RECENZE: Roger Zelazny, Pán světla

Pán světla není rozhodně fantasy klasické koncepce meč a magie. Je to fantasy podle Zelaznyho pravidel, tudíž se jedná spíše o jakýsi „old weird“. Tedy totéž co new weird, ale napsaný o třicet let dříve, když byl Miéville ještě na houbách. Nebo spíš Hal Duncan, který se v Pergamentu asi pokoušel o něco podobného Pánovi světla. 

Je těžké cokoli naznačit a nezkazit radost z objevování toho originálního světa. Přesto se v následujícím odstavci pokusím nastínit, o co jde. Exulanti z planety Země už žijí tisíce let na planetě, kterou si podrobili. Někteří vyvolení doslova žijí tisíce let – pokročilá technologie jim dovoluje se převtělovat, stěhovat svou mysl do stále nových naklonovaných těl. Jejich vývoj už překročil bod singularity a pomocí genetického inženýrství mohli svým novým tělům nadělit božské schopnosti. A opravdu se stali bohy pro všechny ostatní. Kdo nepatří mezi hrstku vyvolených, žije ve společnosti na úrovni středověku a ke svým bohům vzhlíží s posvátnou úctou – protože kdo se nemodlí, nemůže doufat v dobrou reinkarnaci. A kdo se přes varování bohů snaží o jakýkoli vědecký pokrok, končí.

Máme tu tedy de facto středověký svět inspirovaný hinduistickou Indií. Pro jeho obyvatele jsou Kálí, Višna, Krišna, Šiva a celý panteon včetně démonů, kouzelníků a bájných zvířat zcela reálná a skoro každodenní a hmatatelná záležitost. A v tomto světě se objeví heretik, reformátor, rebel – Pán Světla. Hnutí pokrokářů tím získá silného spojence, protože on byl jedním z prvních a nejmocnějších původních osadníků.

Stejně jako se v knize mísí žánry sci-fi a fantasy, mísí se tu i různé věrouky a náboženství. Hlavní hrdina je trochu Ježíš, trochu Buddha a trochu Lucifer, nebo chcete-li Prométheus. Zelazny použitá náboženství a filozofie jednou cituje, podruhé paroduje a chvílemi jsem byl docela rád za ten semestr religionistiky, který jsem kdysi absolvoval. Pochopil jsem pár narážek navíc.

Kniha ale rozhodně není o modlení. Je tu především spousta akce, protože nadlidé, démoni a bohové se řežou hlava nehlava. Jestli tak moc spoléhají na svou skoro nesmrtelnost, nebo je přestalo bavit žít, zůstává otázkou. Nic si ale dlužni nezůstanou a nenastavují druhou tvář. Hi-tech zbraně v jedné bitvě potkávají monstra, zombie, jízdu na dinosaurech, démony a kopiníky. Představte si obra, který po drakovi střílí z luku nukleární rakety s plochou dráhou letu. Něco na ten způsob, neboli kolosální řežba na death'n'roll soundtrack. Trochu jako Bitva démonů od Oščádala.

V čem je háček? Není to klasická vyprávěnka o tom jak šli odněkud někam a co tam dělali. Je to složitá vitrážová mozaika, nádherná a zářivá. Bohové se převtělují a vzájemně zaměňují a vztahy mezi nimi se komplikují až hrůza. Nejsou tu postavy, které by bylo snadné sledovat a držet jim palce, protože často ztrácíme přehled kdo je kdo a o co mu jde. Ani žádná psychologická sonda se nekoná, žádný Dostojevský to není.

Pokud máte chuť na něco třeskutě akčního a květnatě originálního a zároveň trochu k zamyšlení, Pán světla je je přesně pro vás. Navíc pokud je ctěný čtenář puntičkář co do překladu a redakční práce, tady se nedá nic vytknout.

Pán světla, Roger Zelazny
Originální název: Lord of Light
Nakladatel: Straky na vrbě
Překlad: Michael Bronec
Formát: paperback
Počet stran: 352
Cena: 250 Kč