Neil Gaiman je známý jako autor Sandmana nebo Nikdykde. A v poslední době taky samozřejmě díky Dobrým znamením. Fakt je potřeba říkat proč? Naštěstí pro nás ale nezapomíná ani na tvorbu pro děti. Jednou z posledních věcí z tohohle ranku je poměrně útlá, ale přesto silná knížka Odd a mraziví obři.
Komiks, který na první pohled vypadá jako ideální roztomilé čtení pro děti, ale bez problémů zaujme i starší čtenáře? Taková věc se přihodí maximálně jednou... dvakrát... třikrát za deset let. Ale pokaždé má stejného podezřelého - Ferdu Kůstka.
K restaurování autíček mě, přiznám se, dovedl můj sobecký cíl - zrestaurovat si autíčka mého dětství, zničená jak ode mě, tak od potomků. On když angličák prochází rukama třech dětí po dobu třiceti let, tak je to na něm setsakra znát.
Star Wars věnované příběhům Temné straně Síly? Proč ne. Čtenář však nemůže čekat slaďoučkou romantiku a dobré skutky, když je hlavním hrdinou Darth Vader.
Aquaman se vynořuje z vody i u nás. Navzdory tomu, že světlo světa spatřil již v roce 1941, stále nepatří mezi nejznámější komiksové hrdiny. Povědomí o něm se však postupně vylepšuje díky filmům a Lize spravedlnosti.
DC má rádo restarty, paralelní historie, pohledy na start postav z jiných úhlů a za jiných podmínek. Už jsme to tu několikrát měli. Samozřejmě, že v padesátých letech už superhrdinové jako takoví existovali, ale jen s odstupem času je možné uchopit tu dobu jako celek a využít její dusivou atmosféru.
Plastic man na útěku od Kyla Barkera, který nedávno vyšel jako součást DCKK se, alespoň co se mě týče, pyšní jedním prvenstvím - je to komiks s tou nejhnusnější obálkou, co u nás kdy vyšel. Ptám se: proč nemohli použít cokoli, co je nakresleno uvnitř? Protože jakkoli shazovat tenhle komiks (a přesně to obálka dělá) je neuvěřitelná škoda.
Kniha Star Wars: Skywalker útočí – zúčtování na Pašeráckém měsíci přivádí čtenáře do děje odehrávajícího se těsně po destrukci Hvězdy smrti. Po otevření knihy se objeví klasické žluté titulky a scénarista Jason Aaron se nezdržuje s žádným seznamováním situace a rozjíždí akční jízdu.
Jenny, Vicky a Karin jsou zpět. Respektive měl bych spíš říct "před", protože jsem očekával pokračování, ale dostal prequel - nebo možná epizodky, které se odehrávají někde během prvních dvou sešitů původních Pupíků. Karin je tu ještě totálně bez sebevědomí, Jenny a Vicky jsou mrchy a blbky v nejlepší formě a John John je pořád ten neznámý nedosažitelný kluk na motorce.
"Nejsem devadesátková generace a o Želvách vím jen to, že je zbožňoval můj spolužák ze základky." S takovýmto základem a pár postřehy pochycenými z každodenního života (na úrovni "Oni mají italská jména, že?") jsem si objednával své první větší setkání s touhle zmutovanou partou teenagerů. Říkal jsem si, že můj oblíbený Netopýr by mohl sloužit jako ideální můstek mezi mnou a tímto barevným univerzem. A nyní můžu říct, že jsem si vybral zcela správně.
Série PAX si drží setrvalou kvalitu a Dech smrti patří k pomalu se rozšiřující skupině těch opravdu děsivých a beznadějných dílů. Pokud jste se pročetli až k tomuto dílu, rozhodně je důvod pokračovat, a pokud jste o PAX ještě nezavadili, vězte, že není důvod ho nezkusit.
Smrt v rodině je zatím nejlepší Batman, kterého můžete v DCKK najít. Svou práci na tom odvedl fakt, že jsou jasně dané strany konfliktu. Je tu jeden klaďas, jeden záporák a jasný cíl.
Marvel jede a s každým rokem víc a víc potvrzuje svoji oblíbenost u široké veřejnosti. A to nejen komiksy, ale právě filmy, které mu otevírají dveře k dalším možným čtenářům rekrutovaným z davu diváků.