Nakladatelství Mystery Press, které se do roku 2016 věnovalo především zahraničním autorům, dalo loni konečně prostor také domácí tvorbě. Po Marii Rejfové a její Josefíně Divíškové dorazil Vilém Křížek se svým Eliášem Sattlerem.
O tom, že se v každé ženě skrývá dračice, není pochyb. Divoká, nespoutaná, živelná, schopná darovat první jiskry života, ale i zažehnout plamen, který spálí vše, co jí přijde do cesty. A když se tento dračí potenciál přetaví do podoby třinácti povídek, jejichž hrdinky (a sem tam i hrdinové) se nedají jen tak spoutat obecným očekáváním a tradicemi, je dobré mít při čtení po ruce džbán vody pro případ, že by došlo k náhodnému samovznícení.
V Ityle temná voda hučí, na krvavom nebi sokol kričí a k vám, bratia a sestry, na tých krídlach sokolích bylina bohatierska letí. Počúvajte, molodci a devy, príbeh o udatných bojaroch kyjevských a cárovnej dračej!
Marťanská kronika je klasika. Od prvního vydání u nás, v roce 1959, uběhlo spousta času, nicméně řada myšlenek, které se Ray Bradbury snaží předat čtenáři, jsou i v dnešní době velmi aktuální.
Fanouškovství má v různých stádiích pohlcení mnoho podob. Od sběratelství licencovaných předmětů přes výzdobu příbytku tématickými doplňky až k učení se jazyků imaginárních národů.
Druhý díl série antologií českých a slovenských autorek fantastiky je tady. Ženu se sovou zaštiťuje opět Františka Vrbenská a Zuzana Hloušková a vybrali do něj třináct povídek z českého i slovenského prostředí. Snad jim toto číslo nepřinese smůlu. Doufejme, že volba to byla šťastná.
Párty odehrávající se v kostele, kde se místo svěcené vody můžete pokropit vodkou... Anebo ji vypít, záleží na vás. Kanál, který sežere vše, co mu padne do chřtánu. Dům, kde vám po kuchyni běhají trilobiti a dveře zdrhají, protože mají nožičky. Že to zní bizarně a bláznivě? Vítejte Nikde.
Dva roky. Dva dlouhé roky čekali čtenáři, které pohltil život Cally Price, aby se dozvěděli, jaké tajemství ji pronásleduje. Ano, na konci prvního dílu byla výzva k hlasování, jak bude kniha pokračovat. Vlastně jste na odkazu nedělali nic jiného, než náhodně klikali na magické symboly, z nichž autorka následně sestavila druhý díl. Vskutku zajímavý nápad, ale může to fungovat? Neudělá to z druhého dílu něco úplně jiného? Není tato forma hlasování spíše přiznáním autorky, že nasadila laťku příliš vysoko a teď neví, jak dál?
Příběh služebnice je v dnešní době již klasický román kanadské autorky Margaret Atwood, který se nejenže dočkal prestižního sci-fi ocenění Arthura C. Clarka, ale v letošním roce i divácky úspěšného a kritiky oceňovaného seriálu nesoucího stejné jméno. Přitom sama Atwood nepovažuje Příběh služebnice za sci-fi, ale definuje román jako spekulativní fikci.