Irena Moravcová je historička a archivářka. Kromě odborných prací má na svém kontě hezkou řádku trofejí z různých literárních soutěží točících se kolem fantastiky a v neposlední řadě je též autorkou fantasy knih.
Hodonínská rodačka, novinářka a spisovatelka, toho času žijící v matičce stověžaté, loni čtenáře uhranula svým velmi povedeným románem oscilujícím mezi hororem a thrillerem a s hrůzu nahánějícím názvem Šepot z lesa. Ten jsem si nechala ujít, ale po přečtení autorčina druhého počinu jsem zjistila, že si nutně potřebuju doplnit vzdělání, protože Surmanová se stala mou novou oblíbenou českou spisovatelkou.
Na druhou polovinu března si nakladatelství Host připravilo pro své čtenáře novinku z pera Zuzany Hartmanové. Ta se ve své knize Kosti pod mechem vrací do světa, do něhož zasadila své první dva romány, a představuje v ní své asi nejoblíbenější postavy – minotaury.
Martin Paytok sezval své osazenstvo odsouzené k zániku do strašidelného domu tyčícího se uprostřed lesů nad městečkem s malebným názvem Katův hrob. Na toto čarokrásné místo zasypané sněhem, jež ze všeho nejvíc připomíná starou viktoriánskou vilu, přijede majetku chtivé příbuzenstvo, ježto sem vytáhla závěť po patricharovi rodu, jistém panu Izajáši Havranovi.
Kniha Když padaly hvězdy je prvním dílem série s názvem Koruna snů. Čtenáře zavede do zdánlivě středověkého království, které začnete poznávat prostřednictvím rozličných osudů několika postav.
Je niečo zlé na tom byť čarodejníčkou? Henrieta sa čarodejníčkou má stať. Jej čarodejnícka matka je k nej však často krutá, ponižuje ju a ubližuje jej. Raz sa Henriete naskytne príležitosť vyviazať sa z čarodejníckeho sľubu a svoju šancu nepremárni. Získa tým znalosti a liečiteľské zručnosti veľmajsterky rádu milosrdných. Avšak za všetko sa platí...
Třemšínský drak sice není první autorovou knihou, ale je první z těch, které věnuje svému rodnému kraji. Využívá k tomu znalosti získané při dlouholetém studiu historie rožmitálského regionu, jehož je Třemšín neoddiskutovatelnou dominantou. Ale pojďme si o tomto vrchu povědět něco víc.
Zářící stálici českého fantastického literárního nebe, Kristýnu Sněgoňovou, zná jak každý fanoušek Brna (jsou tu nějací?), kam často a ráda zasazuje děj svých příběhů, tak i širší čtenářská obec.
Ve druhém díle nazvaném Zemři, Kaine: Stín naváže Ludmila Svozilová tam, kde předchozí díl skončil. Román prosycený indiánskou magií je hodně odlišný od prvního dílu nabitého zvraty a překvapeními, jež číhala na každé stránce. Je jiný, ale přesto úžasný.
Když letos vyšla antologie Jiný kraj plná obskurních a netradičních lahůdek, mé srdce zajásalo. Konečně se v domácí fantastice začíná něco dít! Chci víc! Kopat hlouběji! Jenže kde vzít a nekrást? Odpovědí mi naštěstí bylo jedno ze dvou jmen editorek a zároveň přispěvatelek sbírky.
Prozaický debut novinářky Kateřiny Havlíkové, Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy, je, dá se říct, postapo pohádkou pro dospělé. Snoubí se tu fantasy s podivnem i dobrodružnem, pocítit lze též letmý závan steampunku a humoru. Jedná se o velmi povedenou prvotinu na české scéně, která však skrývá několik "ale"...