Recenze

Carol Janice mistrně provléká cyklus Atevi úskalími světa, který pro něj vymyslela, pečlivě dávkuje akumulovanou minulost a nové dějové záhyby, dovedně navazuje čerstvé nitky příběhu na ty unavené, a někdy i těm odloženým dá nový impuls. Na samém začátku opustila děj Loď a kasta Pilotů, nyní se děj vrací do Vesmíru ve chvíli, kdy by další rozvíjení situací na planetě hrozilo únavou čtenářů a do jisté míry i autorky.

Draci vypadají už na první pohled jako nějaký vzácný artefakt z fantasy příběhů. Nebo nebezpečný svazek z hororů? Ihned upoutají pozornost svou masivně hmotnou podstatou. Dnes jsou sice tlustopisy docela v módě, ale domácí antologie o osmi set stranách? To zase není tak obvyklé. Překrásná a zároveň vkusně decentní obálka Jany Šouflové dává svazku opar luxusu.

Cesty stínů v žádném případě nejsou pohádkou pro malé děti a už vůbec ne vyprávěním vhodným k uklidnění nervů před spaním. Není zde nouze o sprostá slova, sexuální narážky, useknuté hlavy či potoky krve. Jedná se o temnou fantasy, která může směle konkurovat knihám zahraničních sousedů.

I na upírku může dolehnout splín a nuda. Příkladem toho je i Tina Salo, která od svého prvního dobrodružství prošla obrovskou proměnou a nyní se, i díky svému otci, nemusí strachovat o příjem financí nebo čerstvé krve.

Nejsem schopna posoudit, zda je Popel a prach tak vynikající, protože vznikl v Polsku se silně katolickým podhoubím, které prorostlo i do autora, nebo zda je Jarosław Grzędowicz výjimečně duchovně zaměřený. Popel a prach se o duchovno jen tak neotírá, aby byl zvláštní a atraktivní. V redakční diskuzi pak Lament pronesla srovnání působení tohoto příběhu na čtenáře se slavným románem Lavondyss..

Stojíme, často opakujíce slova Isaaca Newtona, na ramenech svých předchůdců. Díváme se do dálky, ale někdy stojí za to se podívat pod sebe, z čeho vlastně vyrůstá naše vlastní velikost. A tak by měli činit i současní autoři SF a jejich čtenáři. Předhozená sbírka je jedním, byť drobným a zdaleka ne vyčerpávajícím, pohledem na ramena člověka, který svá největší díla napsal na klasickém psacím stroji. I možná proto, že musel vážit každý úhoz, že nemohl používat Ctrl-V a Ctrl-C, jsou jeho texty propracované a promyšlené.

U spisovatelky jako je Tanya Huffová můžeme obdivovat jistotu toho, že neustrne a vždycky přijde s nějakým novým motivem. Po démonovi z prvního dílu, vlkodlacích z druhého a mumii velekněze z třetího nyní přichází s legendární bytostí doktora Frankensteina. Všechny recenze na předchozí tři díly si na Sardenu můžete přečíst (stačí kliknout na tag Krevní pota nebo T. Huff), ale vás určitě zajímá, jak si stojí čtvrté pokračování...

Po rozhovoru s Darionem jsme nabíli nejenom galerii s obálkami knih tohoto českého autora, ale i reportáž ze křtu této výjimečné knihy a samozřejmě i recenzi. Možná jste ji během prázdnin propásli, proto je čas si tuto knihu připomenout druhou kritikou. Zvláště i proto, že v pátek vás na serveru Fantasya.cz čeká milé překvapení...