RECENZE: Orson Scott Card, Ender ve vyhnanství

Desátý román z Enderova vesmíru mapuje úzký časový slot v Enderově životě - ale mnoho desítek let v životě mnohých jeho blízkých.

O. S. Card se Enderovu vesmíru věnuje velmi pečlivě a systematicky, po devíti románech a povídkové sbírce tu je román další. Pro puntičkáře dodám, že na časové ose Enderova života je umístěn mezi kapitoly čtrnáct a patnáct Enderovy hry. Pozemšťané svůj boj na život a na smrt s termiťany vyhráli - za cenu zničení jedné staré, moudré a prozíravé kosmické rasy. Skončil Enderův boj, začal boj o Endera - to je ve stručnosti motiv, který roztáčí kola děje této knihy. Endera na Zemi nečeká nic dobrého, to je velmi rychle zřejmé plukovníku Graffovi, Hegemonovi a nakonec i samotnému Enderovi.

Pozemské vlády se bojí Endera - a skoro stejně tolik se bojí i kosmických bojových sil. Každý politik touží mít tuhle sílu ovládat a stejně intenzivně se bojí toho, že by ji mohl ovládat nějaký jiný politik. Ale jedno řešení tu je: vždyť v kosmu jsou rozesety bojové útvary, které na jednotlivých planetách válčily s termiťany. Jak snadné je tyto planety s využitím kapacit kosmických sil doplnit o kolonisty, a bývalé admirály i s jejich vojáky zaměstnat obstaráváním dopravy v hlubokém kosmu...

Ender pochopí, že se mu tu naskýtá zvláštní příležitost jak se vymknout řízení politiky - k nimž řadí i Hegemona, svého vlastního bratra. Rozhodne stát se guvernérem jedné z kolonií, a proto stráví dva roky cestou podsvětelnou rychlostí se skupinou kolonistů. Rychle ale identifikuje základní problém - velitel lodi nevěří patnáctiletému chlapci a chce se sám stát novým guvernérem. Ender, doprovázený svojí sestrou Valentinou, tak je opět v akci, i když tady již nelétají střely a výbuchy zbraní nevytvářejí hrůzyplně krásné pozadí bojovým jednotkám.

Čtenář obeznámený s Enderovým světem samozřejmě ví, že Enderův osud je do knih už dávno zapsán, ale o to víc si může vychutnávat autorovo mistrovství ve tvorbě zápletky a nalézání postupů a triků, jimiž se Ender i jeho protivníci prokousávají k příběhům, které již dobře známe. Ender s dopomocí Valentiny překlenuje úskalí svého osobnostního vývoje od nezletilého hráče počítačových her (za kterého se dlouho považoval a za jakého ho stále mnozí považují) k dospělému člověku přijímajícímu odpovědnost nejenom za sebe, ale za celou planetu. A také za termiťany, které vyhladil.

Jsou tu i další motivy. Některé zazní jen okrajově - vztah Endera k jeho rodičům a koneckonců i k bratrovi, totálně strategická rozhodnutí nyní již bývalého plukovníka Graffa, osudy některých Enderových spolubojovníků. Jiné jsou tu vytaženy do popředí - motivy Fazulka a Achilla, a ty zasáhnou Endera plnou silou doslova přímo do obličeje. Ale především tu jsme svědky vzniku knihy Královna úlu a Mluvčího za mrtvé. Tento motiv, klíčový pro pokračování Enderových příběhů, tu je jakoby vedlejším produktem, svým významem však zasahuje do celého následujícího Enderova života. Orson Scott Card v doslovu píše: nejde jen o to, že jsem musel navázat na Enderovu hru ... tento příběh musel také zohlednit každé bezmyšlenkovité rozhodnutí, které jsem učinil v celém zbytku Enderova cyklu, tedy v osmi knihách a také v povídkách na Enderovu hru navazujících. Autor sám si je mnohých zádrhelů vědom (na řadu z nich ho upozornili pečliví, věrní a laskaví čtenáři jeho knih) a proto se můžeme těšit na nové přepracované vydání Enderovy hry, v níž závěrečnou kapitolu přepíše tak, aby co nejvíce vyhladil návaznosti na tuto knihu i na další příběhy Andrewa Wiggina řečeného Ender.

Příběh je i přes omezení daná nutností trefovat se do již napsaných pokračování velmi mistrovsky napsaný. Způsob, jakým Ender přelstí svého soupeře o guvernérské křeslo, je prostě geniální, a sledovat jeho jednotlivé kroky a opatření je přímo lahůdkovým čtením. Kapitola věnovaná vzniku knihy Královny úlu byla tak dokonale všita do následujících příběhů, že jsem měl pocit, jako kdybych tento příběh již znal, a jen si tu připomínal jeho detaily, které jsem si nepamatoval. Nemohl jsem si je pamatovat, protože dosud byly jen letmo nadhozeny či vyplývaly z dějů jinde a dlouho poté.

Orson Scott Card a jeho Enderův cyklus patří k tomu nejlepšímu, co bylo v SF napsáno, a je potěšující, že i tato kniha zachovává vysoký standard, nasazený již první knihou.

Hodnocení: 90 %.

Orson Scott Card: Ender ve vyhnanství (Ender in Exile)
překlad: Petr Kotrle
obálka: John Harris, grafická úprava Petr Bauer
medailon autora: Martin Šust
Laser books, 2010
343 stran, 319 Kč, vázané
ISBN 978-80-7193-311-3

(ve zkrácené podobě vyšlo v časopise Pevnost 2010/11)