RECENZE: Steve Jackson, Pekelný dům

Tento rok je pro mě speciální: Pekelný dům je totiž už druhý gamebook z řady Fighting fantasy, který jsem si letos zahrál. To je přibližně o dva více než loni. A předloni. A není to náhoda, edici se spíše vyhýbám, její herní design a způsob psaní mě už párkrát zklamaly. Ale protentokrát dostala (hned dvojitou) šanci. Po průměrném Fantomovi ulice jsem si záhral čerstvě znovuvydaný Pekelný dům. A musím říct, že tentokrát jsem udělal dobře.

Kniha vypadá parádně – pevná vazba gamebookům prostě sluší a je hodně funkční, dobře padne do ruky a neustálé listování tam a zpátky na ni nezanechává žádné následky. Použitá lesklá barva písma a font dělají z nápisu na obálce magnet na oči, dobrý dojem doplňuje šňůrka-záložka, která zjednodušuje uložení pozice pro přerušení hraní (a je více childproof než záložka-průvodní listina).

První strany knihy jsou věnovány pravidlům. Ty jsou standardní, trojici Umění boje, Kondici a Štěstí doplňuje čtvrtá charakteristika postavy Strach. Právě tato nová vlastnost je v příběhu klíčová, vždy, když se hrdina lekne, se hodnota Strachu navýší. Pokud dosáhne Strach maximální hodnoty, nebožák se z toho zhroutí a hra končí. A bát se bude hodně, protože Pekelný dům je z žánru hororů: za deštivé noci v hustém lese má hrdina autonehodu. Z ní vyvázne bez zranění, ale auto je zničené. Naštěstí je poblíž dům, ve kterém se svítí, a milí hostitelé poskytnou postavě přístřeší a nabídku pomoci. Nicméně brzy se ukáže, že obyvatelé domu nejsou až tak milí, a začíná boj o holý život.

Styl vyprávění mi tentokrát seděl, příběh je strašidelný tak akorát, navíc dává hlavu i patu (nebo spíše lebku a pařát) a těch pár drsnějších momentů snad skousnou i citlivější povahy. A některé momenty mi přišly vyloženě zábavné (například vědomostní kvíz šáhlého žalářníka). Autor krásně buduje atmosféru strachu a paranoie, když postava potká někoho z obyvatel domu, tak se s ním překvapivě dá většinou (do)mluvit, nebo dokonce vyloudit nějakou užitečnou radu. Nicméně první dýka v zádech čtenáři drsně vysvětlí, že důvěra je zde velmi vzácná komodita a není radno jí plýtvat. Závěr příběhu mě však lehce zklamal, některé naznačené střípky zůstaly pouze naznačené a vyšuměly do prázdna, šlo z nich určitě vytěžit více.

Herně patří Pekelný dům k typickým zástupcům série: k vítězství vede pouze jedna cesta a než ji hráč objeví, mnohokrát umře. Tenhle princip obecně považuji za nezábavný až otravný, tentokrát mi to ale kupodivu nevadilo: prozkoumávání domu dává velkou volnost pohybu a pokud vlezu do místnosti, která je pro mě vyloženě smrtelná, příště se jí prostě vyhnu a ušetřím čas. Navíc možností na prozkoumávání je docela dost a bohatě se větví, takže i když jsem umřel už potřetí, vyloženě jsem se těšil, kudy se na průzkum vydám zase od začátku. Postupně se zábavnost ale vyčerpala: první půlku dobrodružství jsem už znal nazpaměť a ztrácet čas jeho procházením znovu od začátku jen proto, že jsem na nově objevené křižovatce špatně odbočil, se mi opravdu nechtělo. Čtenářovým časem se v tomto dobrodružství plýtvá překvapivě hodně: příběh nijak neupozorní na to, že postava právě udělala v klíčový moment špatné rozhodnutí (kterých je více) a klidně ji nechá tápat dalších dvacet odkazů, než přijde nevyhnutelná smrt. A dokonce ji nechá i vybojovat nejeden boj! Jak frustrující byla situace, kdy jsem musel porazit vůdce fanatiků, abych na dalším odkazu zjistil, že mě ostatní fanatici stejně přemohli. Proč jsem tedy střetnutí vůbec musel podstoupit?

Přes uvedené výtky mě hledání správné cesty bavilo, tou ideální s úspěšným koncem jsem prošel při devátém hraní. Což už něco znamená, být to jiný gamebook, tak pravděpodobně skončí v koši. Ideální cesta k vítězství vlastně není zas tak dlouhá a není ani těžká: žádného vyloženě silného nepřítele jsem porazit nemusel, na konci dobrodružství byly Kondice i Štěstí na plných hodnotách, pouze Strach byl kritický.

Na konci knihy jsou přidány bonusy, které v prvním vydání nebyly. Smysl bestiáře či popisu některých místností mi uniká, zato přiložená mapa je velkým pomocníkem, bez ní by zážitek byl určitě více frustrující, velmi mi naplánování finální ideální cesty zkrátila. Ale na mapu pozor! Aby byla co nejvíce nápomocná, je plná spoilerů: nejen že zobrazuje všechny tajné místnosti a průchody, ale dokonce obsahuje fascinující popisky typu Kostlivci. Osobně doporučuji si nekazit první dojem z prozkoumávání, na mapu prvních pár her vůbec nekoukat a i později ji používat s rozmyslem.

Co říct závěrem? Pekelný dům je překvapivě zábavný gamebook, dokáže uspět i v širší konkurenci svých modernějších kolegů, v edici FF bych jej zařadil hned na druhé místo za Komando robotů, takže jej můžu doporučit i jiným hráčům než milovníkům série (kteří už ho stejně mají doma).

Pekelný dům
Steve Jackson

Žánr: Horory, Fantasy, Gamebooky
Vydáno: 2023 Mytago (druhé vydání)
Originální název: House of Hell, 1984
Překlad: Bára Vaňková
Redakce: Petra Grünwaldová
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Cyril Gaja
Vazba knihy: pevná
ISBN: 978-80-88501-04-6
Cena: 499 Kč