Jednou z mých nejoblíbenějších knih Stephena Kinga je pro mě rozhodně Misery. Četla jsem ji už v prvním ročníku na střední a na pěkných pár let mě tahle knížka uvrhla mezi čelní fanynky tohoto amerického hororového mistra. A jsem za to nesmírně ráda.
„Ahoj, jsem Madla a jsem kingofilka.“ (Ahoj Madlo.) „A musím se vám k něčemu přiznat.“ (Napjaté očekávání.) „Nečetla jsem Carrie.“ (Šok. Převracení židlí. Zděšení v očích čtenářů.)
S Kingem mě poutá vášnivý čtenářský vztah. Nebýt toho, že jsem ve svých sladkých knihomolských šestnácti sáhla v šumperské knihovně po Zelené míli (tehdy vydané v sešitové formě jako čtení na pokračování), možná bych dnes nepsala vlastní knihy, ale byla by ze mě třeba dojička nebo jeptiška.
Kingova Pohádka je mistrným dílem, které žánrově osciluje mezi fantasy, klasickou pohádkou a hororem. Autor v ní vzdává hold původním, temným pohádkovým příběhům bratří Grimmů, ale také zde lze vidět hlubokou fascinaci dílem H. P. Lovecrafta a dalších autorů, které však King přetváří do vlastní, svébytné podoby.
Jsem hodně velká fanynka Kingova díla, i přesto mi Prokletí Salemu stále unikalo. Viděla jsem filmové zpracování, které nebylo vůbec špatné, ale úplně nenaplnilo má očekávání. A když ve vydavatelství OneHotBook vznikla audioverze stále mé osobě unikajícího románu, neváhala jsem ani vteřinu. Bylo mi jasné, co budu poslouchat ve chvílích, kdy pro mě nebude prakticky možné držet v ruce knihu.
Pohádka od Stephena Kinga rozprávkou je, aj nie je. Všetko sa točí okolo záhadného starého mrzúta, psa a jedného stredoškoláka, ktorý prežije zopár úplne neuveriteľných príhod. Pri počúvaní máte pocit, že ste sa ocitli v naozajstnom fantazijnom svete. Ale prečo by rozprávka nemohla mať veľa spoločného so skutočnosťou?
Tenhle film je úchvatný nejen díky hereckým představitelům, perfektnímu scénáři a vynikající režii. Sedí tu všechno. Ale je tu zároveň i něco navíc. Něco, co se povede do filmu vetknout jen málokterému tvůrci. Duše.
Knížky Stephena Kinga jsem nečetla, ale přímo hltala, vsakovala je póry do sebe a vstřebávala je jako duchovní potravu. A filmy, jako třeba Doktor Spánek, zrovna tak.
Jak je to dlouho, co jsme sledovali siluety mladého chlapce a pistolníka, jak společně vcházejí do temné sluje ve snaze chytit prchajícího muže v černém? Hodiny, dny? Na tomhle prokletém místě čas dávno ztratil svůj smysl. Nyní máme konečně možnost je následovat a být tak svědky samotného závěru jejich příběhu. Nebo možná nového začátku?
Tak jedeme do Maine, rozhodli jsme se jednou před víkendem. Jenže to není jen tak. Předně si musíte půjčit auto, zamluvit ubytování, podívat se, zda je národní park normálně otevřený a taky počasí aby vyšlo. A když to všechno máte a za 14 dní jedete, ještě není úspěch zaručen.
Nad mrtvolami obyvatel městečka Tull se pomalu slétají supi a poslední pistolník Středosvěta pokračuje ve své pouti za mužem v černém. S každým krokem kupředu mu ubývají i ty poslední zbytky sil, blouzní a společnost mu dělají pouze stíny jeho vlastní minulosti. A když jen tak tak odrazí útok zmutovaných, na kost vyhublých a vyhladovělých psů, ránu po čelistech jednoho z nich si vypláchne zbytkem vody a rezignovaně převáže.
Pro mnohé je sledování hororových filmů a čtení knih s touto tématikou denním chlebem. Někdo se drží dál a někdo má s horory takový zvláštní koketní vztah na dálku. Víte o nich, přitahují vás, ale příliš často se nevídáte, protože z toho pak máte hodně dlouho špatný pocit. Nutno dodat, že do této situace jsem se dostala i díky podpoře manžela.
Další se série komiksů o Rolandovi, za dávných časů z Gileadu, vznikl podle stejnojmenné povídky, která vyšla v českém překladu ve sbírce Všechno je definitivní a dodnes se těší mezi čtenáři velké oblibě.
Co čte uprostřed léta, vám prozradí Karolína Poláčková v naší zcela nepravidelné redaktorské rubrice. Nikdy nevíte, odkud se může vzít inspirace na nový čtenářský zážitek!