RECENZE: Peter S. Beagle, Poklidné a tiché místo

Když se na hřbitově nic neděje...

(o knize Poklidné a tiché místo Petera S. Beagla)

Pan Jonathan Rebeck už 19 let bydlí na hřbitově, povídá si s duchy zesnulých a s havranem, který mu nosí jídlo. Co víc chcete k pořádné fantasy?! Komorní drama o životě, smrti a hlavně o lásce vychází v češtině po půlstoletí od prvního vydání.

Petera S. Beagla, laureáta World Fantasy Award za celoživotní zásluhy 2011, znají čeští čtenáři jako autora jediné knihy – Posledního jednorožce vydal Altar v roce 1997 a nedávno znovu Argo (2009). Kromě toho je v češtině k dispozici několik povídek, posledním příspěvkem je vynikající Tanec na Ladech z antologie Čarodějové (2009). Beagle toho ovšem napsal víc – zmiňme alespoň romány The Inkeeper’s Song (1993, byl nominován na World Fantasy Award, oceněn cenou Locus v kategorii Best Fantasy Novel a cenou Mythopoetic Award) a Tamsin (1999, nominován na World Fantasy Award, oceněn cenou Mythopoetic Award). Doufejme tedy, že vydání Poklidného a tichého místa je pouze začátek a že Argo plánuje i další tituly z Beaglovy nepříliš rozsáhlé tvorby.

Poklidné a tiché místo je poklidná a tichá kniha. Ústřední postavou je postarší pán, zkrachovalý lékárník, se schopností vidět duchy zemřelých. Cítí, že osciluje někde na hraně mezi světem živých a světem mrtvých, a rozhodne se, že s mrtvými je mu lépe. Už devatenáct let neopustil brány hřbitova a jeho jediným stálým společníkem je cynický mluvící havran, který mu nosí zprávy ze světa – a jídlo.

„Jsou lidi, co dávají, a lidi, co berou. Jsou lidi, co tvoří, lidi, co ničí, a lidi, co nedělají nic, a ty ostatní dva druhy se z nich můžou zbláznit. To je prostě vrozené, jestli dáváš nebo bereš, prostě to máš v sobě. Havrani nosí lidem věci. Jsme takoví.“ (str. 12)

Postupně se seznamujeme s dalšími postavami – nejdříve přijde (je přinesen) Michael Morgan, kterého údajně otrávila vlastní manželka, následuje paní Klapperová (ta skutečně přijde sama), poté je přinesena Laura Durandová a jako poslední vstupuje do děje podivný noční strážný Campos. Duchové Michael a Laura zjišťují, že po smrti není žádný ráj ani peklo – člověk (to, co z něj zbylo) pouze postupně zapomíná, nejdříve běžné lidské činnosti, pak vlastní vzhled, schopnost mluvit, až se vytratí úplně. Každý má na smrt jiný náhled – Laura tvrdí, že smrt je nemuset už o nic bojovat, ať za sebe nebo za jiné, Michael se smrtí bojuje a snaží se nezapomínat. Podobný obraz se objeví ve světě živých – racionální paní Klapperová je protějškem pana Rebecka.

„Věděl velice dobře, že většina lidské konverzace nemá žádný smysl. Člověk si valnou část dní vystačí jen s obvyklými odpověďmi, myslel si. Jak se jednou naučí tu hru hrát, zvládne to dokonale i se sortimentem různých zahučení. Nebylo by to tak, kdyby se lidi navzájem poslouchali, jenže oni se neposlouchají. Vědí, že teď zrovna jim nikdo neřekne nic dojemného a důležitého. Cokoli důležitého by se oznamovalo v novinách a přetiskovalo pro ty, kterým to ušlo: nikdo doopravdy nechce vědět, jak se cítí jeho soused, ale stejně se ho na to zeptá, protože je to zdvořilé. A protože ví, že mu soused určitě neřekne, jak se skutečně cítí. Co si tahle žena a já navzájem řekneme, to není důležité. Těší nás prostě to, že vydáváme zvuky. Paní Klapperová mluvila o malém chlapci, který bydlí ve vedlejším domě.“ (str. 37)

Campos a havran stojí mimo obě dvojice v rolích pozorovatelů – první je nezúčastněný, druhý cynický. Na těchto šesti postavách a jejich vzájemných vztazích je celý román vystavěn.

Ústředním jmenovatelem celé knihy je láska. Úvodní citát z básně Andrewa Marvella Své ostýchavé milé (v orig. To His Coy Mistress – alespoň zkráceně: lyrický mluvčí říká své milé, že kdyby měli dostatek času, nebyla by její ostýchavost zločinem, neboť by mohl věnovat chvále jejího těla tisíce let; nicméně tolik času nemají, z čehož plyne, že je třeba si užívat, dokud to jde) lze chápat dvojím způsobem: v jedné rovině jde o hříčku, soukromý vtip autora, neboť v básni jde zejména o lásku fyzickou, ačkoliv v knize je láska ve fyzické formě poněkud obtížně proveditelná (u duchů vůbec, u živých protagonistů jde vzhledem k věku taktéž spíše o duchovní porozumění), v rovině druhé jako ústřední poselství knihy – to bychom mohli nahradit latinským carpe diem. Přičemž toto užívání dne není podmíněno heslem typu sex, drogy a rock’n’roll, nýbrž obyčejným prožíváním života s jeho každodenními radostmi a strastmi.

Společně s láskou je třeba se připravit i na řádnou dávku filosofie. Hovory o lásce, životě a smrti jsou základními stavebními kameny knihy a životní rozhodnutí a osudy jednotlivých hrdinů nabádají k zamyšlení. Autor naštěstí nesklouzává k červené knihovně, snaží se držet si zdravý odstup a je-li to třeba, přivede na scénu havrana, který vše patřičně usadí (Dojemné, prohlásil havran. Panebože, mně ti cvrčci nechutnají. Vůbec nevím, proč je jím. Prý jsou zdraví. – str. 180). Humor je jednou ze silných stránek knihy – ať už právě díky havranovi, vtipným situacím vyplývajícím z konfrontace světa živých se světem mrtvých nebo paní Klapperové, jejíž starosvětské vnímání světa, onikání a útrpné pozorování podniků páně Rebecka, jimž nerozumí (za všechny jmenujme vyhrabání rakve s tělem a převoz na jiný hřbitov), je jednoduše kouzelné.

Peter S. Beagle napsal knihu v pouhých devatenácti letech. Přestože je to úctyhodný výkon, je to na některých částech knihy znát. Doteď nevím, zda jsou dialogy postav špatně napsané, nebo natolik čechovovské, až jsou obtížně akceptovatelné. Jednotlivé promluvy jsou výborné, ale jakmile se postavy baví mezi sebou, místy to skřípe. Podobně jednoduché je postupné přicházení jednotlivých hrdinů. Připomíná to deus ex machinu – vždy, když je potřeba, objeví se na scéně nová postava, která děj posune dál.

I přes zmíněné drobnosti ční román jednoznačně nad průměrem. Při hodnocení je proto třeba přihlédnout k několika skutečnostem - tou první je dobový kontext. Poklidné a tiché místo, které bývá právem přiřazováno k magickému realismu, bylo vydáno roku 1960. To je šest let před Bulgakovovým Mistrem a Markétkou a sedm let před Sty roky samoty Gabriela Garcíi Márqueze, základními stavebními kameny tohoto žánru! Druhou je neskutečná vyváženost a až hrdinské balancování na hraně kýče a patosu. A světe div se, Beagle k ani jednomu nesklouzne, i když prostředí k tomu přímo vybízí.

Někdy mám pocit, že jsme si navykli dostávat zábavu předžvýkanou a nasekanou na kousíčky tak, abychom se hlavně bavili a nemuseli příliš přemýšlet. Beagle v první řadě přemýšlí, nabádá k přemýšlení a uvažuje – zábava je až na druhém místě. Pokud v dnešní rychlé době něco potřebujeme, je to klidné, tiché místo, kde můžeme být se svými duchy, touhami a láskami.

Hodnocení: 90 %.

Poklidné a tiché místo
Beagle, Peter S.
Nakladatel: Argo
Překlad: Veronika Volhejnová
Obálka: Tomáš Kučerovský
Redakce: Jolana Čermáková
Rok vydání: 2011
Počet stran: 216
Rozměr: 150 x 210
Provedení: paperback'
Cena: 298 Kč