Jack Holloway je rozený potížista a mistr naprosto neopodstatněného protestu. Takový ten člověk, pro kterého nic není jednoduché a nic nejde hladce. Možná jeho potíže začaly, když naučil svého psa odpalovat nálože, nebo už v době, kdy jako právní zástupce vrazil při soudním líčení klientovi facku. Jack Holloway je prostě Jack Holloway.
Přiznám se vám bez mučení. U Poslední kolonie jsem se bavil stejně dobře jako u obou předchozích dílů KOSovské trilogie Johna Scalziho. I přesto se ale u tohoto dílu člověk neubrání pocitu, že je něco špatně.
Vesmír je nebezpečné místo. Žije v něm mnoho inteligentních bytostí na přiliš malé ploše. Obyvatelných planet je málo, a tak o ně lidstvo musí bojovat s cizími rasami, zvláštními a nevyzpytatelnými, silnými i slabšími, ale o to zrádnějšími. Pokud by se některé z nich proti lidstvu dokázaly dohodnout, byl by to konec.
John Perry by mohl být normální rekrut jako každý jiný, nebýt té maličkosti, že je mu pětasedmdesát. Právě to je minimální věková hranice pro vstup do KOSu, koloniálních obranných sil, první linie obrany lidstva proti nepřátelskému vesmíru. Proč? Co může KOS potřebovat od stovek přestárlých prostatiků, revmatiků a sklerotiků?
J. Scalzi
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Tereza Kadet Kadečková / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
