RECENZE: Simona Michálková, Bez duše

Máte rádi film Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách? A chtěli byste si ho přečíst v kabátku moderního YA fantasy?

Simona Michálková svou druhou knihu zasadila do maloměstského prostředí Slavkova u Brna, jenž je jí blízké z vlastního života. Právě zde žije středoškolská studentka Anna, které se v lásce zrovna nedaří. Ani mezi spolužáky není tichá dívka příliš oblíbená, výjimkou je jen její nejlepší kamarádka Lucie. Vše se ale změní, když Anna spadne do rybníka a někdo jí z mrazivé pasti pomůže. Někdo se stříbrnými vlasy, rozpláclým nosem a bez potřeby dýchat vzdušný kyslík. Darrow ale není jen tak obyčejný vodník. Oproti ostatním členům své rodiny nemá touhu získávat duše lidí a naopak je má tendence chránit, což popouzí jeho bratra Earvina. Od toho okamžiku se kolem Anny dějí podivné věci a tou pro ni nejpodivnější je cit, který v ní k neuvěřitelnému hochovi roste.

Mladá autorka umně čerpá ze známého prostředí a pohyb postav i jejich denní návyky, jako například cesta na autobus, působí velmi autenticky. Příběh ovládají mladé postavy, převážně teenageři, tak jak je pro young adult romány typické. A tak s Annou musíme vytrpět několik písemek, školní maškarní ples ale i pomluvy pod lavicí a přílišný vliv, který nad její sebehodnotou drží nenáviděné spolužačky. Tohle typicky středoškolské podhoubí je dobře zvolenou startovní čárou pro růst, kterým si hrdinka bude muset projít. Jak se její vztah s Darrowem prohlubuje, nutně čelí složitějším komplikacím. Musejí ustát rozdílnosti, které jsou mezi nimi i mezi světy, ze kterých pocházejí. I přesto, že má kniha jen něco málo přes 250 stran, ústřední dvojice rozhodně nemá ploché charaktery a její vývoj je citelný. Nebezpečí a akce, kterou odstartuje krvelačný nebo spíš dušelačný Earvin, spouští divokou jízdu, jež děj žene rychle ke konci.

Být vodník ještě neznamená být primitiv. Aspoň ne u každého. (citace strana 59)

Hlavní devízou knihy je jakási česká poetika s roztomilými detaily. Zmíněná podobnost se sedmdesátkovým filmem není jediným odkazem na naše tradice. Pentličky navěšené na kabátci nebo třeba housle připomínají čtenáři Ladovy malované pohádky. Mě osobně se velmi líbila zápletka s kouzelnou perlou, která v sobě taktéž nesla kouzlo oblíbených pohádek. V žádném případě ale není text zastaralý. Zmíněné odkazy se prolínají s moderně pojatým příběhem, jež je odvykládán svižným jazykem. Za zmínku také stojí četné dialogy, které přispívají ke čtivosti textu. Velmi zábavně je pojata část, kdy se Darrow poprvé ocitá v lidském obydlí a podivuje se odlišnostem světů. Například jeho zaražení nad smyslem existence povlečení působilo úsměvně a něžně.

V posledních letech se na trhu objevilo několik českých knih inspirovaných slovanskou mytologií (Světla nad močálem, Dcera zimy). I v těch se vyskytují vodníci, ovšem obklopení spektrem ostatních bytostí. Tento příběh je staví na výsluní, a navíc je vyprávěn naprosto civilním způsobem.
Za zmínku také stojí krásná malovaná obálka z pera Michala Sirotka. Ač tedy Bez duše přichází z malého nakladatelství, pozornost si jistě zaslouží.

Bez duše
Simona Michálková
Vydáno: 2023
Nakladatelství: BRK
Počet stran: 272
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Michal Sirotek
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 9788090790667