Host

Eléonore Devillepoixová nastavila svou prvotinou Bezvětrné město laťku nesmírně vysoko. Druhý díl duologie na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat. Jeho počáteční stránky vedou čtenáře do děje následujícího jen pár dní po událostech knihy první.

„Šváb, nic netuše, vleze do domečku a až příliš pozdě zjistí, že tam není sám a že to, co voní, není samička, ale chemicky vyrobený atraktant. Chce se otočit a utéct, ale nemůže, protože nožičky má přilepené k podlaze. Uhyne tam, uvnitř pasti. Což je nesporná výhoda této metody hubení – nemusíme sbírat mrtvé šváby po příbytku.“

Takto začínají Lovci Švábů, dystopický román herce a scénáristy Matěje Dadáka.

Pre všetkých fanúšikov fantastických svetov R. J. Bennetta je dobrou správou, že je dostupný ďalší z autorových skvelých románov, Čaropisci. Zavedie nás medzi obyvateľov Tevane, ktorí žijú pomerne pohodlne vďaka zvláštnej úprave predmetov, zvanej skribovanie. Len zásluhou skribovania drží toto mesto pohromade.

Jestli někdo umí čtenáře navnadit, překvapit, způsobit chvilkový zkrat mozkových buněk – či mu dokonce přivodit pocit, jestli se náhodou nezbláznil –, tak je to rozhodně Tamsyn Muirová, novozélandská autorka série Zapečetěná hrobka.

Shara Komaydová napĺňa svoje politické sny a snaží sa civilizovať a povzniesť Kontinent. No jej plány sa nestretávajú s takou podporou, akú by potrebovala. Situácia vo Voortyaštane sa teraz dosť skomplikovala, preto Shara požiada o pomoc starú priateľku, generálku Turyin Mulagheshovú. To, čo začalo ako jednoduchý prípad stratenej agentky, nabralo obrátky, aké nikto nečakal...

Becky Chambersová je prostě jiná. Jiná než cokoli, co bylo dosud ve sci-fi napsáno. Je milníkem, změnou, tou, která začíná psát novou kapitolu.

Nedávno tady na Sardenu proběhla vcelku živá diskuze na evidentně nesmrtelné téma objektivita / subjektivita v recenzích. Že s tím hned v té následující (tj. v téhle) recenzi budu tak bojovat, to jsem tedy netušila…

Stává se nám to běžně. Sedneme si do hospody, nastoupíme do tramvaje, zařadíme se v supermarketu do fronty na nákup, a než si stačíme uvědomit, že ty dvě babičky či dědouškové rozebírají naši generaci, začíná peklo. Napřed se konverzace točí kolem počítačových her, to by ještě šlo, ale pak se výhybka přehodí na sociální sítě a posléze smartfouny, na to, jak do nich dneska mladí pořád zírají a ničí si mozky internetama, aniž by vlastně dělali něco užitečného. Zničehonic je všude kolem hromada expertů, kteří rozumějí všemu a v zásadě nerozumějí ničemu.