RECENZE: Graham Plowman, Dům na Strážném vrchu

Vstoupíš do jezírka a pomalu se začneš brodit na druhou stranu. Voda je chladná, ale ne příliš, dno je převážně rovné. Jen tu a tam nahmatáš nějakou nerovnost, kterou se ti podaří bez problémů překročit. Když dosáhneš poloviny jezírka, voda ti sahá po pás. A pak se ti něco otře o nohu! Něco tady s tebou je!

Mám tady pro vás další recenzi a ani tentokrát to není fantasy! Ačkoli to z úvodního úryvku není úplně poznat, jedná se o horor Dům na Strážném vrchu, který napsal Graham Plowman. Tento rok to je již druhý hororový gamebook po reedici Pekelného domu, což je super, protože máme srovnání. A bude o to více fascinující, že datum prvního vydání obou knih dělí bezmála čtyřicet let.

Dům na Strážném vrchu vydalo nakladatelství Veles jako svou prvotinu a dalo si velmi záležet: kniha přišla ve stylové krabičce (vypadající jako truhla), ve které kromě ní byla záložka, tužka, dvě kostky ve váčku a jako vrchol slouží velmi tematické dobové noviny. Při rozbalování na vás dýchne láska k žánru a ono není se čemu divit, když se podíváte, jaké osobnosti se na vydání podíleli. Kniha samotná je v pevné vazbě s povedenou obálkou (nebál bych se ji označit za nejhezčí obálku roku), jediné, co mě lehce zarazilo, bylo použití prostorem plýtvajícího řádkování, které jsem si již odvykl vídat.

Pravidla jsou standardní: pět charakterových vlastností, které si může hráč podle sebe upravit, fyzické a pro horor klíčové psychické zdraví. Ačkoli variabilita při tvorbě postavy vybízí ke zkoušení různých přístupů, v mém případě se to nestalo: vlastnosti jsem si jednou nastavil, po pár hrách lehce upravil a vydržel s nimi po zbytek dobrodružství.

Ve hře se čtenář ujímá role pisatele článků o nevyřešených záhadách pro noviny Arkham Gazette, kterého zaujme zmínka o nevysvětlené vraždě celé rodiny v domě na Strážném vrchu. Vypadá to přesně jako námět pro další článek a tak neváhá a vypraví se na místo dávného zločinu zjistit detaily. A tam se to pořádně rozjede.

Zachováš klid a postupuješ dál a jen nepatrně zrychlíš. Snažíš se nemyslet na to, co by v té vodě mohlo být. Nakonec dorazíš na druhý břeh. Když se prohlížíš, jestli jsi v pořádku, všimneš si napuchlého trubicovitého červa, který se ti omotal kolem kotníku. Nechceš se ho ani dotknout, tak ho opatrně setřeseš. Dopadne na zem a odplazí se zpátky do vody, kde zmizí pod hladinou. Zachvěješ se odporem.

Příběh je atmosferický, napětí se dá krájet, speciálně hraní ve večerních hodinách za zvuků oficiálního soundtracku má grády. Hodně jsem se vžil do hlavního hrdiny, když se chvěl odporem, chvěl jsem se taky. A že je z čeho, o nechutné scény není úplně nouze. Hlavně zpočátku jsem zažíval pocity úzkosti, v jedné sekci jsem měl po přečtení jedné z možností „Chceš si prohlédnout tu šedou hmotu na zdi?“ chuť stránku vytrhnout, napsat na ni odpověď „Proč bych jako měl koukat na nějakej sajrajt na stěně! Já už chci klid, nech mě odejít!“, zabalit do obálky a poslat autorovi domů.

Cílem je najít ideální cestu z bludiště pryč. Cest je několik, dá se zakončit i ne úplně optimálně, ale stále uspokojivě. Rozhodně doporučuji si kreslit mapu, dost to usnadňuje opakované hraní poté, co někde zahynete. A umírat bude postava hodně, před úspěšným dokončením s výsledkem Milovník Kultu Cthulhu jsem umřel osmkrát a na úplně ideální vítězství mi minimálně jeden pokus chyběl. Líbí se mi, že oba letošní hororové gamebooky fungují jinak: Pekelný dům je postavený na průzkumu místností, kde může čekat pomoc nebo nepřítel, hráč si postupně buduje seznam zakázaných pokojů a tím si sám zkracuje délku hraní, takže opakované hraní tolik nebolí. Dům na Strážném vrchu je koridorovější, prostě si pokaždé musíte projít celou cestu včetně těch špatných věcí. Kniha  to kompenzuje tím, že naznačuje, co mám udělat příště: když jsem poprvé procházel kolem zásadního předmětu, tak jsem hned věděl, že ho musím nějak získat, i když jsem v tu chvíli nemohl. A když jsem o třicet odkazů dále zemřel, věděl jsem přibližně, co hledat a kde. Zásadní bylo zjistit jak. Koridorovost (dokonce bych se nebál říct railroadování) příběhu je nejvýraznější v úvodní části, kde se nic zásadního neděje, je potřeba objevit jednu jedinou cestu a tu mechanicky projít. Až ji najdete, doporučuji si na jejím konci udělat savepoint, ať si můžete lépe vychutnat tu lepší část.

Vyprávěcí styl, kulisy, postavy i příběh jsou na vysoké úrovni, po této stránce se jedná o kvalitní dílo doplněné dobrým hraním. Líbilo se mi, že má rozhodnutí mají opravdu dopad na příběh, v některých případech dokonce na celý svět a to mě bavilo.

Závěrem můžu prohlásit, že se tato prvotina nakladatelství Veles povedla. Dům na Strážném vrchu je kvalitní hororový gamebook, obstál v přísnějších moderních měřítkách a z dvojice letos vydaných strašidelných herních knih je tím lepším.

Graham Plowman
Dům na Strážném vrchu

Originální název: The House on Sentinel Hill, 2022

Vydáno: 2023, Veles
Překlad: Jakub Drkal
Počet stran: 456
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Matthew Dewhurst
Autor obálky: Joseph Kelly
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-908761-0-1