česká fantastika

Kdysi dávno, když Slunce ještě bývalo bohem a já ještě měla spoustu času, jsem měla partu ztřeštěných kamarádů, se kterou jsem hrávala Dračí doupě. Nejdříve 1.6 a poté Plusko. Bylo to skvělé, na každé setkání jsem se těšila a svou pyromanskou čarodějkou a jasnozřivou kněžkou jsem Pána jeskyně doháněla k šílenství. A pak jsem naprostou náhodou objevila svět Asterionu...

Kladivo na čaroděje skončilo už pred pár rokmi a koniec bol pre nás, fanúšikov, na zaplakanie. Autor poslednej časti, Jiří Pavlovský, sa totiž riadne vybúril a nechal zomrieť jednu našu milovanú postavu. Ale sérii sme zostali verní a čakali, čakali a nakoniec sme sa dočkali. 

Ako by to vyzeralo, ak by sme sa vrátili v čase o dvesto, tisíc či dvetisíc rokov späť? Dnes sme zvyknutí na Google, AI, mobily, TV, zdravotnú starostlivosť či nákupy všetkého, čo potrebujeme, v obchodoch. Nič z toho by sme v minulosti nemali. Alebo takmer nič. Prežili by sme? Dokázali by sme si dopestovať jedlo a ušiť šaty? Možno by bolo jednoduchšie, ak by sme sa v čase preniesli do budúcnosti. Alebo možno ani nie...

Pamatujete si na ty večery u táboráku, kdy jste si s kamarády vyprávěli strašidelné historky? Na ten zvláštní mrazivý pocit v zádech, když jste se snažili nevěřit, ale stejně jste se ohlíželi přes rameno? „Zkazky z nefritové knihy“ přesně tenhle zážitek přenášejí na stránky – a dělají to skvěle.

Znáte literární žánr zvaný biopunk? Jedná se o subžánr science fiction, který se zaměřuje na svět, ve kterém biotechnologie a genetické inženýrství hrají klíčovou roli. Tento žánr si často klade otázky ohledně etiky a důsledků lidských zásahů do genetického kódu a života obecně. Biotechnologie a genetické inženýrství tu hrají velmi důležitou roli, daný svět je často zobrazen jako dystopie, kritizující společnost, politiku a etiku ve spojení s technologickým pokrokem a jeho vlivem na lidskost.

Po neskutečných osmnácti letech se Zbyněk Dach vrátil k psaní gamebooků a je vidět, že je po dlouhé pauze při chuti a se spoustou nových nápadů. Dnes se podívejme na jeho nejnovější knihu Blesky a šílenství.

Píše se rok 1919. Nové pořádky se pomalu, ale jistě dostávají i do města, chráněného proti zpustošenému okolí kouzelnou formulí.
Ženy dostaly volební právo. Mění se móda i délka šatů – o tom ale zatím nikdo neví, protože obchodníci byli ve městě naposledy před rokem. Ale změny jsou za branou a nedají se už odvrátit. V tomto neobyčejném městě, ovládaném a poháněném kouzelnými formulemi, žije a pracuje Amálie.

Achernar jsem přečetla až po Zemři, Kaine, takže mě nepřekvapilo, že i zde jsem se absolutně ztratila. To se mi prostě v knihách této autorky děje. To ovšem nic nemění na faktu, že paní Svozilová psát umí. Umí vystavět zápletku, umí napsat dialogy. Píše bohatým jazykem, má skvělou slovní zásobu, postavy jsou uvěřitelné a živé.