RECENZE: Allan Moore a Melinda Gebbie, Ztracené dívky

Moorova pohádka na dobrou noc

Všichni je známe, nebo jsme o nich alespoň slyšeli. Alenka, Dorotka a Wendy. Hrdinky tří světově známých klasických pohádek pro děti – Alenky v Říši divů, Čaroděje ze země Oz a Petra Pana. Jenže, co když nám spisovatelé Lewis Carroll, Lyman Frank Baum a J.M. Barrie lhali a všechno se to stalo jinak? A právě nad tím se zamyslel světoznámý komiksový scénárista Allan Moore, který se tentokrát ze svého hustého plnovousu rozhodl vytáhnout vlastní příběh, v němž všechna tři slavná díla zručně spletl dohromady a vytvořil tak… úplně novou, i když ne tak zcela tradiční pohádku, na jakou jsme běžně zvyklí.

Králičí norou rovnou do Země Nezemě k čaroději Oz

Těsně před vypuknutím I. světové války se v jednom luxusním švýcarském hotelu setkávají dvě anglické a jedna americká dáma, z nichž se vyklubou Alenka, Wendy a Dorotka. Netrvá dlouho, spřátelí se, sexuálně se osvobodí a začnou si vyprávět vlastní příběhy. A nejedná se o nic jiného, než o události, které se staly předlohami pro výše zmíněné knihy. Jen s tím rozdílem, že jsou plné nespoutaného sexu a všechny jsou spojené s jejich prvními sexuálními zážitky a dospíváním. Rázem tak vychází najevo, že Alenka byla jako čtrnáctiletá dívka zneužita mužem, jemuž přezdívali Králíček, a že Petr Pan není jen malým klukem, co uměl lítat a nikdy nechtěl vyrůst. Tyto tři linie se pak střídají ještě s jednou, která se odehrává v hotelu. Což někdy působí rušivě, obzvlášť pokud se ke komiksu vracíte po delším časovém období, takže si nemůžete přesně vzpomenout, co se stalo v té a té linii naposledy.

Moore tu pak opět potvrzuje svůj status jednoho z nejlepších komiksových tvůrců na světě. Ne snad kvůli příběhu, ale protože se dokázal vžít do postav opačného pohlaví, jejich myšlení a  vdechnout jim život tak, aby to nevypadalo vůbec směsně, ale naprosto přesvědčivě. Což je opravdu kumšt a svědčí to o jeho mistrovství a brilantních tvůrčích schopnostech.

Pornografie s příběhem

Nebudu vám lhát. Ano, skutečně se jedná o ryzí pornografii. Jenže to není případ, kdy hrají první housle milostné polohy a zobrazení pohlavních orgánů. Pod tím nánosem se totiž opravdu skrývá příběh, jehož nitky jsou nejjasněji vidět až na konci, kdy hrdinky dovypráví své zážitky. Příběhy, z nichž mrazí. Po přečtení už nebudete pornografii ani komiks vnímat tak, jako kdysi. Oba dva útvary vám budou po poslední stránce připadat jiné. Ovšem, je jen na vás, zda změnu přijmete v kladných, či záporných barvách. 

Stejně jako scénář pak vyniká i kresba Melindy Gebbie. Někdo sice namítne, že se jedná o čirý kýč. Jenže k historické době, v níž se Ztracené dívky odehrávají, pasuje perfektně. Ilustrátorka si s tím pečlivě vyhrála, takže má linie každé hrdinky svou vlastní stylizaci (nemluvě o odlišení bublin třemi různými barvami). A některé vizuální vtípky pak rovněž potěší.

Klenot pro sběratele

Na úplný závěr musím vyslovit varování, že kniha je určena čtenářům starším osmnácti let. Předpokládám, že mladším by ji v knihovnách nepůjčili a v knihkupectvích ani neprodali, vzhledem k tomu, že se nachází v jednom regálu s Kamasutrou a další žánrovou literaturou.

Jinak lze Ztracené dívky doporučit  nejen Moorovým fanouškům, sběratelům, ale hlavně těm, kteří milují pohádky pro dospělé na dobrou noc. Kniha vypadá opravdu luxusně a krásně. Od pevné vazby s přebalem, grafické úpravy, překladu Viktora Janiše, přes křídový papír až k příběhu se jedná o skutečnou čtenářskou slast, a to i přes fakt, že se nejedná o Moorův nejlepší kousek. 

Ztracené dívky /The Lost girls/
Moore, Allan & Gebie, Melinda
Vydalo: Argo
Překlad: Viktor Janiš
Obálka: Melinda Gebbie
Redakce: Richard Poddaný, Hana Musilová, Milan Dorazil
Rok vydání: 2008
Počet stran: 326
Rozměr: 215 x 300
Provedení: hardback 
Cena: 998 Kč