FILM: Disneyho Sněhurka

Pohádka o Sněhurce a sedmi trpaslících (při níž prý opakovaně brečel i Bohumil Hrabal, jak aspoň tvrdí ve své knize), je fantasy příběhem, který nejvíc proslavil Walt Disney a jenž do značné míry doproslavil i jeho, nejde však o slávu, aspoň tady ne, nýbrž o archetypy, varianty a vývoj oné story, jejíž (literární) pravěk, pravda, v tomto filmovém článečku pominu.

Tak či onak to bylo už roku 1933, kdy vznikla krátká Fleischerova parodie na Sněhurku a kdy Walt Disney pojal záměr ten příběh zfilmovat jako celovečerní dílo. Je přitom zajímavé, že téhož roku vznikla filmová Sněhurka poprvé i u nás. Jaká je? Místo chýše tu mají trpaslíci jeskyni (vybavenou nábytkem) a verze vychází z bratří Grimmů. Natočil ji Oldřich Kmínek v Krčském lese i na Hradčanech s Helenou Kubalíkovou v titulní roli. Ale k Disneymu.

Měl to být jeho vůbec první celovečerní film a krátké ho živily, ale špatně. „Bylo však opravdu tak samozřejmé, že nevybral některé zvířátko (např. myšáka), které už sám stvořil a s nímž měl dokonalé zkušenosti? Pro něž měl i zázemí v sehraném štábu odborníků?“ ptá se po právu Boris Jachnin. „A bylo rozumné pustit se na tenký led a do světa zabydleného kreslenými lidmi, kde nebyl doma jako už bratři Fleischerové, tvůrci námořníka Pepka?“

Odpověď je zřejmá. Nebylo. A ani obchodně prozíravé to nebylo - a Hollywood, jak tam okolo jejich studia stál, Disneymu sborově řekl: „Jste blázen.“ Ne poprvé. Disney však byl rozhodnut. Znal jistě onu pohádku už ve verzi bratří Grimmů, nicméně inspirovala ho i dnes sto let stará divadelní hra Winthropa Amese (1912), která byla zfilmována roku 1916 jako hodinový snímek a vyšel především z literární předlohy Němce Karla Augusta Goernera, kterou ve Státech upravila roku 1905 dramatička Marguerite Meringtonová.

Už díky oné verzi chodili po jevišti Blick, Pick, Knick, Strick, Rick, Dick a Schick, nicméně ještě nebyli rozlišeni jeden od druhého, což ovšem ani u Grimmů nebylo. Disney se k rozlišení odhodlal a mimo humoru těchto trpaslíků a něhu vzbuzující Sněhurky stál celý nápad už jenom na mocném znázornění zla - v podobě čarodějnice alias královny. Disney se dále chytře rozhodl pro žánr muzikálu a pak už začal z dosud anonymních pidimužíků hníst regulérně dramatické postavy s vlastními individualitami.

Nedělal to sám, jak bylo i jindy jeho zvykem, a na charaktery ve studiu dokonce vypsali soutěž, do které se nakonec sešlo 51 návrhů. Už z těch prvých vzešli památní Prófa i němý Šmudla, který je ovšem fakticky replikou tenkrát už existujícího Disneyho hrdiny Pluta! Walt ovšem provedl s pohádkou i ještě podstatnější změny. Grimmové píší, že byla Sněhurka nejhezčí „už v sedmi letech“, nebo u nich královna zamíří do lesa hned třikrát, když nese nevlastní dceři původně i šňěrovačku, a pak otrávený hřeben. To všechno bylo odstraněno – a dalším podstatným nápadem se bezpochyby stalo umné animování lidí dle skutečných herců, přičemž však Disney dlouho nedokázal vybrat představitelku titulní role.

Selhával asi i proto, že zprvu striktně vyžadoval, aby dívka uměla i dobře zpívat. Tak sice objevil úplně neznámou Italku Adriannu Caselottiovou, která ovládala okouzlující trylek, ale ta bohužel zase vůbec neuměla tančit ani hrát. Disney tedy - přece jen - najal ještě druhou herečku, a to Marjorii Belcherovou, i později slavnou (mj. z filmu s Peterem Sellersem Večírek). Šlo o dceru šéfa hollywoodské taneční školy a tančila bravurně. Zpívat nemusela. Předlohou její nevlastní matky se pak na plátně stala Lucille LaVerneová, která královnu i mluvila.

Kejchala „nakejchal“ komik Billy Gilbert a pro film bylo napsáno a nahráno celkem 25 písní! Z nichž Disney schválil jen osm a tou nejslavnější zůstává Pochod trpaslíků (Heigh Ho, Heigh Ho, It´s Off to Work We Go) s textem Larry Moreye.

Těsně před premiérou 21. prosince 1937 (u nás k ní došlo v pražské Alfě 16. 9. 1938 - s titulky - a poprvé dabovaný tu film běžel až roku 1939), kterou následovalo osm Oscarů, vystřihl Disney z filmu radši celý úvod, kde tragicky umírá Sněhurčina vlastní matka. I po tom zkrácení ale přišlo dílo některým pedagogům a rodičům příliš hrůzné a vytkali mu v tomto směru ledacos. Zablýsknutí nože, které umožní dítěti uvěřit, že byla Sněhurka právě zabita. Ne obzvlášť chutné supy, s kterými se Disney později vrátil i do Knihy džunglí. Konečně pak onu děsivou proměnu královny v čarodějnici. V některých zemích zůstal film proto léta nejmenším dětem nepřístupný a v Anglii na něj dokonce zpočátku směli jen ty do šestnácti let jen - v doprovodu rodičů. Je však velmi paradoxní, že hrůznost Disneymu vyčítali ještě léta, zatímco v původní pohádce je i scéna, ve které si královna musí obout rozpálené střevíce a tančit v nich tak dlouho, dokud nepadne mrtva!

Osobně si pamatuji až novou českou premiéru Sněhurky 25. prosince 1969, kdy mi bylo už víc než pět let, a vytěsnit právě různé „šokující“ prvky (mj. cesta lesem!) skutečně nelze. Zatímco původně se trpaslíci jmenovali česky Prófa, Kejchal, Stydlín, Štísko, Rejpal a Dřímal, nově (roku 1969) to byli Doktor, Hepčí, Pejpal, Hopla, Brumla a Klimba. Jen Šmudla zůstal stejný v obou případech.

***

Existuje, pravda, i slušně dlouhá řádka dalších filmových verzí Sněhurky i včetně těch erotických, ale nemohu si pomoci, do stejné řeky už vstoupit nešlo. Komediálním muzikálem se, pravda, stala Sněhurka a tři moulové (1961) a hodinu trvající animovaná komedie z roku 1980 udělala z trpaslíků obry. Nepříliš povedený je i muzikál s Dianou Riggovou (1987) a naši další Sněhurku režíroval v televizi Ludvík Ráža roku 1992 v koprodukci s Němci a poprvé už roku 1978 s Martou Vančurovou.

Sequelem k Disneymu je opravdu výborný animovaný film z roku 1993. Naopak nepovedený animovaný sequel vznikl roku 2007 – v koprodukci Británie, Francie, Belgie a Polska. Miroslav Táborský hrál se Sigourney Weaverovou a Samem Neillem v hororové verzi (1996), která ujde, anebo je vlastně výborná, a roku 2001 režírovala Sněhurku v televizi i Caroline Thompsonová. Dost se vzdálila od předlohy a trpaslíci ve všech barvách duchy tu představují dni v týdnu. Roku 2009 vznikla pak německá verze a letos přibyly hned tři. Tragikomická fantasy Sněhurka a lovec, videofilm Sněhurka od Grimmů a Disneyho nová, tentokrát hraná Sněhurka (Mirror, Mirror) s Julií Roberts v roli zlé královny. Ani ta se příliš nepovedla, takže bych dítěti rozhodně zase vybral a pustil tu původní z roku 1937.