trupu na přídi Salamis. Poškozené comodo 2 srovnalo let a zamířilo ke krytu hangáru.
Marhoul znovu zkontroloval taktickou mapu. Comodo 1 právě úspěšně proletělo štítem a přichytávalo se k trupu. Když se však podíval na zbývající výsadkové čluny a blížící se dvojici diamondbacků, bylo víc než jasné, že mariňáci to nestihnou.
„Velitel comodu 2 a 3. Korzáři jsou u vás do patnácti sekund.“
„Potvrzuji. Vypouštím světlice,“ odpověděl klidně Dempsey. Ze zásobníků na zádi comoda 2 vyletělo několik jasných bodů. Část světlic zuřivě blikala jasným bílým světlem, které mělo oslepit piloty a nalákat rakety, zatímco zbytek vytvořil mračno hustého kouře.
Comodo 3 jen pokračovalo v letu k Salamis. „Poručíku, musíte vypustit světlice! Ovládání –“
„Jsme na suchu! Argento všechny použil už u Parku!“ Do hlasu poručíka Lescauta se vkrádalo zoufalství. Dvakrát se trhaně nadechl, než na kanálu družstva rozkázal: „Petrescu, Kaleve, otevřete boční dveře! Krycí palba!“
Marhoul bezmocně sledoval, jak se na obrazovce na boku comoda 3 odsouvají dveře, ze kterých se vyklonily malé postavy v bojových oblecích. Mariňáci na přibližující se diamondback zahájili palbu z útočných pušek. Marhoul by mohl přísahat, že na trupu korzárského bitevníku zahlédl několik jisker zásahů, ale pak nepřátelský pilot snadno srovnal let s comodem a pokropil výsadkový člun od nákladového prostoru až po kabinu.
Několik výkřiků, a pak nic. Na obrazovce na okraji velitelské konzole, kde jednadvacet řádků zobrazovalo životní funkce mariňáků v comodech, se pět ukazatelů srovnalo s nepřerušovanými linkami u jména S. ARGENTO. Oblek desátníka Baracchiho stále vysílal údaje o srdečním tepu, ale hroty EKG se po krátkém divokém zvednutí rychle zmenšovaly.
„Minuta do skoku,“ oznámil počítač a chladně tak Marhoulovi připomněl, že i kdyby to Baracchi přežil, na jeho vyzvednutí už nezbývá čas.
Druhý Korzár zahájil palbu na comodo 2. Nepřátelský pilot proudy stopovek pročísl rozšiřující se kouřové mračno. Podporučík Dempsey vztekle zaklel, ale jeho comodo proletělo mezerou ve štítu a úspěšně dosedlo na trup. Nepřátelské diamondbacky se rychle stáhly před protileteckými bateriemi.
„Třicet sekund do skoku.“
Na Tiamat si museli uvědomit, že už příliš času nezbývá, skokové motory teď na jejich senzorech určitě svítily jako malá supernova. Vypálili ze všech bočních torpédometů najednou, raději riskovali strukturální poškození lodi, než by je nechali uniknout. Korzáři se v tomhle ohledu chovali jako viry, snažili se rozšiřovat své řady za každou cenu bez ohledu na to, jak poškodí současná plavidla. Jedna z mnoha věcí, co na nich Marhoul nedokázal pochopit.
„Deset sekund do skoku,“ ozval se mechanický hlas, na časomíře se zastavila další nula a většina číslic se měnila tak rychle, že nestály za pozornější sledování. Lodí se začaly šířit sílící vibrace. Předskoková příprava se blížila do poslední fáze.
„Pět, čtyři, tři –“
„Vypustit návnady… TEĎ!“ překřičela kapitán Kallirisová odpočet.
Na většině obrazovek se objevily stříbrné koule skokových návnad odpálených z torpédometů po celé délce lodi. Až Salamis skočí, svezou se na uvolněné energii a náhodně provedou totéž v okruhu dvou světelných let, čímž senzory Tiamat zahltí. Korzáři si budou muset vybrat jeden z jedenácti cílů, dost slušná šance, že Salamis minou a skončí někde v mezihvězdné prázdnotě.
Snad budou mít ště–
Skok.
Svět se zastavil.
Záplava torpéd spojená s Tiamat kouřovou stopou se zarazila v půli cesty. Trosky z poškozených a zničených stíhačů a bombardérů ztuhly na svých místech, comodo 2 se zastavilo v bludném tanci. Můstek Salamis se proměnil v panoptikum voskových soch.
Pak všechno zrudlo.
Řada obrazovek před kapitánem Kallirisovou zobrazovala jen oslnivou červeň rudého obra a vzdálené hvězdy v načervenalém oparu rozptýlené sluneční hmoty. Energetický štít, který v průběhu bitvy s Tiamat prozrazovalo jen jiskření v místech, kde ho zasáhla torpéda, obalil Salamis jako tenká oranžová krajka a chránil ji před radiací a žárem prastaré hvězdy.
„Hlášení!“ vyštěkla Kallirisová.
„Nacházíme se v hloubce tří kilometrů ve svrchní koróně Gammy Crucis,“ odpověděl okamžitě navigátor Vincent Beaufoy. „Skok proběhl na výbornou.“
„Skvěle, Vincente. Jak si vedou štíty?“
„Drží,“ ozval se zbrojmistr Ernö Darvas, v jeho hlase zaznívala neskrývaná úleva. „Venkovní teplota je tři tisíce sto čtyřicet sedm stupňů Celsia, zatížení osmdesát tři procent, výkon stabilní.“
Marhoulovi neušlo, že snědý Maďar je až neskutečně bledý, ale nemohl se mu divit. Energetické štíty byly poslední novinkou vesmírného válečnictví, kromě šesti zatím postavených plavidel třídy Victory je měla jen nedávno přestavěná UTSS Tianlong, a do hvězdné koróny s nimi zatím nikdo naostro neskočil. Nic na tom neměnilo, že rudý obr Gamma Crucis patřil k chladnějším hvězdám, plavidlo bez štítů by se v koróně vypařilo rychleji než kostka ledu v kovářské výhni.
„Skvěle.“ Kapitán Kallirisová se opřela ve svém křesle, pár sekund jen zhluboka dýchala, pohledem těkala po záběrech rudého pekla obklopujícího loď, pak poklepáním na opěrku sedadla aktivovala spojení se strojovnou. „Roberte, jak jsme na tom se skokovými motory? Zvládnou další skok…? Ne, celkové hlášení budu chtít později, teď mě zajímají jen ty motory… Dobře, za čtyři minuty spusťte další skokovou sekvenci, nouzové koordináty Delta-2, a čekejte na potvrzení.“
Čtyři minuty plus standardní skoková procedura, to dávalo dohromady necelých deset minut. Nový odpočet na časomíře, který kapitán nastavila, mu to potvrdil. Pokud se do té doby Tia­ mat neukáže, můžou se pustit do kontroly škod a do nejnutnějších oprav.
Sice tu existovala malá šance, že Tiamat skočí příliš blízko jejich pozice a Gamma Crucis ji spolkne jako malinu, ale příliš na to nesázel. Korzáři se jako šílenci chovali dost často, na úplné šílence však měli příliš mnoho úspěchů.
Zatímco kapitán pokračovala v předběžné kontrole lodních systémů, spojil se Marhoul se svými comody.
„Velitel comodům. Zvládnete se za deset minut dostat do hangáru?“
„Comodo 1 – bez problémů, pane, máme jen pár škrábanců,“ ohlásil se podporučík Vikander.
Druhý výsadkový člun se Marhoulovi ozval o poznání později, což samo o sobě nevěstilo nic dobrého. „Comodo 3 – u nás je to trochu horší, pane, dostali jsme pár zásahů do motorů i přepravního prostoru a ztrácíme palivo z pravé nádrže, ale zvládneme to na rezervu.“
Když zaslechl slova zásah a přepravní prostor v jedné větě, Marhoul automaticky sklouzl pohledem k údajům posádky. Ne, v pořádku, všechny křivky byly jen mírně zvýšené, ale to se dalo čekat. Mariňáci byli napnutí jako struny. Měli být prvními lidmi, kteří se nalodí na Korzáry obsazenou loď, ale na prahu jejich cíle je napadli, donutili ustoupit, sedm z nich zabili a zbytek si ani nemohl vystřelit.
„Dempsey, jste si jistý? Musíte to zvládnout pod štítem, jinak je z vás škvarek.“
„Nemyslím si, že bychom měli na výběr, pane. Zatím jen ztrácím palivo, ale v krytu motoru máme víc děr než v ementálu, je jen otázkou času, kdy odejde něco opravdu důležitého.“
„No dobře, počkejte, až odletí ostatní, a můžete to zkusit, ale stačí jediný náznak problému, a okamžitě se připlácnete zpátky k trupu.“
„Rozumím, pane.“
Comodo 1 se odlepilo od trupu a bez problémů dolétlo do hangárů. Pak se na cestu domů vydalo i comodo 3.
Když se transportér šinul kolem venkovních kamer, mohl si Marhoul podrobně prohlédnout jeho poškození. Musely ho napadnout nejméně tři stíhače, jasně viděl tři různé linie vstřelů. Dvě se soustředily na motory, jedna lízla vršek přepravního pros­ toru. Naštěstí šly všechny střely dost vysoko a každý z mariňáků měl nasazenou helmu, která ho ochránila před ztrátou tlaku v kabině. Z pravé nádrže unikalo palivo a táhlo se za comodem jako černá stuha. Dempsey odváděl zatraceně dobrou práci, transportér sebou škubal jako postřelené zvíře, ale on ho dokázal ukočírovat. Dvakrát sice křísl o povrch Salamis, ale to bylo pořád lepší než se dotknout štítu. Energetické pole by poškodilo vše, co projde skrz, a na druhé straně by se nekrytá část comoda okamžitě roztavila ve slunečním žáru. Nakonec bezpečně vplul do hangáru, který se za ním ihned uzavřel.
Podíval se na časomíru a překvapeně zjistil, že při sledování comoda přeslechl několik výstrah, protože do skoku už zbývaly jenom čtyři minuty. Kapitán Kallirisová zatím prošla všechna předběžná hlášení a teď stála před svým křeslem, opírala se o konzoli a upírala zrak k obrazovkám. Jestli Tiamat ve skokové ruletě vyhraje, objeví se tu každou chvíli.
Obavy z příletu těžkého bitevního křižníku téměř přehlušily ty z blížícího se skoku. Radiace vycházející z rudého obra a koróna kontaminovaná bariem by měly rušit senzory Tiamat a zamaskovat přítomnost Salamis, na druhou stranu ukrývání se ve sluneční koróně omezovalo jejich bojovou výkonnost. Zatížené štíty by další přímý útok nemusely zvládnout a čtyři minuty strávené v koróně, kdy vás ostřeluje mnohem silnější nepřítel, by se jim mohly stát osudnými.
Časomíra odpočítala další minutu a pohledy všech na můstku sklouzly k obrazovkám před kapitánem.
Dvě minuty.
Jedna minuta.
Marhoul nedokázal říct, co je rychlejší, jestli na časomíře ubíhající čísla, nebo zběsile bušící srdce v jeho hrudi, když si kapitán Kallirisová znovu sedla na místo a zavolala do strojovny. „Zastavte skok, Roberte, zůstáváme.“
Marhoul si nenápadně oddechl, a nebyl jediný. Liška setřásla honicí psy, nadešel čas olízat si rány.
„Vincente, zaveďte nás hlouběji do koróny. Na osm kilometrů. Nejdřív ale vyšlete sondu, ať nás ohlídá, za chvíli budeme slepí jako krtci.“ Kapitán Kallirisová přidržela tlačítko interkomu, aby ji slyšeli i ve strojovně. „Zdá se, že se nám podařilo Korzáry setřást. Zkontrolujte škody, do hodiny chci mít co nejpřesnější hlášení o stavu lodi i posádky. Domů to máme daleko, dámy a pánové, a já chci mít jistotu, že tam v pořádku doletíme.“
„Mám odeslat hlášení na velitelství flotily?“ zeptala se komunikační důstojnice Tarja Korpiová.
„Prozatím ne. Pokud by si Tiamat vybrala návnadu poblíž naší pozice, mohla by nás zaměřit. Žádné hlášení, dokud neprověříme stav lodi. To by stejně byla ta první věc, na kterou by se nás v admiralitě ptali.“
Zatímco Beaufoy zahájil sestup hlouběji do útrob rudého obra, kapitán vstala ze svého křesla a přistoupila k Marhoulovu stanovišti. Pohledem přelétla záznamy mariňáků, při pohledu na prázdný monitor, který před skokem kontroloval posádku comoda 2, si tiše povzdechla a pak Marhoulovi poklepala na rameno.
„Jane, pojďte se mnou.“ Kapitán se ještě jednou podívala na záběry slunečního inferna a štítem obalenou sondu, která si sluneční hmotou razila cestu do volného prostoru, a pak se obrátila ke zbrojmistrovi. „Můstek je váš, Ernö.“

Anotace:
Když se v první polovině 22. století začnou ztrácet kosmické lodě, vypadá to, že za to mohou piráti, povstalci z kolonií nebo nezměrné hlubiny vesmíru. Když se začnou vracet vyzbrojené neznámými zbraněmi a napadat plavidla a vesmírné stanice, lidstvo velmi rychle zjistí, že je již celé měsíce ve válce, o které nemělo nejmenší tušení.
Tajemní Korzáři útočí bez varování, nikdy se nepokoušejí o kontakt a při sebemenším riziku, že bude jejich loď obsazena, spustí totální autodestrukci. Lidé s nimi bojují už takřka deset let, ale živého Korzára s výjimkou unesených posádek zatím nikdo neviděl. Nelítostný nepřítel je stejnou záhadou jako na začátku války.
UTSS Salamis měla být první lodí, která obsadí korzárské plavidlo a zodpoví nejpalčivější otázky o záhadném protivníkovi. Místo toho jen s obtížemi unikne ze ztracené bitvy a nyní se ukrývá ve svrchní koroně rudého obra Gamma Crucis, kde ji před žhnoucím peklem chrání jen experimentální štít.
Ve stínu slunce měla být Salamis v bezpečí, ale jak brzy dokáže nález těla zavražděného technika, Korzáři jsou mnohem blíž, než si kdokoli z posádky myslel…

Info o knize:

Autor: Jakub Mařík

Obálka: Tomáš Flak

Formát: brožovaná s klopami, 145x205 mm

Počet stran: 288

Cena: 299 Kč

Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)

ISBN: 978-80-7588-171-7

Jakub Mařík
Narodil se v roce 1981 v Teplicích, vystudoval právně-ekonomickou školu a v současnosti se živí jako překladatel z angličtiny.
Jeden z nejvýraznějších autorů současné tuzemské sci-fi & fantasy má na kontě přes dvacet povídek, z nichž nejpopulárnější je paranormální detektivka Absolutní smrt, za kterou byl v roce 2008 nominován na Cenu Karla Čapka.
Publikuje v antologiích (Drakobijci, Cáry rubáše, Ve stínu říše aj.) a časopise Pevnost, do populární série Kladivo na čaroděje přispěl šestým dílem nazvaným Drsné sny (2014).
Klasická military sci-fi Ve stínu slunce je prvním v řadě pěti samostatných románů odehrávajících se ve 22. století na palubě válečné lodi UTSS Salamis.
Jakub Mařík žije v Novosedlicích u Teplic a ve volných chvílích provozuje pěší turistiku, zahradničí, čte a skládá puzzle.