RECENZE: Philip K. Dick, Marsovský skluz v čase

Znáte rčení, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný? Máloco jiného vystihuje knihy amerického vizionáře a literáta Philipa K. Dicka tak přesně, jako tento postřeh. Dickovo halucinatorní, uhrančivé a pochmurné dílo se totiž jakékoliv škále „líbí-nelíbí“ naprosto vymyká. Na druhou stranu o tom, že autorovy spisy dokážou otřást čtenářem silou středně těžké autohavárie, nelze pochybovat.

Marsovský skluz v čase se odehrává na kolonizovaném povrchu rudé planety. Ovšem nečekejte žádnou divočinu, pionýrská dobrodružství a dravou faunu ve stylu ekosystémů Neala Ashera. Dickův Mars ze všeho nejvíc připomíná americké maloměsto; na první pohled civilizované a dokonalé jako švédský nábytek, jenže... Jenže pod povrchem dřímá patologie a v mozkovnách autorových šachových figurek se odehrávají běsy, z nichž by zešedivěl i Lovecraft. A právě schizofrenie a další duševní poruchy představují leitmotiv celého díla.

Samozřejmě mezi stránkami najdeme také rakety, roboty, cestování v čase (neminou nás ani roztomile anachronické marsovské kanály) a další scifistické propriety. Ze čtení si ovšem snadno odnesete dojem, že pokud by se román odehrával někde v nevadské poušti a změnilo se pár detailů, tak by nálepka sci-fi vysublimovala v nicotu. A těžko se ubránit pocitu, že by jí to neublížilo.

Philip K. Dick nebazíruje na technických vychytávkách, ale spíše na pocitech. Tímto přístupem má Dick blízko k Bradburymu, ale vzhledem k tomu, jaké emoční prožitky nechává své písmenkové oběti zažít, zároveň ukazuje odvrácenou tvář autora Marťanské kroniky. Kdyby měl Ray Bradbury diagnózu schizofrenie a mozek rozhašený bůhvíjakou chemií, psal by dost možná právě takto. Díky lhostejnosti k pomíjivé technice se Dickovi daří psát nadčasově. Půlstoletí, jež nás dělí od prvního vydání, se ve víru každodenního šílenství textu naprosto ztrácí.

Marsovský skluz v čase je spíše komorní příběh a mnoho motivů zůstane načrtnutých jen zlehka, alespoň ve srovnání s jinými perlami Dickovy bibliografie. Nenajdeme totální deterioraci osobnosti (Temný obraz), promyšlené využití telepatie (Hráči z Titanu) a cestování časem v hlavní roli (Počkej si na příští rok nebo Svět, který stvořil Jones). Přesto převyšuje průměrnější kousky tím, jak autor pracuje s psychologií. Čímž není myšlen pouze duševní život jednotlivých postav, ale i sama věda, jež se jím zabývá. Pod textem jde poznat, že Dick má freudovskou psychoanalýzu (se všemi klady a zápory) zmáknutou na jedničku. Bez nadsázky lze říct, že psychoanalýza je pro autora stejně důležitým zdrojem inspirace jako jungiánská analytická psychologie pro Holdstocka. Díky tomu dokáže bez zaškobrtnutí vdechnout život postavám zmítaným temnými pudy a poznamenaným rannými křivdami. Naplno se to projevuje v polovině knihy, kdy stále dokola prožíváme jeden večer očima různých lidí; skrz prizma jejich neuróz a psychóz. Scéna z večeře je dokonale mrazivá a podobně dickovsky klasická jako počítání převodů na kole v Temném obrazu. Stejně tak ji Dick vryje čtenáři do mozkových závitů s pochmurnou silou geniálního šílence.

A ačkoliv jsou protagonisté knihy chodícími učebnicemi psychopatologie, dokáže je Dick ukázat bez klišé a předsudků. Zároveň díky vlastním pohnutým osudům všechny vyobrazuje realisticky a věrohodně... Pokud tedy tvrdí Dick v závěru ústy opraváře Bohlena, že náš svět se od světa schizofreniků neliší a v podstatě jsme všichni jednou nohou v rozmlženém pohraničí duševní normality, pak nám tím dokazuje, že i po polovině století je stále o krok napřed před svým publikem.

A vždy bude.

Marsovský skluz v čase /Martian Time-Slip/
Philip K. Dick
Nakladatel: Argo
Překlad:  Emil Labaj
Autor obálky:  Pavel Růt
Rok vydání:  2011
Počet stran:  264
Formát:  185 x 120 mm
ISBN:  978-80-257-0440-0
Provedení: paperback
Stav: nové vydání
Cena: 268 Kč