FILM: Peter Pan (2003)

Peter Pan patří k nejznámějším dětským pohádkám v anglosaském světě. V roce 2003 vznikla jeho neprávem zapadnutá filmová verze, kterou je dobré si připomenout.

Všechny děti vyrostou, až na jedno. V anglosaské části světa zná příběh Petra Pana, kluka, který nikdy nevyrostl, snad každý. Je to pohádka, která okouzlila snad všechny generace diváků, které okouzlila stejnojmenná divadelní hra britského dramatika Jamese Matthewa Barrieho (1860-1937). Nemůže být ani divu, že se Petera Pana snažilo převést na stříbrné plátno několik filmových režisérů – s větším či menším úspěchem. Asi nejznámější převedení na plátno tvoří disneyovská adaptace z roku 1953 a variace Stevena Spielberga z roku 1991, kdy se hlavní postavou stal Peterův úhlavní nepřítel – kapitán Hook v podání Dustina Hoffmanna. Ovšem v tomto retro článku se chci zaměřit na klasickou a žel dodnes pořádně nedoceněnou verzi z roku 2003.

Barrieho divadelní hra má několik charakteristik. Nejviditelnějším jevem bylo obsazení hlavní role – Petera Pana v naprosté většině hrála mladá herečka, přičemž role pana Darlinga a kapitána Hooka byly hrány jedním hercem jako dvojrole. Režisér P. J. Hogan se rozhodl pro zachování této dvojrole, takže Wendina otce a hlavního záporáka bravurně vytvořil Jason Isaacs. Roli Petera Pana oproti dosavadním divadelním zvyklostem získal skutečný chlapec Jeremy Sumpter, a jak se ukázalo, byla to víc než skvělá volba.

Jason Isaacs je ve své dvojroli naprosto úžasný. Obě natolik odlišné postavy – uťápnutého pana Darlinga i piráta Hooka – hraje absolutně bezchybným způsobem. Zatímco pan Darling se utápí ve vlastní nesmělosti, z Hooka jde totální strach. Isaacs svého záporného hrdinu obohatil širokou škálou expresivního herectví (což pramení z divadelní předlohy), přitom ale nikdy nedopustí, aby se z Hooka stala směs plakátových hesel.

Jestli po herecké stránce je něco bomba, tak je to hlavní dětská dvojice, přesněji řečeno představitelé Petera Pana a Wendy Darlingové. Debutující Rachel Hurd-Wood v roli Wendy je jednoduše úžasná, což se potvrdí hned v první scéně, kde svým filmovým bratrům vypravuje pohádky o pirátech. Ovšem zcela geniální je Jeremy Sumpter, který se zhostil role nikdy nezestárnuvšího chlapce. Peter Pan je v jeho podání kluk plný báječné hravosti, touhy po dobrodružství a nových objevech, ale také zmítaný silnými emocemi smutku a vzteku (jeho pláč je velmi uvěřitelný). Jeremy měl v té době už nějaké drobné roličky, ale slušnou kariéru se mu na rozdíl třeba od Jamieho Bella (Billy Elliot) nastartovat bohužel nepodařilo. Mezi Rachel a Jeremym to na jejich mladinký věk neuvěřitelně až erotickým způsobem jiskří, až se divák diví, kde se to v těch dětech vůbec vzalo…

Režisér P. J. Hogan se rozhodl ctít atmosféru původní divadelní hry. Proto má jeho Peter Pan velmi stylizovanou výpravu a prakticky všechny scény (včetně džungle) se natáčely v ateliéru. Tvůrci to ani nezastírají, což bylo v době premiéry poměrně hodně kritizováno. Osobně mi v žádném případě velmi nerealistická Země Nezemě nijak nevadí, naopak se mi tento záměr velmi pozdává a je to výborný kontrast k londýnským ulicím, jež jsou vyobrazeny v úvodu a závěru snímku. Vizuální nádheru zachycuje parádní kamera, jejíž držitel si skvěle poradil s nasvícením různých scén, čímž je snímek ještě více stylizován (Hookův a Peterův závěrečný souboj je jednoduše strhující a fascinující). Zvláště na Blu-ray nosiči je na co koukat.

Fantastickou pohádkovou atmosféru umocňuje bez debat nádherná hudba oscarového skladatele Jamese Newtona Howarda. Naprosto výjimečná záležitost, která se nijak neoposlouchá. Zvláště melodie vílího tance, kterou lze zařadit do zlatého soundtrackového fondu. Bez této hudby by Peter Pan ztratil své kouzlo a důvod, proč o tomto filmu píšu v tomto článku.

Mám-li se závěrem zamyslit nad tím, komu je Hoganův Peter Pan určen, tak odpověď na tuto otázku není zase tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Jistě, marketingově jde o snímek pro děti, jenže po zhlédnutí snímku jsem si říkal, že malé děti by jej asi moc nepochopily. Hlavními motivy Petera Pana jsou záležitosti, se kterými mají často problémy i dospělí lidé. Puberta. Vyrovnání se se ztrátou rodičů. Boj s vlastní osamělostí. Hledání spřízněné duše. Vzhledem k tomu mi tedy vyplynulo, že tohle je film pro starší děti či spíše dospívající mládež kolem čtrnácti let, byť si myslím, že tento Peter Pan osloví všechny lidi, kteří jsou ochotni naslouchat tužbám dětí a mladých lidí. A to je vlastně ten největší důvod, proč tento snímek v žádném případě není vůbec zbytečný, ale naopak si zaslouží několik dalších šancí. Takových klasických filmů se v posledních letech rodí velmi málo a zaplaťpánbu i za to málo.