Jednoho dne se vydal do lesa a už se z něj nevrátil. Putoval hvozdem; držel se zvířecích cestiček, prolézal zelená údolí, přeskakoval potůčky, pil ze studánek a spal na listí. A občas koutkem oka něco zahlédl, stín, který se míhá na okraji vidění. A čas, čas se choval nadmíru zvláštně. Kam se poděly ty dny?
Určitě vás při čtení komiksů nebo při sledování superhrdinských filmů někdy napadlo, jestli je možné alespoň část příběhů přenést do reality. James Kakalios využil své znalosti fyziky a rozhodl se některé z těchto záhad odkrýt v knize Fyzika superhrdinů.
Alan Moore je v naší kotlině pojem, stejně jako Liga výjimečných. O to větší očekávání pak budí komiks Nemo, který na ni navazuje. Dostal jim, anebo se tentokrát dostavilo zklamání s opravdu hořkou příchutí?
A uzřela oslice anděla. Název knihy takřka biblický, že? Jejím autorem je známý australský zpěvák Nick Cave, a pokud si z jeho tvorby vybavíte třeba jen poslední album Skeleton tree a píseň Jesus alone, mohli byste podlehnout domněnce, že se jedná o knihu s křesťanskou tématikou. To je sice svým způsobem pravda, ale nenechte se zavádějícím názvem zmást… Tato kniha je totiž nejspíš úplně jiná než všechny knihy, které jste doposud četli.
Španělská verze Živých mrtvých se dočkala dalšího dílu a o tom, že to není špatné čtení, by vás mělo přesvědčit už to, že jsem ji přečetl na jeden zátah mezi sedmou večer a třetí hodinou ráno.
Esmera vám podle obálky a pár úvodních stran může připadat jako další komiks "pro ruku", které se u nás v poslední době opravdu výjimečně uchytily, a zatímco ještě před pár lety šlo o vydavatelskou sebevraždu, dnes je chrllí hlavně Crew nevídanou rychlostí.
Země, vzdálená budoucnost. Planeta se přestala otáčet, polovinou je v nekonečné tmě a polovinou v neustálém žhnoucím dni. Na sluneční straně se rozpíná fíkovník, obrovský organismus tvořící džungli přeplněnou rostlinným životem. A na té druhé? Kdoví. A gigantičtí traverzéři mezitím snovají své pavučinové stezky na trase mezi Zemí a Měsícem. Vítejte na konci světa.
Naša budúcnosť podľa Sergeja Lukjanenka vôbec nemusí byť taká strašná. Síce dôjde ku globálnej katastrofe, no tá má vlastne celkom super následky. Priznávam, že všetci ich za skvelé nepovažujú, no žiť večne, uznajte sami, nie je na zahodenie.
Když si vezmete do ruky komiks Šílená ze Sacré-Coeur, máte chuť se s ním pomazlit a je úplně jedno, jestli jste žena nebo muž, protože nejde ani tak o titulní kresbu polonahé katolické školačky, ale hlavně o to, jaké se téhle sérii knih dostává v Argu grafické péče.
Nemusíte být ani fanoušci Nicka Cavea, aby se vám kniha dostala pod kůži. A věřte, že pokud je pro vás jeho jméno prozatím neznámé, po přečtení poslední stránky to bude to první, co zadáte vyhledávat do youtube. Protože tohle je opravdu síla. A můžete poté popřemýšlet spolu s námi, zda Nickovi věříte, když tvrdí, že Elisu Day nezabil…
Dick sleduje v Mamlasu z maloměsta opravdu banální a milionkrát odvyprávěný příběh. Tak často vídaný nebo slýchaný, že na něm už snad nejde najít nic nového. A Dick se o to ani nesnaží. To by bylo skoro nemožné. Místo toho využívá svůj talent pro prokreslení postav a nastavení atmosféry k tomu, aby z provařeného tématu i prostředí dostal maximum.
Ještě nikdy nebylo vraždící, vychytralé, krvesajné monstrum z dávných časů tak heboučké jako dnes. Je tu Dracula od Arga. V semišovém kabátku. S dřevoryty Františka Štorma. S doslovem anglistky Aleny Dvořákové, který vám prozradí vlastně vše, co jsem se vám nyní chystal napsat. A tak tedy babo raď, jestli něco profláknout, nebo jen napsat, že Dracula dostál své pověsti, protože pořád ne a ne zestárout, a pak tu mlátit prázdnou slámu.
Londýn Červený, Šedý, Bílý a Černý. Čtyři paralelní světy lišící se přídělem magie i schopnostmi obyvatel a jediný mág, který mezi nimi může přecházet. Spolu s královským dědicem a všehoschopnou pirátkou převrací naruby všechna dogmata platná v dosavadním rozdělení společnosti a zároveň jsou jediní, kteří by mohli překazit Setkání stínů.