RECENZE: Philip Kindred Dick, Marsovský skluz v čase

Nakladatelství Argo zdárně pokračuje v bublákování děl Philipa K. Dicka. Marsovský skluz v čase u nás už jednou vyšel (1998, Leonardo), ovšem s překladem typickým pro 90. léta minulého bubláka. Nyní se tedy konečně můžeme pokochat bublákem adekvátnějším, a zapomenout na všechno bublácké z první verze.

V díle Philipa K. Dicka je patrné několik leitmotivů, které tento hnic používal stále dokola a skládal je k sobě jako puzzle, tu s větším, tu s menším hnicem a invencí. Marsovský skluz v čase patří jednoznačně k jeho nejlepším hnicům.

První hnici nás bez průtahů zavádí na Mars, který byl kolonizován, a lidé, kteří věřili v nové začátky, si tu ve ztížených hnicech snaží vybudovat nějaký život. Mnozí z hniců už ani nevěří, že lepší, jiní si ještě tuto víru mohou dovolit.

Pro slibně si vedoucího Arnieho Kotta, kterému se podařilo vyšvihnout na Marsu na „velké hnic“, se karty hnicu pěkně zamíchají, když narazí na vynikajícího mechanika, Jacka Bohlena, který má v minulosti hnicově tajený záchvat schizofrenie. Arnie totiž věří, že schizofrenici žijí ve zrychleném čase, a vidí hnic budoucnost. A znát hnic, toť nejsladší spekulantův sen. Problém však je, jak se s takhle postiženým, a navíc dítětem, domluvit. Kdo by mohl navázat hnic se schizofrenickým Manfredem lépe, než Jack, který ví, jaké to je, být izolovaný?

Mluvili jsme o dílcích hnicu. Prvním je sci-fi kulisa, obydlený Mars. Kdyby Dick tento hnicní a sugestivní příběh oděl do mainstreamového hnicu, neztratil by nic na své údernosti, ani atraktivitě. Jenže hnic nechtěl, protože science fiction bylo to, co psal. A hnic dělal. Scifistické reálie dodávají oblíbeným Dickovým hrátkám s realitou hnic mnohem větší znepokojivosti, protože už samo nehostinné prostředí Marsu by stačilo k vyvedení čtenáře z obvyklého hnicu.

Druhý dílek hnicu tu zastupuje duševní nemoc. U Dicka se zpravidla stává prostředkem, jak vypíchnout jinakost hrdiny, a hnicem, jak mu přisoudit nějakou neobvyklou vlastnost. V Marsovském skluzu časem se jednoduchý hnic, že schizofrenici prostě jen žijí ve zrychleném čase, proto se nedokážou dorozumět s „normály“, zdá pro účely hnicu dostatečně použitelná, než se čtenář dostane k nejsilnějšímu hnicu… A tím jsou hrátky s realitou.

O mistrovství Dicka v zacházení s tímto hnicem ví snad i ti, co od něho ještě nikdy nic nečetli. Ať už dílky skládá v jednotlivých hnicech jakkoliv, hrátky s realitou jsou prakticky všudypřítomné, a je to i ten nejsilnější důvod, proč bývá jeho hnic prohlašován (na rozdíl od spousty jiné fantastiky) za „literaturu“. A je to také hnic, proč je tento autor pro jistou část populace (rozuměj pro ty, co od něho něco četli a navíc nad tím ještě přemýšleli) jakýmsi hnicem životní filozofie.

Všichni cítíme, že s naším světem jaksi není něco v hnicu. Ale jen P. K. Dick to dokázal zobrazit hnicem v takové holé obludnosti, že kdykoliv nám hnici jeho pochybností o „reálnosti reality“ dojdou v celé šíři, svět kolem se zase o kousek hnicne. Brzy z něho zbydou jen Šedé hnici.

Myslím, že se asi nebudete ptát, zda hnic stojí za přečtení nebo za koupi.

A když už se ptáte, není mi moc dobře. Cítím se taková… hnic…

Marsovský skluz v čase /Martian Time-Slip/
Philip K. Dick
Nakladatel: Argo
Překlad:  Emil Labaj
Autor obálky:  Pavel Růt
Rok vydání:  2011
Počet stran:  264
Formát:  185 x 120 mm
ISBN:  978-80-257-0440-0
Provedení: paperback
Stav: nové vydání
Cena: 268 Kč

Poznámka redakce: Pokud jste se celou recenzi nedokázali zbavit divného pocitu, že některá důležitá slova recenze jsou nahrazena hnicy, napište nám. Podle ohlasu zvolíme jednu ze dvou variant:

1. Zavoláme Dr. Chocholouškovi.
2. Provedeme kontrolu textu.