Velké vesmírné cykly 04: Příběhy Osmi světů

„Lidé jsou stejná zvířata jako všechna ostatní a měli by umírat stejným způsobem. “ (str. 233 románu Horká linka z Hadonoše)

V minulém dílu jsme se zabývali cyklem zasahujícím odehrávajícím se v dalekém vesmíru.

Podívejme se nyní na cyklus daleko skromnější a daleko komornější, a to především proto, že se odehrává výlučně ve Sluneční soustavě.

Americký autor John Varley počal publikovat v roce 1974 a už jeho první vydaná povídka Picnic on Nearside vyšlá v srpnovém čísle magazínu F&SF se odehrávala v prostředí, do něhož do současné doby situoval trojici románů a téměř dvacítku povídek, a jež je fanouškům science fiction známo jako Osm světů. Bohužel česká vydavatelství nejsou Johnu Varleymu příliš nakloněna, a tak z tohoto bezesporu zajímavého cyklu má český čtenář k dispozici pouze jeden román a pět povídek, což rozhodně nepostačuje k tomu, abychom si mohli udělat dokonale komplexní obrázek o této variantě naší možné budoucnosti.

Nicméně v každém případě je tento cyklus natolik zajímavý, že stojí za to na něj upozornit mladé či začínající fanoušky science fiction.

Tedy co nás (možná) čeká a nemine v budoucnosti tak, jak je tato popsána v příbězích Osmi světů?

V průběhu prvé poloviny 21. století lidstvo úspěšně expanduje na Měsíc, a je připraveno dobýt i jiné planety. Zdárný vývoj lidstva je však přerušen v roce 2050, kdy do Sluneční soustavy přilétají ve dvou vesmírných lodích Uzurpátoři – mimozemšťané pocházející kdoví odkud. Jedna z jejich lodí zůstává u Jupitera, a druhá přistává na Zemi v Tichém oceáně nedaleko rovníku. Rok 2050 se tak stává Prvním rokem Okupace Země.

Uzurpátoři pocházejí zřejmě z velké planety podobné Jupiteru, a do Sluneční soustavy přiletěli primárně proto, aby se setkali s obyvateli Jupitera, kteří se pravděpodobně Uzurpátorům velmi podobají. Přistání Uzurpátorů na Zemi mělo druhořadý význam. Přistáli zde proto, že zjistili, že Zemi obývají tři inteligentní druhy – velryby, kosatky a delfíni.

Dle Uzurpátorů totiž ve vesmíru existuje několik úrovní inteligence. Nejvýše stojí Uzurpátoři a Jupiteřané, o něco níže stojí velryby a delfíni. Naopak lidi, ptáci, včely, bobři, mravenci a koráli nejsou Uzurpátory považováni za inteligentní druhy.

Uzurpátoři proto s lidstvem nebojovali – za to jsme jim nestáli. Nikdy přímo nezabili žádného člověka, díky své vyspělé technice však dokázali zařídit, že veškerá lidmi vyrobená technická zařízení přestala fungovat. Během dvou let po příchodu Uzurpátorů zemřelo na Zemi 10 miliard lidí hladem.

Lidstvo bylo na Zemi vyhlazeno proto, aby byla dána šance velrybám a delfínům. Ve vesmíru však (kromě Jupitera) lidstvo Uzurpátorům nijak nevadilo a nechávali je být. A tak se záchranou zbytků lidstva stalo osm zbývajících světů Sluneční soustavy – vedle Měsíce ještě Merkur, Venuše, Mars, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Proto se celý cyklus jmenuje Příběhy Osmi světů.

Luna byla kolonizována a osídlena (žilo na ní několik tisíc lidí) ještě před příletem Uzurpátorů. Po vyhynutí lidstva na Zemi se tak posledními zástupci našeho druhu stalo oněch několik málo tisíc lidí žijících v několika nesoběstačných měsíčních koloniích. Naštěstí se lidem na Měsíci i po přerušení dodávek ze Země podařilo přežít – leckdy však i za cenu drastických opatření spočívajících kupříkladu ve výběrové loterii o přežití. A Měsíc se tak stal pro lidstvo novou základnou, z níž dobývalo ostatní světy Sluneční soustavy.

K velkému zvratu došlo kolem roku 2170. Lidstvo v tuto dobu mělo již své kolonie na všech osmi shora zmíněných světech včetně Pluta – a za jeho oběžnou drahou bylo zachyceno vysílání přicházející od souhvězdí Hadonoše. Lokací tohoto vysílání bylo zjištěno, že jeho zdroj se nachází u hvězdy Ophiuchi 70 (oranžová trpasličí hvězda s vlastní planetární soustavou) nacházející se 17 světelných let od Slunce.

V rámci tohoto vysílání, které bylo lidstvem dekódováno a nazváno Horká linka, obdrželi lidé řadu vědeckých a technických vynálezů, jež jim umožnily dalekosáhlý rozvoj, a z nichž nejvýznamnější byly kupříkladu:

• symbiotický skafandr (tzv. symb), který člověku umožnil osídlit Saturnovy prstence díky naprosto novému skafandru tvořenému uzavřeným ekologickým systémem,
• zařízení umožňující chytat a energeticky využívat mikroskopické černé díry nacházející se za oběžnou drahou Pluta,
• nulové pole umožňující bezproblémově oddělit vakuum od prostor se vzduchem, ať již tyto prostory mají jakýkoliv tvar a jsou statické či pohyblivé,
• nahrávky lidské paměti a klonování.

Není se proto co divit, že díky těmto vynálezům lidé v krátké době činí obrovský technický pokrok kupředu.

Kolem roku 2550 se tak lidstvo nachází v relativně stabilním stavu ovládnutí všech osmi volných světů Sluneční soustavy. A tomu odpovídá i morálka, zvyky, zákony a obyčeje lidstva v polovině 26. století. Na Zemi však není zapomenuto – existuje aktivní politická strana Svobodných Pozemšťanů věřící, že jednou nastane doba, kdy za pomoci informací získaných z Horké linky se lidstvo bude moci na Zemi navrátit a svést s Uzurpátory vítěznou válku.

Rozvoj klonování a nahrávek lidské paměti vedl ve svých důsledcích k tomu, že „zabití někoho nedávalo absolutní jistotu, že tuto osobu již nikdy nepotkáte“ (viz str. 8 románu Horká linka z Hadonoše). Každý člověk mohl mít několik klonů a několik nahrávek své paměti třeba i z různých období – při smrti člověka tak byla do jednoho z těchto klonů implantována poslední nahrávka paměti, a mrtvý člověk byl znovu zpět. To vedlo ke striktně uplatňované zásadě (tu nebylo třeba vynucovat zákonem, protože ji každý dobrovolně praktikoval), že každý člověk mohl za svůj život zplodit pouze jedno dítě.

V oblasti sankčního zákonodárství jsou známy tři druhy porušení zákona: přestupky, zločiny a těžké zločiny.

Do přestupků se zařazuje strkání, obtěžování, klení a zapáchání – tedy tzv. přestupky špatného chování, kdy je trestem pokuta. „Na každé civilizované planetě by měl problémy se zákonem, protože často zapomínal na koupel“ (viz str. 91 románu Horká linka z Hadonoše).

Do zločinů se zařazuje přepadení, vloupání, zbití, znásilnění a vražda – tedy tzv. zločiny narušení vlastnictví, kdy trestem je minimálně pokuta ve výši 90% majetku a v případě porušení těla k této pokutě obligatorně přistupuje trest smrti. Právo zločince na život ovšem zůstává zachováno, takže po exekuci je do delikventova klonu implantována poslední nahrávka jeho paměti, která předcházela jeho první myšlence na zločin.

A do těžkých zločinů patří paličství, sabotáž, vlastnictví štěpných materiálů, roznášení chorob, rozmísťování bomb, a změny v lidské DNA – tedy tzv. zločiny proti lidstvu. Za ně je možný jediný trest, a to trest odvolání práva na život. Odsouzený jedinec je popraven, je zničen každý vzorek jeho tkáně a každá nahrávka paměti, jeho genotyp je postaven mimo zákon.

Běžné je rovněž několikráte za život měnit pohlaví či být na chvíli obojetníkem anebo zase naopak bezpohlavním – „… byl nyní očividně ženou, avšak důkladnější průzkum stydkých pysků pod trojúhelníkem ochlupení by ukázal absenci otvoru“ (viz str. 204 románu Horká linka z Hadonoše). Že toto vnáší problémy do rodinných vztahů je více než zřejmé: „Ale ona je můj otec! Jak se s tím mám vyrovnat?“ (viz povídka „Retrográdní léto“).

Není absolutně žádný problém si nechat implantovat jakýkoliv doplněk fyzického těla jako kupříkladu srst, další ruce či nohy, či cokoliv jiného - „… prsa jsou tento rok v módě … téměř každý má nejméně dvě“ (viz str. 140 románu Horká linka z Hadonoše), nebo naopak si zase nechat krátkodobě ruce či nohy odstranit.

Život v Osmi světech je chladný a citově vyprahlý. Nejlépe je to vidět v oblasti sexuálních vztahů, kdy panuje obrovská promiskuita. Mezi souložícími partnery (resp. mezi partnery majícími styk) není hovořeno o lásce, nýbrž pouze a jedině o kopulování „… a teď když už jsem před tebou obnažil své ubohé nitro, byla bys tak laskavá, zmlkla a roztáhla nohy?“ (viz str. 157 románu Horká linka z Hadonoše). V povídce „Průlet černé díry“ se dokonce „masturbuje až do bezvědomí“.

V roce 2571 však Horká linka umlká, a dokonce to vypadá, že oni neznámí dobrodinci ze soustavy Ophiuchi 70 poskytující lidstvu po uplynulých 400 let technologické poznatky neocenitelného významu budou chtít za ně zaplatit.

Situace však není tak zoufalá, jak vypadá. Na malém Jupiterově měsíci Poseidonu se skupině asi dvou set nelegálních klonů podaří pomocí řízeného ovládání malé černé díry odletět i s celým měsícem pryč ze Sluneční soustavy, a začít někde jinde zcela od začátku. A není až tak podstatné, zdali tento nový počátek lidstva bude spojen s lidmi nebo s jejich klony.

Jak shora uvedeno, v češtině vyšel z celého cyklu pouze jeden román a celkem pět povídek, jež jsou však beznadějně rozptýleny po časopisech, povídkových sbírkách či antologiích.

Povídka „Vrah barbie“, jejímž hrdinou je policistka Anna-Louise Bachová, je povídkou odehrávající se na Měsíci ještě před příletem Uzurpátorů, a sledujeme v ní vyšetřování vraždy mladé ženy patřící do komunity tvořené osobami chirurgicky upravenými k stejnému vzhledu.

Nejblíže k hard SF mají povídky „Průlet černé díry“ a „Uvnitř mísy“. Prvně zmíněná povídka se odehrává poblíže Horké linky a vypráví o zvláštním vztahu dvou osamocených lidí odposlouchávajících vysílání ze soustavy Ophiuchi 70.

Povídka „Uvnitř mísy“ se odehrává na Venuši, kam z Marsu přiletí amatérský geolog strávit dovolenou. Průvodce je mu však ochotna dělat jedině třináctiletá dívenka chtějící se za každou cenu dostat z Venuše pryč – dokonce i za cenu toho, že by si onoho amatérského geologa vzala za muže. Je to jedno z mála (ne-li jediné) z Varleyových v češtině vyšlých děl, které je psáno ve velice lehkém humorném stylu. Navíc Venuše je v této povídce popsána tak přesvědčivě, že jsem si při jejím čtení vzpomněl na Nivenovu povídku „Za větrem v pekle“ nebo Sheckleyho „Speciální zlatokopecký“.

Povídka „Sbohem, Robinsone Crusoe“ vypráví o tom, že ani přílet Uzurpátorů nezabrání zbytkům lidstva v tom, aby mezi sebou ekonomicky soupeřilo.

A povídka „Retrográdní léto“ se odehrává na Merkuru a popisuje se v ní jedno zvláštní odhalení z minulosti.

Román Horká linka z Hadonoše se odehrává v letech 2568-2571, kdy umlká Horká linka, a kdy se daří skupince nelegálních klonů odletět s Jupiterovým měsícem Poseidon pryč ze Sluneční soustavy. Hlavní smysl tohoto románu je však v tom, že dává rámec jednotlivým povídkám a vysvětluje chronologii a vývoj Osmi světů od příletu Uzurpátorů až do umlknutí Horké linky.

V závěru bych rád uvedl ještě něco. Naprosto převážná většina u nás vycházející science fiction se odehrává ve fantastických kulisách, do nichž jsou však autory vsazeni přísně dnešní lidé mající dnešní uvažování, dnešní morálku, dnešní představu o tom, co je správné a co není. Tedy tato díla jsou psána tak jako by vůbec v budoucnu nedošlo ke změně myšlení lidí. Jako naprosto ukázkový a exemplární příklad takovéhoto postupu mne napadá kupříkladu někdy kolem roku 4000 se odehrávající McDevittův román Ďáblovo oko, v němž hlavní hrdinka považuje za vrchol osobního odvázání se, když si u bazénu v hotelu sundá horní díl plavek. Svým způsobem je takováto science fiction stejně naivní jako BEMíci v pulpech z 30. let minulého století.

Román Johna Varleye Horká linka z Hadonoše je však jiný – v něm popisované lidstvo je svými myšlenkami, názory a morálkou alespoň částečně odlišné od současného lidstva.

V češtině moc takovýchto děl nevyšlo, a možná i právě proto jim stojí za to věnovat pozornost.

A ještě úplně na konec – pokud po přečtení tohoto článku dostanete nezvladatelnou chuť si román Horká linka z Hadonoše přečíst, v knihkupectví Daemon jej ještě mají, i když dochází.

BIBLIOGRAFIE

R o m á n y  (dle doby vydání):

• Horká linka z Hadonoše (The Ophiuchi Hotline; 1977), Corona 1998
• Steel Beach (1992)
• The Golden Globe (1998)

U povídek je situace trošku složitější. Je totiž otázkou, zdali do cyklu řadit tzv. předinvazní povídky, jejichž návaznost na tzv. poinvazní povídky je velmi malá, a které se odehrávají ještě před příletem Uzurpátorů (tedy před rokem 2050). Jedná se celkem o pět povídek odehrávajících se na Měsíci, jejichž hrdinkou je či v nich alespoň vystupuje policistka Anna-Louise Bachová. Protože jedna z těchto povídek vyšla v češtině, domnívám se, že je vhodnější uvést i tyto předinvazní povídky.

P o v í d k y p ř e d i n v a z n í  (dle doby vydání):

• Bagatelle (mag. Galaxy 1976)
• „Vrah barbie“ (The Barbie Murders; mag. IASFM 1978), in pov. sbírka Press Enter, Laser 1992
• Blue Champagne (ant. New Voices 4 1981)
• Tango Charlie and Foxtrot Romeo (pov. sbírka Blue Champagne 1986)
• The Bellman (mag. Asimov’s 2003)

P o v í d k y p o i n v a z n í  (dle doby vydání):

• Picnic on Nearside (mag. F&SF 1974)
• „Retrográdní léto“ (Retrograde Summer; mag. F&SF 1975), in F&SF č. 1/2010
• „Průlet černé díry“ (The Black Hole Passes; mag. F&SF 1975), in F&SF č. 3/1998
• „Uvnitř mísy“ (In the Bowl; mag. F&SF 1975), in F&SF č. 3/1995
• The Phantom of Kansas (mag. Galaxy 1976)
• Overdrawn at the Memory Bank (mag. Galaxy 1976)
• Gotta Sing, Gotta Dance (mag. Galaxy 1976)
• The Funhouse Effect (mag. F&SF 1976)
• „Sbohem, Robinsone Crusoe“ (Good-bye, Robinson Crusoe; mag. IASFM 1977), in ant. Nové dobré kusy, Laser-books 2001
• Lollipop and the Tar Baby (ant. Orbit 19 1977)
• Equinoctial (ant. Ascents of Wonder 1977)
• Options (ant. Universe 9 1979)
• Beatnik Bayou (ant. New Voices III 1980)
• Her Girl Friday (mag. IASFM 1992) – úryvek z románu Steel Beach