RECENZE: Bram Stoker, Dracula

Článek od: Petr Simcik - 15.10.2018

Ještě nikdy nebylo vraždící, vychytralé, krvesajné monstrum z dávných časů tak heboučké jako dnes. Je tu Dracula od Arga. V semišovém kabátku. S dřevoryty Františka Štorma. S doslovem anglistky Aleny Dvořákové, který vám prozradí vlastně vše, co jsem se vám nyní chystal napsat. A tak tedy babo raď, jestli něco profláknout, nebo jen napsat, že Dracula dostál své pověsti, protože pořád ne a ne zestárout, a pak tu mlátit prázdnou slámu.

Nebojte, prázdnou slámu tu tak úplně mlátit nebudu. I když je to těžké. Vemte si jen příběh. Je tu někdo, kdo nezná Draculu? Kdo nikdy neslyšel o Transylvánii? Že je? No dobrá. Jonathan Harker jede do Transylvánie za jakýmsi hrabětem, aby mu zprostředkoval koupi domu v Londýně. I když nebudeme brát v potaz, jaká je Transylvánie díra, kor v devatenáctém století, už cestou se stane několik událostí, které Harkera pořádně zmatou, ba dokonce trochu vyděsí, ale je odhodlán splnit svou povinnost, a to dokonce i když se mu klient vůbec nezamlouvá. Netuší ale, že se jeho pokus prodat dům změní brzy v boj o holý život a stane se svědkem děsivých a krvavých událostí.

A co takhle styl vyprávění? Novinové výstřižky, deníkové záznamy? Kdo by to nevěděl, vždyť jde o povinou četbu na střední škole. Jednu z mála povinných četeb, která se nejen dá číst, ale navíc se čte úplně sama, jedním dechem. Tohle je v povinné četbě ta win-win kniha. Dracula rozhodně není dvěstě let stará, uleželá archiválie. Tady opět rozdělím knihu a hraběte. Kniha působí svěže a mladě a hrabě je zas o hodně starší a jako archiválie se rozhodně nechová. 

A tím se zcela plynule dostaneme k položení základů žánru. Dracula je přeci první upír, to je jasné! Ale kdeže. Víte, že Dracula nebyl zdaleka prvním knižním upírem? A že ve své době nebyl ani originální, ani úspěšný? Tudíž těžko mohl položit nějaký základ žánru. Nebyl první, ani poslední. Byl jedním z mnoha. Kompilát, vykrádačka. Třeba takový Upír Varney od Thomase Presta vyšel už v roce 1847! A podobné bytosti se objevovaly už dříve v hororových sešitech za jednu penci. Jenže proč ty ostatní příběhy a autory dnes nikdo nezná?

Protože Dracula nestárne. Nemyslím teď hraběte, i když toho se to samozřejmě týká taky. Ale ta kniha nestárne. Je totiž napsána na svou dobu neuvěřitelně moderně. Trochu jako James Bond! Nebo jiné akční jízdy. Hlavní hrdinové cestují po zajímavých lokacích, potkávají se s hlavním záporákem, dostávají šíleně naklepáno, umírají, posílají do kytek vedlejší zlouny, odhalují Draculův plán a nakonec se s ním utkají ve finálním souboji. A i ty souboje a drsné scény nejsou nic, co by se mělo stydět v dnešní konkurenci. Je to řezničina, krev stříká na všechny strany. Až na pár stránek rozhovorů mezi dvěma dívkami nemá Dracula hluché místo. To je tajemství jeho úspěchu. Nebyl první, ale byl dobře napsaný, dramatický, krutý a krvavý a na některých místech i vtipný a odlehčený. Co se týče české verze, bohužel nemám u sebe starší vydání, a tak nemohu posoudit překlad. Je revidovaný, a tak předpokládám, že zmizely nějaké ty archaismy, protože těch jsem si za celou dobu příliš nevšiml. Ano, pořád je to mluva starých časů, ale tak nějak dobře čitelná.

A teď co je nového? Přeci jen pořád píšu o knize z roku 1897, takže teoreticky nejde o žádné horké zboží. Nové je zpracování. To, co činí tohle vydání ještě působivějším, jsou dřevoryty Františka Štorma. Ano, to je ten samý člověk, který dělal na sebraných Lovecraftových spisech, které kdyby byly v temnějších barvách, by budily strach i zavřené v knihovně. Pokud jste je četli, tak určitě neváháte. Pokud ne, dejte si je do to-read listu hned po Draculovi. Dalším plusem je, že Dracula se konečně dočkal nějakého solidního zpracování, pevné vazby, stříbrné ražby a semišové obálky. POČKAT, COŽE? Ano, je černý a semišový jako polštářek do rakve, což je neskutečně stylové, ale strašlivě chytá prach! Ale fakt moc. Na druhou stranu, možná je to důvod si pořídit limitovanou edici, která je dodávaná v rakvi s červeným sametem a plátěným potahem. Sním dál... Jinak budete muset být hodně opatrní. Nový Dracula je totiž krásná knížka.

A poslední věc, která by měla nalákat i nebibliofily a čtenáře, kteří už mají Draculu za sebou, je krom revidovaného překladu doslov anglistky Aleny Dvořákové, která vám Draculu a upíry obecně pěkně zasadí do kontextu a odhalí o knize spoustu věcí, které si při čtení ani neuvědomujete, ale pak si nakonec řeknete: Heureka! Vždyť jsem si to celou dobu myslel.

Na to, že jsem se nechtěl moc rozepsat a myslel jsem, že není o čem, jsem už vymlátil slámy až až. Ale on si to ten nový Dracula zaslouží! Je to vydání, které opravdu stojí za to a první, jenž se k Draculovi nechová jako k braku, ale jako ke Klasice. A tou je. Dracula je jedním z úhelných kamenů žánru a velmi starou, ale stále dobrou akčně-hororovou klasikou.  
 

Autor: Bram Stoker
Nakladatel: Argo
Překlad: Tomáš Korbař
Ilustrace: František Štorm
Vazba: vázaná
Počet stran: 356 stran
Rozměry:16 × 23 cm
Rok vydání: 2018 (6. vydání)
Cena:398 Kč

 

Komentáře

Ten příšerný (ne)pravopis "Drákula" se tu objevil naštěstí jen jednou; aspoň že tak. (Jsem na něj alergický a když se objeví hned vedle obrázku obálky, na které je to správně, je to tuplem pěst na oko...)

Nicméně jednu výhradu mám - Jonathan Harker, byť se to často traduje, NEJEL do Transylvánie. Jel do Burgosského průsmyku na pomezí Uherska (tehdejšího) a Bukoviny, tj. na hranici dnešního Rumunska a Moldávie, což znamená o pěkných pár set kilometrů jinam... (Transylvánie, jinak známá taky jako Sedmihradsko, leží v západní polovině Rumunska; tu - respektive její severní okraj - Harker jenom pohodlně projel vlakem.)   

"Transylvánii" nikomu nevyčítám, to je skutečně široce rozšířený omyl. Ono se to ostatně špatně hledá, i když si člověk vezme knížku a jede podle textu prstem po mapě. Což jsem kdysi udělal hned, jak jsme v šesté třídě vyfasovali zeměpisný atlas, jenže... Záchytné body, které Stoker uvádí, jsou Koloszvár (který v současných mapách nenajdete, protože od doby, kdy vzniklo na Maďarsku nezávislé Rumunsko, se jmenuje Cluj) a potom Bystrica (ta tam je, ale stejně jsem si ještě několik desetiletí nebyl jistý, že je to ta správná). Průsmyk sám se dá dohledat, až když člověk opatří podrobnější mapu, ve školním atlase taky není, a knížectví Bukovina, kam měl vést, zaniklo s první světovou válkou, takže na to je zase potřeba mapa hodně stará... Stoker, když to psal, si záměrně vybral nejodlehlejší kout, co se v Evropě dal najít; jak je dnešní Rumunsko zhruba čtverec, šlo o pravý horní roh (ale pro nás to vlastně tak daleko není - když k Československu ještě patřila Zakarpatská Ukrajina, bylo to jen sto kilometrů jižně od  našich hranic; od Transylvánie, ležící uvnitř Karpatského oblouku, i od Valašska, kde vládl skutečný Vlad Dracul, je to mnohem dál).

Přidat komentář