RECENZE: Poláčkův Spěšný vlak Ch. 24.12 vás zaveze do inferna, nikoliv však čtenářského

Přepsaná historie = inferno

Walter  Fleischer alias Martin Řezníček je válečný hrdina. Člověk, který vlastně rozhodl o vítězství Třetí říše ve II. světové válce. Jenže místo vavřínů, busty, vysokého postavení a dalších privilegií se mu vláda odvděčí několika „hutnými plivanci“ na jinak čistou uniformu a on je tak nucen živit se jako obyčejný zametač chodníků. A to všechno vlastně kvůli tomu, že odmítl po despotickém otci převzít řemeslo. Jenže Walter není v téhle kaši sám. Ostatní bratři ve zbrani, kteří s Führerovým jménem na rtech prolévali nepřítelovu i vlastní krev na bitevními poli, na tom nejsou o nic lépe. Buď skončili jako bezdomovci, po nichž ani pes neštěkne, nebo jsou ke své smůle zavřeni do lágru, či postaveni ke zdi a zastřeleni za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Velký Hitler totiž chce mít čisté ruce a nastolit vlastní verzi demokracie.

Pro mnohé lidi, kteří se dostali do bezcitných spárů nacismu, představují výše napsané řádky noční můru a peklo.  Zlý sen, který by se proměnil ve skutečnost, kdyby  v roce 1945 po dlouhých snaženích statečná vojska Rudé armády a Spojenců neosvobodila svět, který ležel ve stínu nacismu... Český spisovatel Jan Poláček se ale rozhodl zamyslet nad tím, co by se stalo, kdyby některé události neproběhly tak, jak nám je vtloukali do hlavy ve škole při hodinách dějepisu, a stvořil román Spěšný vlak Ch.24.12. – vlastní verzi historie.

Pod praporem hákového kříže  

Předně se sluší říct, že od knihy nesmíme očekávat literární obdobu válečných filmů jako jsou Oddíl 10 z Navarone či Zachraňte vojína Ryana, ač jsme k tomu, především postavou hlavního hrdiny, sváděni. Ten totiž nebyl žádným řadovým vojákem, ale pilotem Vrilu – úplně nové zbraně Třetí říše, kterou nedokázal ovládat každý, protože fungovala na bázi runové magie a technologie, kterou byli schopni zvládnout jen vyvolení.

Jak už jsem ale zmínil o několik řádek výše, nyní se hrdina živí jako obyčejný zametač chodníků a je rád, že je rád. Žije se starou hospodyní v ponurém domě a ve chvílích volna chodí navštěvovat do nemocnice nemocnou matku, která má být na základě vládního nařízení zanedlouho převezena na sever. Po něm samotném pasou úřady, protože jako jediný z vojáků přežil shození bomby, která rozhodla válku, na USA, a někoho by samozřejmě zajímalo, proč tomu tak je. Walterovi se to ale nelíbí, takže se rozhodne zosnovat svůj vlastní plán.

Ve druhé linii, která se odehrává v minulosti, Poláček popisuje chlapcovy rodinné poměry a cestu z měšťanské školy do lycea leteckých zbraní Vril. Zjišťujeme tak, že válečný hrdina byl kdysi obyčejný cucák s brýlemi, kterého spolužáci šikanovali.

Na jeho otci – kolaborantovi - pak názorně vidíme, kam až jsou lidé schopni zajít pro vlastní prospěch a přežití. A že je to opravdu vypečený rodič. Vstoupil do služeb Němců, stal se z něj kat a získal tak postavení a úctu mezi lidmi. Aby toho nebylo málo, poněmčí sobě a své rodině jméno, čímž je jeho oddanost Říši a myšlence nacismu stoprocentní.  Při četbě jsem si díky tomu vzpomněl na pana Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, který na mě působil podobně. Nejen kvůli vyšinutosti, ale i proto, že se také rozhodl zbavit potomka, který by mohl ohrozit jeho rostoucí kariéru.

Hitlerův ráj

Úplně stejně působí svět, v němž na Hitlerovy věrné ovečky nečeká slibovaný ráj, ale peklo.  Ještě stále se totiž nevzpamatoval z válečného běsnění, takže jsou někteří lidé  nuceni živořit a žít ze dne na den, aniž by tušili, co je čeká v budoucnu.  Jiní jsou naopak „odměněni“ za oddanou službu vlasti.

Což jsou přesně ty věci, o něž autorovi šlo už od začátku. Ačkoliv chvílemi vzbuzuje zdání, že se přece jen k akci přikloní, ve výsledku obrátí kartu a ukáže se, že vše je úplně jinak, protože ho nálety letadel, souboje tanků atd. vůbec nezajímají, přestože několika zmínkami čtenáře nažhaví a donutí je čekat na okamžik, kdy k tomu naznačenému skutečně dojde.

I přes tak závažné téma a ponurou náladu je text velice čtivý a autorův styl jednoduchý a líbivý, takže se kniha čte prakticky sama a nutí vás k zamyšlení a uvědomění si skutečných lidských hodnot. 

Kniha s poselstvím

Poláčkův román je především kniha s hlubokým poselstvím. Poukazuje na to, že bychom si měli vážit toho, co máme. Všeho, co jsme mít nemuseli, kdyby dějinné události kdysi neproběhly tak, jak proběhly. Vyvolává vzpomínky na události, které se sice staly před mnoha lety, ale přesto jsou stále tak živé. A upomíná, že ideologie, kterou hlásal nacismus, je stále mezi námi a je potřeba se jí vyvarovat. Jinak se náš svět rovněž promění v inferno. 

Milovníci narativního stylu Jiřího Kulhánka a jeho následovníků si tady nepřijdou na své, zato všem, jimž učarovala Valhala Františka Novotného nebo alternativní historie, budou nadšeni. Navíc díky celkové myšlence disponuje vysokou šancí zaujmout i nekonzumenty sci-fi literatury. Autor magii a vyspělou technologii do děje vetkal nenásilně, takže se jeví zcela přirozeně a v žádném případě neruší.

Pokud si tedy chcete odpočinout od škály akčních vypalovaček a ponořit se do světa, který mohl být klidně realitou, odvažte se nastoupit do Spěšného vlaku Ch.24.12. Strojvedoucí Jan Poláček vás poveze cestou zmaru a neprostupnou temnotou, na jejímž konci budete vyhlížet svůj reálný život jako ono pomyslné světlo na konci tunelu. 

Spěšný vlak Ch.24.12.
Poláček, Jan
Nakladatel: Argo
Obálka: Pavel Růt
Redakce: Miloš Urban, Milan Dorazil
Rok vydání: 2010
Počet stran: 264
Rozměr: 150 x 205
Provedení: hardback
Cena: 278 Kč