SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Karin Novotná je velkou fanynkou knih Stephena Kinga. Z jejich filmových adaptací by si za srdcovku zvolila Mlhu.

*

Sedím ve vlaku z Brna do toho našeho malýho městečka na Vysočině a přemýšlím, který film se dotkl mého srdce. A zjišťuju, že je to problém. Daleko raději totiž čtu a všichni víme, že Books are better than movies. Pozor, výjimka potvrzuje pravidla a tou výjimkou jsou filmové adaptace hororů Stephena Kinga Frankem Darabontem. Já teda nemám proti Kubrickově Osvícení ani fň, ale o to už nakousla Madla.

Takže volím Mlhu a říkám, že po zkouknutí tohohle filmu už nebudete stejní.

Hlavní hrdina, výtvarník jménem David Drayton (Thomas Jane) se společně se synem Billym a nepříjemným sousedem Nortonem ráno po silné bouři vydávají do nedalekého městečka nakoupit zásoby. Supermarket ale obklopí hustá mlha, ze které začnou vylézat dost podivná stvoření… V obchodě se skleněnou výlohou nic moc, ale daleko horší než monstra kdoví odkud jsou někteří lidé. Obzvlášť, když se bojí.

Tak jako stejnojmenná povídka, i film působí ve dvou rovinách – jednak jako drsný horor, kde se chapadly a krví nešetří. A jednak jako psychologické drama, protože ať žije fanatismus. Jo, Marcia Gay Harden zahrála tu příšernou čůzu (promiňte ten slovník) tak přesvědčivě, že potkat ji na ulici…
Takže poselství bychom měli – největším nepřítelem člověka je strach, slepá víra a člověk sám.

King umí výborně prokreslit (nebo spíš propsat) charaktery postav. Hlavní hrdina, táta, brání syna proti celému světu – v dané chvíli jde o postupně magořící osazenstvo obchoďáku a monstra, co asi unikla spolu s mlhou z míst, kde je vojenská základna. Thomas Jane to zahrál výborně (ale mně se líbil i v Pavučině snů). Ale jak už jsem říkala, nejsilnější postavou je tam stejně náboženská fanatička, která postupně dostává ovečky na svoji stranu.

Vy, co máte Kinga načteného, víte, že mu ty konce občas trochu váznou (i když v Billym Summersovi byl konec za mě epickej), takže tady ani nevadilo, že si Darabont vymyslel konec vlastní. Protože PÁNI! Tohle je za mě jeden z nejpůsobivějších konců, jaký jsem kdy viděla. Navíc v kině. Pamatuju si, jak to tenkrát semlelo komplet celý kinosál – když skončil film, doběhly titulky, všichni zůstali sedět. Rozsvítilo se světlo a až v tu chvíli začali lidé vstávat a odcházet. A půlka z nich mlčela… Ostatně já to taky rozdýchávala půlku cesty domů.

Tak si ho pusťte, protože na ty dvě hodiny a šest minut (protože dost možná taky zůstanete zaraženě civět až do konce titulků) vám bude zase pět let. A budete tisknout nos na okno, za kterým se rozprostírá zlověstná mlha… ve které se určitě něco schovává.