KOMIKS: Kyle Baker - Jack Cole, Plastic man na útěku

Článek od: Petr Simcik - 27.11.2018

Plastic man na útěku od Kyla Barkera, který nedávno vyšel jako součást DCKK se, alespoň co se mě týče, pyšní jedním prvenstvím - je to komiks s tou nejhnusnější obálkou, co u nás kdy vyšel. Ptám se: proč nemohli použít cokoli, co je nakresleno uvnitř? Protože jakkoli shazovat tenhle komiks (a přesně to obálka dělá) je neuvěřitelná škoda. DCKK Plastic man totiž vybočuje z řady takovým způsobem, že budete valit bulvy. Jde totiž o klasickou grotesku ve stylu Bugse Bunnyho, Kojota Vildy a ptáka Uličníka. A je to role, jenž Platic manovi, kterého známe hlavně z předchozích týmovek jako skoro vážnou postavu, sedí mnohem lépe než nějaká spolupráce se Suprákem, Wonderwoman nebo Batmanem.

Plastic man nebyl vždycky čistý jako prádlo vyprané ve Vyzíru (Vy zíráte, my zíráme - cca rok 1995). Dříve byl nenapravitelným zločincem a byl znám jako Úhoř O'Brian. Jenže při jedné nezdařené akci v chemičce byl postřelen, poleptán a nechán kumpány napospas policii a osudu. Odvlekl se kamsi stranou, bloudil nevěda kudy ani jak daleko a čirou náhodou narazil na chrám Sedmé nebe, kde mu poskytli přístřeší. Už tahle náhoda nám jasně dává najevo, že se Plastic man rozhodně nebude brát vážně (i když kdo ví, jak to bylo v roce 1941 myšleno). Tam zjistil, že mu zranění nějakám způsobem pozměnilo tělesnou stavbu a propůjčilo groteskní plasticitu. Může se proměnit prakticky v cokoli jednoduššího - od nábytku, pouličního invetáře, sítě, rogala až po jiného člověka. Nejde ho zastřelit, bodnout ani uškrtit. Jediné, co na něj platí, je rozpouštědlo. Stal se z něj Plastic man a zařekl se, že s Úhořem O'Brianem navždy skončí. Potud i originální Plastic man z roku 1941, jehož ukázka se v knize také nachází.

Tohle všechno si zopákneme v groteskně pojatém snu i v knize Plastic man na útěku. I tady se Plastic man snaží skoncovat se svou původní identitou Úhoře O'Briena, jenže to by se nesměla najít mrtvola a u ní Úhořův řidičák. Plastic man je tak nucen vyšetřovat vraždu, kterou se na něj někdo snaží hodit, očistit své jméno a zároveň se neprozradit, a navíc si místo svého komického parťáka Woozyho Winkse musí vzít agentku Morgan, která je od rány a nemá smysl pro situační humor. Tahle zapeklitá situace ho provede strašidelným domem, kde potká svého úhlavního nepřítele Red Herringa (což je opravdu ryba), přes policejní stanici, márnici, hřbitov až zpět do chrámu, kde to vše začalo a donutí ho revidovat svou minulost a postavit se jí čelem.

Tenhle Plastic man mě baví. Plastic man jako maximální šprýmař, jenž na každém panelu reaguje změnou tvaru na nastálou situaci a neustále ze sebe sype jeden komický "převlek" za druhým a trousí hlášky rychlostí kadence AK47. Plastic man, který se rozprskne o plexisklo, kterým projede letící prkno jako nůž máslem, hrdina, který odráží střely, ale zároveň se dokáže přeměnit ve Scooby-doo, jízdní kolo nebo se proplazit telefonní linkou. Vůbec se nehodí do DC univerza k ostatním i jen napůl vážným kolegům a sám a v tomhle (bohužel) netradičním pojetí rozhodně obstojí mnohem lépe než v týmovce, kde prostě nezapadá.

Kresba Kyla Barkera opravdu nejvíc ze všeho připomíná dětské grotesky. Tam, kde je potřeba, je i poměrně detailní, ale jinak se celá podřizuje příběhu a zaměřuje se skoro výhradně na postavy na barevném pozadí, které se mlátí, pitvoří, bojují. Pokud by něco mělo DCKK krom těch nejlepších klasických příběhů zprostředkovávat, tak to jsou tyhle netradiční úkroky mimo zaběhnutý vesmír DC. Pokud to navíc budou takhle povedené úkroky, tak nemůžu než vyjádřit maximální spokojenost a očekávání.