RECENZE: Paolo Bacigalupi, Čerpadlo 6

Řízni mě, nebudu krvácet. Zplynuj mě, nebudu dýchat.
Bodni, střel, sekni, uhoď mě.
Vstřebal jsem vědu.
Jsem Bůh.
Já sám.

(str. 81)

Paolo Bacigalupi se náhle vynořil zdánlivě odnikud a rázem si získal pověst hvězdně kvalitního autora, který napřed přemýšlí, a pak píše. Není to žádný kecálista, inkasující od normostrany, dosud jsme se od něho dočkali pouze povídek. Nutno ovšem podotknout, že ani ty vyloženě nechrlí a tak nechává své obdivovatele zmítat se mezi vědomím, že kvalita chce svůj čas, a neurózou ze světa, kde chybí jeho citlivý vhled do budoucnosti nás všech.

Bacigalupi se narodil v Coloradu, studoval na St. Berlin College v Ohiu a jako hlavní obor si zvolil čínštinu. Po studiu se začal živit tvorbou webových stránek. Zakrátko napsal svou první sci-fi povídku (Plná kapsa dharmy), ovšem na radu Harlana Ellisona se začal věnovat mainstreamu. Když v něm stále nemohl uspět, vrátil se k fantastice. Ta mu rychle poskytla doslova žeň všech možných literárních cen (Hugo, Nebula, Compton Crook Award, Theodore Sturgeon Award, John W. Campbell Memorial Awards…) anebo alespoň nominací (National Book Award).

Jeho povídky otiskují prestižní časopisy, zabývající se literární fantastikou, například Asimov´s Science Fiction nebo The Magazine of Fantasy and Science Fiction. A právě posledně jmenovaný časopis je pro české čtenáře vzhledem ke sbírce Čerpadlo 6 takovým drobným hendikepem. Kromě tisíců příznivců na celém světě, má Bacigalupiho styl svého obrovského zastánce i v osobě Martina Šusta, šéfredaktora české mutace Magazínu fantasy a science fiction. Je tedy pochopitelné, že pro nás vždycky ulapí i autorův nejnovější kousek. To je taky důvodem, proč (jste-li čtenář F&SF) budete většinu z povídek, které jsou v Čerpadle 6 obsažené, už znát.

Jestli to něčemu vadí? Ani zdaleka. Nejde jen o to, že Bacigalupi je tak vynikající autor, že je vhodné mít jeho díla pěkně pohromadě v pevné vazbě a reprezentativním designu. On je ve skutečnosti tak dobrý, že se jeho povídky vyplatí číst i opakovaně a je-li jich více za sebou, přináší to větší soustředěnost na jeho myšlenky a také jejich lepší syntézu.

A jak a o čem tedy píše? Ačkoliv se to při čtení nezdá, Bacigalupi vlastně nemá bůhví jak bujnou fantazii. Úplně mu stačí sledovat současné civilizační trendy a pak nám ukazuje, co bude patrně na konci jejich řetězce pár desítek let v budoucnosti. A není to pěkná podívaná. Svět trpící nedostatkem výživy (Kalorik), nebo obživy (Plná kapsa dharmy, Na žlutou kartu) či vody (Lovec tamaryšků) je přirozeným revírem korporací, které se neštítí ničeho. Ale to je pouze to nejmenší zlo z naší budoucnosti. Mnohem traumatičtější je číst o tom, kam dojde naše odlidštění (Flétnová dívka, Písek a struska, Popkomando, Drobné obětiny, Jemnější), podporované konzumem na jedné straně a na straně druhé blahobytem pouze pro vyvolené.

Autor se velice rád zaměřuje na rozvojové země, či exotické kmeny, na jejichž chudobě může mnohem lépe demonstrovat přetrvávající xenofobii, která se prohlubuje s nedostatkem. Země, ve kterých nové technologie nic nezmění, jen prorostou do tradic, a už dávno nejsou ukazatelem pokroku (Pašo).

Vše kolem nás se mění, jen my se neměníme, věčně lapeni ve své lačnosti a touze po lepším a šťastnějším životě. Nedáme pokoj, dokud nebudeme pány genových manipulací a regulací. Jenže tento ráj nám rychle zhořkne (Popkomando, Drobné obětiny). Jsme to totiž stále jen my. A čas vrcholu našich schopností může snadno minout (Čerpadlo 6).

Co se týče úpravy a překladu knihy, naštěstí se už stalo dobrou tradicí, že se kvalitní autoři vypouštějí do světa adekvátně a důstojně vybaveni. Překlad Richarda Podaného snad ani není třeba vychvalovat, jeho jméno už je natolik spojené s vynikající prací s jazykem, že už je symbolem nadstandardu samo o sobě. A jeho předmluva významně přispívá k vyznění celé sbírky. Úprava knihy jako celku je vkusná a nevtíravá, od obálky Milana Malíka až po stránkování. Černobílé ilustrace, uvozující začátky povídek jsou příjemným zpestřením.

Někdo nazval Paola Bacigalupiho alarmistou. Ten termín se mi líbí. Bacigalupi však není žádné vřeštící siréna. Nekřičí a nemává zbraněmi. Neburcuje k revoluci. Jen trpělivě a citlivě poukazuje na skutečnosti, které každý den míjíme bez povšimnutí. Píše tak, že na něho už po první přečtené povídce nikdy nezapomenete. Možná má plán. Možná věří, že lidé, kteří díky němu uvidí kousek dál, nebudou tak přístupní manipulaci a odlidštění. Chtěla bych věřit, že je to pravda.

Čerpadlo 6 / Pump Six and Other Stories / Bacigalupi, Paolo

Nakladatel: Albartos Media - Plus
Překlad: Richard Podaný
Obálka: Milan Malík
Redakce: Ondřej Müller, Alexandra Horová, Lubomír Kuba
Rok vydání: 2010
Počet stran: 304
Rozměr: 135 x 205
Provedení: hardback
Cena: Kč