RECENZE: Trevor Shane, Děti paranoie

Představ si svět, jakousi alternativní realitu současnosti (i když kdoví, zda je alternativní), kde mezi nic netušícími nevinnými lidmi (teď se oprosti od myšlenky, že nikdo není skutečně nevinný) probíhá věky věků trvající každodenní celosvětová válka. Na jedné straně stojí „dobro“ a na druhé „zlo“, jen nikdo netuší, která strana je která. Samozřejmě že vojáci na obou stranách věří tomu, že to „dobro“ jsou oni. Proč? Protože ti zlí je připravili o příbuzné a přátele – přestože pro vnější svět to vypadalo jako nehoda či nevysvětlená vražda – a oni je musí zastavit. Tohle je sděleno těm šestnáctiletým, kteří v této válce někoho ztratili. Dva roky se účastní výcviku, aby v osmnácti mohli být vypuštěni do světa jako vojáci. Pak už jen plní mise a mají se na pozoru před „zlými“.

VŠECHNY VÁLKY MAJÍ SVÁ PRAVIDLA

PRAVIDLO ČÍSLO 1:
NEZABÍJET NEVINNÉ KOLEMJDOUCÍ
PRAVIDLO ČÍSLO 2:
NEZABÍJET NIKOHO, KOMU NEBYLO OSMNÁCT

PORUŠÍŠ-LI PRAVIDLA, STANEŠ SE LOVNOU ZVĚŘÍ

Je to však porušení pravidla číslo tři, které hrdinovi příběhu převrátí život naruby. Josephovi je pětadvacet, když potkává Marii, která tenhle svět nezná a pro kterou se rozhodne z této války odejít. Ovšem nejen nadřízení, ale i kolegové a máma jeho čin chápou jako zradu. A tak Joe a Marie se musí dát na útěk, aby zachránili sebe i dosud nenarozené dítě. Utíkají jak před „dobrými“, tak před „zlými“. Nikomu nemůžou věřit, ani svým nejbližším. Nikde nejsou v bezpečí. Jak dlouho myslíš, že vydrží utíkat?

Prvotina Trevora Shanea má jednoduchou dějovou linku a nepředkládá nijak zvlášť originální koncept, nebudeš mít proto vůbec problém uvěřit, že tohle je realita dnešního dne, kniha se totiž pohybuje na hraně thrilleru a dystopie. Mrazí tě z toho, jak snadno jsme my lidé ovlivnitelní, jak malá jiskra stačí, abychom ochotně či dokonce s nadšením zabíjeli druhé bez ohledu na rasu, národnost či náboženské vyznání. Na americkou literaturu je až podivné, že o bohu se tu vlastně vůbec nemluví, přitom právě náboženský fanatismus tato válka nejvíc připomíná.

Kniha Děti paranoie je psána v první osobě. Hlavní hrdina se v ní svěřuje ženě, která se snaží změnit jeho nazíraní na válku, co všechno provedl, než ji potkal. Doufá, že ho pochopí a odpustí mu. Do detailu popisuje několik úkolů, od převzetí složky o člověku, kterého má zabít, přes naplánování vraždy až po její vykonání a zahlazení stop. Je to děsivě odosobněné a bez emocí, přitom hrdina nepostrádá svědomí, jen prostě věří, že dělá správnou věc, že vykonává dobro a že kdyby on svůj cíl nezabil, tak by tenhle cíl pak zabil někoho na jeho straně barikády. Velmi jednoduchá logika.

Nebudeš mít problém se do knihy začíst a držet oběma utečencům palce. Přestože podvědomě víš, že tohle jim prostě nemůže vyjít, tak doufáš a otáčíš stránky a jsi polapen. Příběhu nic nechybí, je strohý, drsný, ale zároveň i o lásce. V některých scénách připomíná Ludlumovu sérii o Jasonu Bourneovi. V USA před několika dny vyšlo pokračování s názvem Children of the Underground. Plánováno je to jako trilogie a podle prvního dílu je jasné, že se ještě máš na co těšit.

Ukázka

Děti paranoie /Children of Paranoia/
Shane, Trevor
Nakladatel: Mladá fronta
Překlad: Jiří Balek
Rok vydání: 2013
Počet stran: 320
Rozměr: 130 x 200
Provedení­: brožovaná
ISBN: 978-80-204-2564-5
Cena: 299 Kč