RECENZE: Alexej Pechov, Tulák ve stínech (Kroniky Sialy 1)

Víte, co je hlavním problémem klasické fantasy? Nikoliv stále dokola se opakující zápletky, ani celková stagnace žánru, který se už léta nevyvíjí. Jak se říká, ryba smrdí od hlavy, v tomto případě je třeba hledat příčinu u samotných spisovatelů. Klasická fantasy se až příliš často stává posledním útočištěm nepříliš schopných autorů, uchylujících se k ní ve víře, že napsat příběh o putování neohroženého hrdiny za Temný hvozd musí být přeci úplná brnkačka. Výsledky podle toho vypadají. Nakladatelství Zoner Press nyní přináší na český trh trilogii Kroniky Sialy – prvotinu talentovaného ruského autora Alexeje Pechova, který si před osmi lety řekl, že stojaté vody klasické fantasy trochu rozvíří. Povedlo se mu to?

Harold Stín, všemi mastmi mazaný zloděj, dost možná nejlepší v celém Avendoomu, královském městě Valiostru, si žije svůj spokojený život plný dobrodružství a nebezpečí. Vše se ale změní ve chvíli, kdy přijme zdánlivě rutinní zakázku. Aniž by po tom jakkoli toužil, stává se hlavní postavou výpravy do Paláce kostí, rozlehlého podzemního komplexu, vzdáleného od veškeré civilizace. Cíl? Získat Duhový roh, magický artefakt z dávných časů, jedinou věc, jež může porazit Bezejmenného – tajemného čaroděje, shromažďujícího svou armádu, sestávající z obrů, orků, zlobrů a podobné havěti, s úmyslem podrobit si Valiosterské království a následně celou Sialu… Ale jak už to tak bývá, nic není tak jednoduché a průhledné, jak se na první pohled zdá…

„Zase další slátanina…,“ honí se vám teď dost možná hlavou. Chápu vaše pocity, také já jsem ke knize zpočátku přistupoval se silnou nedůvěrou, přeci jen věty z anotace, jako například „Bezejmenný se rozhodl povstat, znásobit svou moc a podrobit si celý svět“, nebo „A jediný, kdo je schopný Roh získat, je právě Harold“, působí jako takový literární alarm – bacha, další laciný epigon Tolkiena! Nicméně jakmile se do příběhu začtete, pochopíte, že Alexej Pechov nedal předsudkům žádný prostor. Ano, Tulák ve stínech je klasická fantasy, nikoliv však tuctová. Proč?

Příběh je rozdělen do dvou rozdílných, přesto skvěle se doplňujících částí, přičemž ta první, jež zabírá přes dvě třetiny knihy, má spíše než ke zmiňovanému žánru blíže k akční městské fantasy. Ještě před tím, než se vypraví na cestu, musí si Harold obstarat mapy, plány a knihy o Paláci kostí (pokud tam tedy nechce spadnout hned do první pasti). Pátrání ho zavede až do Zakázané části města – čtvrti, kdysi dávno zasažené silnou magií, dnes obehnané vysokou hradbou, přičemž nikdo netuší, co zlého se za jejími  zdmi může nacházet.

Tato část trochu připomíná román na motivy počítačové RPG hry. Hrdina musí kromě svého primárního úkolu splnit také různorodé „questy“, mimo jiné zmařit pokusy o zlikvidování své maličkosti, obalamutit nejchytřejšího démona na světě, najít sošku tajemného Koně a nakonec odvrátit útok na samotný královský palác. O akci či dobrodružství není nouze, ale nečekejte žádné monumentální bitvy. Celé dvě stovky stran se odehrávají ve městě, Harold bojuje v temných uličkách, stísněných palácových chodbách, jeho protivníky nejsou draci či skřeti, ale nejrůznější pochybné existence, buďto vrahové z cechu zlodějů, nebo služebníci Bezejmenného.

V poslední třetině pak začíná pravá klasická fantasy, jak ji známe. Harold, v doprovodu elfí princezny Miralissy, elitních rytířů z jednotky Divokých srdcí a královského šaška, malého goblina jménem Kli-Kli, konečně opouští Avendoom a vyráží na dlouhou, strastiplnou cestu do Paláce kostí. Pechov, ve snaze ozvláštnit tuto mnohokrát obehranou dějovou linii, vypráví příběh z pohledu samotného hlavního hrdiny. Kdysi jsem četl, že první osoba je pouze pro líné autory, jimž se nechce složitě opisovat city postav, málokdo ale může popřít, že tento způsob psaní je v jistých ohledech mnohem efektivnější než nezaujatá, neosobní er-forma. Sympatický, poněkud prakticky a cynicky uvažující Harold vám přiroste k srdci již na prvních stranách, určitě si také rychle oblíbíte jeho společníky. Především goblin Kli-kli do knihy vnáší příjemný lehký humor a představuje důkaz, že Pechov dané téma o putování hrdinů za zničením zla nebere nikterak vážně.

Kamenem úrazu mnoha klasických fantasy je zmatený rozjezd. Autoři mají často ve zvyku zasypat čtenáře nepřeberným množstvím jmen, názvů, pojmů, faktů, historie, atd. I v tomto ohledu si Pechov poradil výborně. Sděluje pouze nezbytně nutné informace pro orientaci v knize, nevychrlí je v jeden okamžik, ale dávkuje nám je pečlivě v průběhu celého příběhu. A pro ty, co by snad přeci jen ztratili niť, je v zadní části přichystán přehledný slovníček pojmů.

Abych však zůstal objektivní, i sebelepší kniha má své zápory a Tulák ve stínech v tomto ohledu není výjimkou. Příběh je proložen třemi poměrně dlouhými prostřihy do minulosti, z nichž první ještě souvisí s tématem a má poměrně velký význam pro věci budoucí, druhý už sice vypadá lehce zbytečně, pořád však má své opodstatnění, ale třetí již působí lehce samoúčelným dojmem, přičemž zbytečně narušuje plynulý tok příběhu. Rovněž pro čtenáře, kteří si knihu zakoupí s nadějí na originálně pojatou klasickou fantasy, je Tulák ve stínech trochu dvojsečnou zbraní. Samotnému románu sice nelze upřít velkou dávku inovace, avšak další díly trilogie již pravděpodobně budou „jen“ klasickou putovací fantasy.

Nakladatelství Zoner Press je zárukou nejen kvalitního obsahu, ale také formy. Pevná vazba, bělostný papír, povedené vnitřní ilustrace i perfektní obálka dělají z knihy příjemnou záležitost také pro bibliofily, kteří se rádi kochají pohledem na svou knihovnu plnou knížek. Překladu Veroniky Nohavicové nelze nic vytknout, také jazykový redaktor odvedl svou práci na jedničku, čtení nenarušují žádné velké hrubky.

Alexej Pechov vlastně nepřinesl nic nového, pouze vzal staré, osvědčené motivy, využil svého přirozeného talentu, zpracoval je po svém a pořádně tak rozčeřil zatuchlé vody klasické fantasy. Pro příznivce tohoto žánru je Tulák ve stínech povinností, pro všechny ostatní pak důkazem, že na první pohled zkostnatělý žánr lze stále zpracovat čtivě, zábavně a elegantně.

Hodnocení: 75 %.

Tulák ve stínech (Kroniky Sialy 1)
Alexej Pechov
Nakladatelství: Zoner Press
Překlad: Veronika Nohavicová
Obálka: Vladimír Žákovič
Ilustrace: Roman Kýbus
Odpovědný redaktor: Jana Tučníková
Korektury: Jana Mahelová
Vazba: hardback
Počet stran: 352
Rozměry: 150 x 215
Cena: 339 Kč