RECENZE: Steven Erikson, Měsíční zahrady

Vidím muže
dřepícího v ohni,
z něhož mě mrazí,
a přemýšlím, co
tady dělá, že si tak drze,
dřepí v mé hranici pohřební…

V loňském roce zaplesalo radostí nejedno srdce fanoušků epické fantasy literatury. Po přesně 20 letech se totiž konečně dočkali nového vydání prvního dílu prakticky už nesehnatelné ságy. Řeč je samozřejmě o Malazské Knize padlých, jedné z nejpropracovanějších a nejkomplexnějších fantasy knižních sérií vůbec. Na Legii jí náleží čestné osmé místo a v hodnocení tak předbíhá například i Píseň ledu a ohně nebo Zeměplochu.

Krásná obálka, kterou pro nové vydání vytvořil Tomáš Kučerovský, se k této epické sérii rozhodně hodí, i když se dozajista najdou i tací, kteří preferují ilustraci původní. Co ale musí potěšit každého fanouška, je poctivá tvrdá vazba a skvěle zpracovaný vnitřek knihy samotné, od úvodních map přes drobné kresby uvádějící každou z jednotlivých částí díla až po nenásilné, přesto esteticky velice povedené zvýraznění prvních vět v každé kapitole. Oproti předchozímu vydání působí ilustrace mnohem kvalitněji, mapy jsou přehlednější a jediná drobná výtka tak patří mapě Darúdžístánu, u které je díky pevné vazbě trochu problém přečíst nápisy ve středu dvoulistu. Jinými slovy, Malazská Kniha padlých a její první díl, Měsíční zahrady, konečně dostaly ten slušivý kabátek, který si právem zaslouží.

A o čem že ta epická sága, o které jste určitě už někdy slyšeli, ale kvůli špatné dostupnosti byla stálou položkou na vašem to-read listu, vlastně je?

„Já chci být voják. Hrdina.“
„Z toho vyrosteš.“

Děj Měsíčních zahrad se odehrává na kontinentu zvaném Genabakis. Malazská říše, kdysi skromný ostrovní stát, z něj pod vedením císařovny Laseen ukusuje čím dál větší část. Na celém kontinentu už zbývá jen pár měst, která její síle vzdorují. Píše se rok 1163 spánku Ohnice, Malažané právě úspěšně dobyli Dřevnov a císařovna zaměřuje svoji pozornost dál na jih, na doposud svobodné město Darúdžistán.

„Pral jsem se o mrtvé s vránami a racky – víte, co tu ti ptáci dělají? Přesně? Trhají kusy masa a perou se o ně. Tloustnou na očních bulvách, jazycích, játrech a srdcích.“(…) „Už nejsem mladý, pobočnice.“

Čarodějnice Besana, která jako jediná z mágů přežije čistku v Dřevnově. Seržant Whiskeyjack, vedoucí nehlasně známého oddílu Paličů mostů. Děsivá Líto, mladá dívka s očima stařeny. Tajemný Kruppe, jehož není radno podcěňovat. Anomander Rek, záhadný pán Měsíčního kamene. Assasín Rallík, dvořan Murillio, mocichtivá paní Simtal, urozený Paran, zlodějíček Kvítko… A to jsme jich vyjmenovali opravdu jen pár. Na vypsání postav nestačí v knize celá strana a na stručný popis děje ani pět. Skutečně se jedná o jednu z nejkomplexnějších fantasy ság vůbec, připravte se proto, že na seznam hlavních postav na začátku knihy budete během čtení listovat velice často.

Byly některé z těch myšlenek moje vlastní?

Erikson se totiž nezdržuje žádným sáhodlouhým úvodem ani vysvětlováním, nemilosrdně nás hodí přímo do víru dění a, čtenáři, plav nebo to vzdej. Postavy popisuje jen minimálně, lokality a místa, kde se děj knihy odehrává, též. Zato dialogům, ať už vnitřním nebo vnějším, věnuje prostoru hromadu, a o postavách si tak čtenář udělá obrázek spíše na základě toho, jak se chovají nebo jak přemýšlí. Popisy událostí a interakcí mezi postavami jsou svižné, čtivé a bez zbytečné kaše okolo. Děj je našlapaný, jeden zvrat střídá druhý a třetí následuje vzápětí. Ztvárnění magie je naprosto jedinečné a politické hry nejsou výsadou smrtelníků, kdepak. Své pěšáky na šachovnici rádi nasazují i samotní bohové. A nejsou zdaleka tak nedotknutelní, jak bychom si mohli myslet...

Jak se otáčí mince, tak se otáčí město.

Rozhodně nečekejte odpočinkové čtení na večer. Budete se ztrácet, a budete se ztrácet hodně. V postavách, v ději, v čase, ve světě. Ale pokud máte epické fantasy ságy a výzvy rádi, určitě dejte Měsíčním zahradám šanci. Sami uvidíte, jestli s proudem Eriksonova vyprávění dokážete udržet tempo.
Nutno ještě zmínit, že série Malazská Kniha padlých je skoro stejným dílem milovaná i nenáviděná. A tyto dva přístupy se u některých čtenářů vlastně vůbec nevylučují. Jeho styl vyprávění je sice naprosto brilantní, ale jak krásně shrnuje v doslovu prvního dílu sám editor Boris Hokr:

„Steven Erikson je zmrd.“

Měsíční zahrady
Autor: Steven Erikson

Rok vydání: 2022
Nakladatelství: Planeta9
Počet stran: 640
Obálka: Pavel Kučerovský
Vazba knihy: pevná
ISBN: 978-80-88321-76-7
Cena: 629 Kč