ROZHOVOR s Irenou Moravcovou

Jste povoláním historička a archivářka. Jak jste se dostala k žánru, jako je fantasy? Byla jste vždycky jeho fanynkou?
K fantastice jsem se dostala více méně až v dospělém věku, na vysoké – někdy se prostě člověk seznámí se správnými lidmi ve správnou dobu a ovlivní ho to na celý život.

Dům roztříštěných snů je vaše románová prvotina, rodina Krásova, se objevuje v celé řadě povídek, s nimiž jste skončila na předních příčkách několika prestižních literárních soutěží. Jak se tenhle Čajový cyklus zrodil? Kde se vzala nspirace k těmto příběhům?
Ten moment, kdy mne napadl námět první povídky do budoucího Čajového cyklu (vůbec jsem netušila, že z toho nějaký cyklus bude), si pamatuji úplně přesně. V létě 2015 jsme s manželem a dětmi jeli z výletu, seděli jsme ve vlaku na nádraží Krnov-Cvilín, koukala jsem se z okna na takovou dřevěnou stavbu a v tu chvíli mne docela plasticky napadla jedna scéna do budoucí povídky Cizinec (MLOK 2016). Povídku jsem začala psát až o několik měsíců později a ta scéna je tam nakonec úplně marginální, ale ten počátek byl přesně tady.

Pro Čajový cyklus jste zvolila docela netypickou dobu první republiky. Proč právě toto období? Nejste fanynkou středověku? Nebo vám připadá, že středověk už je tak vytěžený, že jste chtěla zkusit trochu něco jiného, neotřepaného?

Naopak, jsem fanynkou středověku. Dokonce až takovou, že než jsem "utekla" k čisté archivařině, věnovala jsem se středověku profesionálně.
Mám za to, že pokud člověk píše příběh z reálné minulosti, měl by mít v pořádku nejen veškeré reálie (místa, osoby, události, vztahy, souvislosti...), ale snažit se také postihnout dobovou mentalitu se vším, co tehdejší lidi ovlivňovalo. A to je pro středověk o dost větší sousto než pro 19. nebo 20. století. Fantastika, včetně alternativní historie, samozřejmě dává větší svobodu, vlastní světy prakticky neomezenou. Takže přiznám, že kromě světa Čajového cyklu mám i vlastní fantasy svět – Starmel – kde je to prostředí evropskému středověku celkem blízké, ale nemusím být úzkostlivý perfekcionista na reálie, protože si je vytvářím sama. Z tohoto světa je novela Knižní trh, která se v roce 2016 umístila ve finále soutěže O nejlepší fantasy, ale tiskem bohužel nevyšla, a povídka Mstitel, která byla pátá v soutěži O dračí řád 2017. A také dva až tři rozepsané romány...
Vraťme se ale k Čajovému cyklu: píše-li člověk příběhy z relativně nedávné minulosti, je velká výhoda v tom, že je obrovské množství zdrojů, z nichž může v dnešní době díky digitalizaci relativně snadno čerpat. Soudobé noviny jsou někdy přímo studnice inspirace a při psaní Domu roztříštěných snů jsem také hodně využívala plány Prahy z 20. let, např. včetně plánu tehdejší tramvajové sítě. A člověk také může pěkně využít to, co prostě zná – buď osobně nebo z vyprávění. To, že rodina Krásových bydlí na Královských Vinohradech, rozhodně není náhoda.
Čajový cyklus ovšem zdaleka není jen první republika. Kromě románu existuje deset dokončených povídek (mají časové rozpětí od konce 19. do začátku 21. století) a několik desítek různých drabble (text na přesně 100 slov), napsaných většinou v rámci challenge "Duben měsíc drabble" na https://www.sosaci.net/ - kdyby mne tam někdo hledal, najde mne pod nickem Arenga. Mimochodem, do Čajového cyklu fakticky patří i povídka „Noc zázraků“, která byla vánoční povídkou Sardenu v roce 2020, byť tam není souvislost s Čajovým cyklem úplně zřejmá.

Když jsem Dům roztříštěných snů četl, vybavila se mi jména jako A. C. Doyle, Agatha Christie či Jane Austin. Byli pro vás třeba tihle tři nějak inspirativní při psaní knihy či povídek?
Možná nepřímo, protože načtené je mám, i když první dva už hodně dávno. Kdo mne ale určitě opakovaně inspiruje, je Karel Jaromír Erben. Myslím, že v některých mých povídkách je to dost poznat.

Jak se Dům roztříštěných snů vlastně rodil? Kdy jste si řekla: teď už jsem se nasbírala zkušenosti na povídkách, tak bych mohla zkusit napsat knihu? A bylo pro vás od začátku jasné, že Váš první román bude vycházet z již napsaných povídek? A máte třeba nějaké autorské perličky ze psaní?
V roce 2019 jsem se účastnila projektu Sosácká padesátka na již zmíněném webu https://www.sosaci.net/ . Byla to trochu jiná akce než Duben měsíc drabble, do něhož se letos plánuji zapojit již po osmé, celoroční projekt, kdy cílem bylo každý týden přidat jednu kapitolu a vydržet pokud možno padesát týdnů. Tam tenhle příběh trochu spontánně začal, ale tehdy měl trochu jinou koncepci (střídaly se tam dvě časové roviny). Netušila jsem, co z toho nakonec vzejde  – a to ani dějově, ani to, že bude mým debutovým románem. V červenci jsme ovšem s rodinou jeli na Parcon do Banské Bystrice, s manželem jsme měli ten rok v CKČ dohromady pět nominací. Před vyhlašováním si mě Jiřina Vorlová tak trochu vzala stranou a docela jasně mi řekla, že by to chtělo něco většího, soubornějšího a že mám určitě napsat Michaelu Broncovi. Když jsem se pak odhodlala, už o mně od Jiřiny věděl. Nakonec jsme se domluvili, že napíšu knížku, on si ten rukopis přečte a uvidíme. Nedlouho na to jsem pak shodou okolností vyhrála s povídkou "Chtít nestačí" Žoldnéře fantazie, což samozřejmě také sehrálo svoji roli.
Pokud jde o perličky ze psaní, tak několik zajímavostí najdou čtenáři přímo v knize, úplně vzadu v rámci "Místopisného slovníčku" - který je sám o sobě ve fantasy knížce takovou trochu raritou. V příběhu se také mihne jedna postava z knih Tomáše Bandžucha a Tadeáš a Leopoldina Světličtí bydlí v domě, kde ve skutečnosti žije někdo, kdo je v české fantastice dost známý - což jsem při psaní nevěděla, zjistila jsem to, až když se mne Michael Bronec ptal, jestli je to tam schválně. Byla to taková docela dokonalá náhoda...
Obecně mne při psaní hrozně baví, když přijdu na nějakou nečekanou souvislost, která nakonec přesně zapadne na své místo.

Dům roztříštěných snů stojí na velmi zajímavém žánrovém rozhraní. Začíná jako romantická kniha pro ženy z první republiky a následně se přehoupne do zajímavé směsice detektivky, fantasy a mysteriózního hororu. Bylo tohle v plánu už od začátku, nebo se to v postupně vyvinulo? A jak se na to tvářil při prvním čtení nakladatel?
Píšu dost živelně, jen velmi zřídka mám jasný plán. Někdy vím, kam se chci dostat, ale zpravidla netuším, kudy povede cesta a co všechno na ní mne a moje hrdiny potká. Občas jsem sama opravdu překvapená... Takže ne, v plánu to nebylo.
Nevím, jak se nakladatel přesně tvářil, ale když přišla na můj rukopis řada, přečetl ho strašně rychle a napsal mi, že mi ho vydá prakticky tak, jak je. Některé části jsme postupně ještě dopilovali, ale první a finální verze rukopisu se nějak dramaticky neliší.

Rád bych se zeptal, jak se zrodila rodina Krásových? A pro čerpání energie z čaje jste někde hledala inspiraci nebo je to váš vlastní vynález?
Co se týče čerpání energie z čaje, prostě mne to v jednu chvíli napadlo - jak jsem už říkala, píšu poměrně dost živelně.
První povídka z Čajového cyklu, Cizinec, se odehrává v současnosti, ale už tady se objevily některé starší členky rodiny. Uvědomila jsem si pak, že tyhle dámy rozhodně musí mít zajímavou minulost. A pak se to nějak prostě začalo nabalovat (to samo!) a já jsem se spolu s hrdinkami začala „propadat“ víc do historie. A postupně jsem sama začala zjišťovat, co je tahle rodina vlastně zač a jaký má potenciál. Také přiznám, že mám slabost pro sestavování rodokmenů (vůbec, ale vůbec to není profesionální deformace... ), takže ten rodinný strom je ještě trochu košatější, než zatím bylo v povídkách a knížce vidět.

Mimochodem, jaký je Váš nejoblíbenější čaj?
Tuareg a pak černý sladký čaj, který "kazím" mlékem... Ano, moje hrdinky by se na mne jistě dívaly skrz prsty.

Má Doramo (hlavní hrdinka knihy, pozn. redakce) nějakou konkrétní inspiraci?
Nemá. Pouze její účes jsem popsala podle jednoho retro obrázku, co máme na chalupě.

Donesla se ke mně zpráva, že Dům roztříštěných snů nemá úplně dobré prodeje (kniha vyšla v roce 2021, kdy byly knihkupectví regulovány kvůli pandémii Covid 19, pozn. redakce). Přesto se zeptám, bude pokračování? Závěr knihy k tomu tak nějak vybízí… Případně něco úplně nového?
Bohužel, prodejně se úplně dobře nedaří, přestože mám pěkné recenze, vysoké hodnocení na Databázi knih a hlavně  moc hezké a milé osobní ohlasy od čtenářů (to je pro mne jako pro autora úplně nejvíc a moc si toho vážím), chválená je i obálka od Jany Maffet Šouflové, která také vytvořila tu úžasně nápaditou předsádku, a ilustrace od Evy Letákové.
Přímé pokračování (zatím) v plánu není. Ale mám (už dlouho) rozepsaný román, který má pracovní název "Třetí sestra" a odehrává se v podstatě paralelně s Domem. Hlavní hrdinkou je, jak už název napovídá, ta ze sester Krásových, o níž se v Domě roztříštěných snů pouze mluví - Toninka. Kromě toho mám pár kapitol z příběhu z 50. let, jehož hlavní hrdinkou je Eliška Zenelová (hlavní postava z povídky Chtít nestačí). A pak mám ještě celkem velký kus románu, který přímo vychází z novely Knižní trh, o níž jsem mluvila výše.
Po pravdě ale musím říct, že doba, kdy jsem byla na rodičovské s malými dětmi, byla na psaní vlastně úplně zlatá. Když člověk chodí do práce a má tři děti ve škole, je toho času a energie na psaní bohužel méně. Všechno je teď nějaké... rychlejší. Každopádně doufám, že se mi postupně podaří dokončit alespoň to, co jsem naznačila výše. Nevylučuji ale, že si mezitím neřekne o napsání ještě třeba nějaký jiný příběh.