P. Renčín

Začíná školní rok, začíná podzim, začíná spousta dalších ošklivých věcí. Ještě že tu je CONiáš!

Nebudeme tvrdit, že to je nejlepší con na světě. Doufáme, že to za nás budete tvrdit vy.

Vážení čtenáři, vyšla nová antologie Ondřeje Jireše, ve které najdete to nejlepší, co se u nás kdy v žánru fantasy urodilo. 17 světů, 17 autorů. A už teď můžete nahlédnout do jednoho z nich prostřednictvím štědré ukázky. Začtěte se do Válečné lsti od Vladimíra Šlechty.

Antologie Krvavá čest spojuje nové fantasy povídky výrazných osobností domácí scény do barvitého obrazu vrcholného středověku.

Už posedmé se ze všech koutů republiky (a dokonce, věřte nevěřte, až z dalekého Slovenska) slezli ti, kteří jinak neopouští své podzemní brlohy, aby trochu poděsili Prahu.

Město hoří. Plameny přeskakují ze střechy na střechu, věnčí je jako oranžové věže. Šlehají do výše desítek metrů, rudé jako krví nalitý hřeben běsnícího kohouta. Pálí bez rozdílu vše živé i neživé, jančí v paletách žluté, svatební bílé a kouřově černé barvy smrti. „Už jdou,“ šeptá maminka. Nechte se unést magickou atmosférou Městských válek...

"Město hoří." To je pořádně silná věta pro otevření románu. Na nějaké zdržování ale není čas. Jak si jistě drahý čtenář vzpomene, na konci předchozí knihy vypukla válka, taková, která změní povahu Druhého (skrytého) světa a jeho vztah ke světu nás, obyčejných smrtelníků, navždy.

Začátek Labyrintu původně publikovaného na pokračování na autorově webu a v časopise Pevnost, připomíná filmovou sérii Saw, ačkoliv po několika epizodách se z jejího stínu vymaní. Na druhé straně se ale autor nevyhne srovnáním s celou  řadou dalších děl, jejichž ozvěna je v románu patrná, ač se toho dopustil nevědomky a zcela neplánovaně.