Velké vesmírné cykly

Vezeme s sebou ke hvězdám lidské bytosti – sotva vyvinuté, neuspořádané měchy vody a větru. Jsme jeskynní lidé uvnitř kosmické lodě….Ale zůstáváme primitivy, a když cestujeme, potřebujeme obrovské krabice s trubkami a kabely, aby se staraly o naše dýchání a vyměšování… Dovedete si představit, že by Xeelee vozili všechno tohle svinstvo s sebou?

I takováto může science fiction být.

Jsou Vánoce a tak pro všechny, které série nepravidelně vycházejících článků o Velkých vesmírných cyklech zaujala, jsem připravil (alespoň jak doufám) malou lahůdku. Pokud se pročtete na závěr tohoto článku, objevíte zřejmě nejpodrobnější časovou osu historie budoucnosti Odhaleného vesmíru, jakou lze na internetu najít.

Ztratit se dá cokoliv: poctivost, manželka, peněženka (to zvlášť zamrzí), dobrá pověst, politické preference – prostě cokoliv. Americký spisovatel Roger MacBride Allen si ve svém (prozatím) dvojdílném cyklu, z něhož bohužel v češtině vyšel pouze první (byť rozdělen do dvou knih) díl Charonův prstenec pohrává s obtížně představitelnou myšlenkou, že by se mohla ztratit celá planeta Země i se svým nejbližším okolím.

Na počátku letošního roku jsem v nultém díle tohoto cyklu psal, že bych se rád zabýval vesmírnými cykly, které mě z nějakého důvodu zaujaly natolik, takže mám důvod se k nim znovu vracet. Poukazoval jsem i na skutečnost, že některé z těchto cyklů případně v češtině ani nemusely vyjít celé – a to je právě případ cyklu Čtyři sta miliard hvězd.

"A jelikož v celé galaxii nenalezli nic drahocennějšího nad myšlení, povzbuzovali jeho zrod, kde jen mohli. Stali se rozsévači na hvězdných lánech; zasévali a někdy i sklízeli. A jindy, bez hněvu a lítosti, se nevyhnuli ani plení. " Clarkův cyklus Vesmírných odysejí určitě není nejlepším vesmírným cyklem, který u nás vyšel, není ani nejrozsáhlejším či nejpropracovanějším – ale rozhodně je nejznámějším.