V loňském roce zaplesalo radostí nejedno srdce fanoušků epické fantasy literatury. Po přesně 20 letech se totiž konečně dočkali nového vydání prvního dílu prakticky už nesehnatelné ságy. Řeč je samozřejmě o Malazské Knize padlých, jedné z nejpropracovanějších a nejkomplexnějších fantasy knižních sérií vůbec. Na Legii jí náleží čestné osmé místo a v hodnocení tak předbíhá například i Píseň ledu a ohně nebo Zeměplochu.
Poháněna svou přísahou a nenávistí k impériu se tak Rudé garda začíná blížit k srdci říše - Quon Tali – a její přivítání bude rozhodně zcela jiné než by kdokoliv čekal. Malazské císařství je totiž zmítáno krvavou občanskou válkou.
Vítejte zpět v království Lether, které právě zažívá období relativního klidu za vlády nového krále Tehola a jeho manželky Janath. Vláda šíleného císaře Rhulada Sengara byla dramaticky ukončena v sedmém svazku příběhů z Malazské knihy padlých (Reaper’s Gale, česky jako Vichr smrti, Talpress 2009) a budoucnost se zdá být růžová.
Více než 1200 stránek zaplněných asi milionem místních a osobních jmen je prostředím, které je českým čtenářům této fantasy série důvěrně známé – porovnávání jmen v originále s těmi, na která jsem zvyklý z českých vydání, ovšem dodává zážitku z četby úplně nový rozměr…
Ian Cameron Esslemont je dlouholetým kamarádem Stevena Eriksona a Noc nožů je jeho prvním knižním příspěvkem do světa Malazské říše, jehož je spolutvůrcem.