RECENZE: XB-1 7/2011

A skutečně, tušení mě nezklamalo, povídky jsou do jedné skvělé a co je povzbudivé, dá se to říci i o českých. S podivem ale je, že ani v jednom případě ze všech pěti se nejedná o nějakou čistokrevnou sci-fi nebo fantastiku, sem tam se sice nějaký nádech fantastična vynoří, ale jen lehce, pošimrá tu technickou, tu fantaskní duši čtenáře.

Otevřeme-li kteroukoli dosud vydanou XB-1, se stoprocentní pravděpodobností na třetí stránce nalezneme počátek první zahraniční povídky. Ta červencová  se jmenuje Nenulové pravděpodobnosti a přiblíží nám tvorbu u nás zcela neznámé autorky N. K. Jemisinové. I když, jak se to vezme, protože zatímco ve světě je známá hlavně díky fantasy románům, v této povídce zabrousila spíše do soft sci-fi. Vzala si na paškál štěstěnu a její vrtkavost. Hlavní hrdinka v její povídce čelí nejen spoustě událostí, které by se “normálně přeci neměly stát”, ale také dilematu, zda se její život ocitl pouze uprostřed souhry náhod, nebo má vše nějaký vyšší smysl. I když tato povídka není můj osobní šálek kávy, já radši espresso, jednou za čas lattem nepohrdnu.

Druhým textem, který se vám dostane do rukou, bude Kilimandžáro: Bajka o Utopii Mika Resnicka. Čekal jsem od toho názvu mnoho, a to, co jsem dostal, se od mé představy lišilo, jak jen to šlo, přesto jsem byl nadšený. Z Bajky o Utopii se vyklubala další soft sci-fi. V novele sice najdete několik odkazů na kosmodromy, vesmírné lodě a podobné čistě sci-fi propriety, ale hlavní síla textu je někde jinde. Mnozí z vás si možná vzpomenou na předchozí autorovy práce, které se objevily v českém překladu na stránkách Ikarie či F&SF. Těm myslím nemusím nic dalšího vykládat, vědí, na čem jsou, ale pro ostaní si přeci jen nějaké shrnutí dovolím.

Je dvacáté třetí století, lidstvo se naučilo cestovat vesmírem, teraformovat a kolonizovat malé planetky, a tak spousta společenstev, malých národů či menšin dostala možnost zařídit se takříkajíc pro sebe, vytvořit si svět nezávislý na zemi, podle pravidel, které si společnost sama určí. Tak začaly vznikat Utopie. Křestanské, muslimské, komunistické, kmenové. Bylo jich sedmdesát tři a jednou z nich byla i Utopie Kilimandžáro, čistě masajská společnost, která se musela poprat s kombinací tradic a moderních technologií, pasteveckého a městského života. Přesně o tom pojednává Bajka o Utopii, je to příběh, který není vůbec akční, nenaleznete v něm nepřátele, zbraně, tajemno, přesto se čte jedním dechem, protože pojednává o jedné obyčejné společnosti s obyčejnými problémy, náboženstvím, životními styly, politikou, zkrátka o lidech.

Jestli jsem se na něco opravdu moc těšil při pohledu na obálku, byla to třetí zahraniční povídka. Daniel Abraham: Směnárník a Lord Iron: Ekonomická pohádka. A podtitul má pravdu, jedná se skutečně o pohádku postavenou na konceptu, který z dětství zná asi každý – splň úkol a budeš odměněn, a jestli ne... inu, radši nedomýšlet.
Lord Iron se rád baví, a když přitom může zneuctít, ponížit či rovnou zničit někoho jiného, tím líp. Může si to koneckonců díky svému nedozírnému majetku dovolit. Jednoho dne ale vymyslí šprým, který dopadne zcela jinak, než počítal, natrefí na směnárníka, muže, který splní jeho nesplnitelný úkol...
Dětem tuhle povídku radši nečtěte, protože ač se jedná o pohádku, rozhodně až pro čtenáře minimálně dvanáct plus, hlavně kvůli “rozpustilosti” Lorda Irona, kterému není nic svaté, a i když je zmiňován jen velice okrajově, jeho choutky probouzejí živou představivost. Naopak směnárník, ač kladný hrdina, příliš emocí nebudí. Je to sice chytrák, kterému by mohla sekundovat snad jen chytrá horákyně, počtář k pohledání, jehož zbraní je křída a tabule, na kterou každé ráno zapisuje aktuální kurzy, ale je to šedá myš (Od směnárníka je k účetnímu, co by kamenem dohodil. A ruku na srdce, kdo máte rád svého účetního.).

Od Spojení z pera Jany Dvořáčkové jsem nic moc nečekal. Lehce nestravitelný úvod se ale po chvíli rozvinul do docela zajímavého příbehu, který, ač jde o romanci prošpikovanou verši, mě bavil. Jedná se mix fantasy a sci-fi, přičemž sci-fi prvky jsou tak okrajovou záležitostí, že by tam snad ani nemusely být. Jsou zastoupeny několika uklízecími roboty a umělou inteligencí udržující v chodu dům hrdinky, která velmi mladá osiřela.
Veškerý děj se točí kolem osamělé dívky v osamělém domě a jednoho ze čtyř nesmrtelných, kteří ovládají každý po jednom se základních živlů.
Může se zdát, že jsem Spojení nevěnoval dostatek prostoru, ale není tomu tak, svoje jsem již napsal a děj povídky nemá cenu popisovat. Mohlo by se stát, že by popis vyzněl jinak, než bych chtěl, možná až parodicky, a poté byste byli zklamaní, případně bych toho prozradil příliš, což rozhodně není cílem recenze.

Poslední povídka Jana A. Nováka Přízrak z hlubin by zřejmě měl být horor. Jenže čtenář se nebojí a nebál by se ani potmě pod polštářem s baterkou a možná ani uprostřed oceánu. Takhle na mě Přízrak z hlubin bohužel nepůsobí. Je to škoda, už jsem se u čtení dlouho nebál a moc, moc bych chtěl.
Ale pozor, tím nechci vyvolat mylný dojem, že je povídka špatná, to vůbec ne, výborně se čte, má spád a čtenáře rozhodně zajímá, jak dopadne.
Burzovní makléř Howard Morisson si pořídil jachtu na relaxaci, aby mohl na několik týdnů v roce prostě vypadnout z toho strašného burzovního kotle. Na poslední plavbu si s sebou jako společníky bere dva přátele, snad kolegy. Každopádně tito společníci udělají chybu, a za chyby se platí, na moři dvojnásob.
Boj s bestií na širém moři – sakra kolikrát už jste to četli a bavilo vás to zas a znova, tohle téma neomrzí a Novákův styl vše jenom podtrhne.
Jen jednu jedinou výhradu bych si dovolil: Poslední dva odstavce, či jinak, poslední oddíl. Ještě než se k němu dočtete, přelepte ho kobercovou neprůhlednou páskou, pak už povídce nebude chybět ani přebývat nic. Bude perfektní.

Když se tak na to zpětně podívám, jako důvod k tomu, abyste tuhle XB-1 rozhodně nevynechali, by vám povídky měly stačit. Pokud ne, vězte, že Publicistika rozhodně také není k zahození. Pavel Žďárek v ní shrnuje téma Vetřelců a Predátorů, mimozemšťanů číslo jedna. Myslím, že i pro znalce jejich nyní společného vesmíru se v článku najde pár nových postřehů.
Co nemůže chybět je také “Život s pocitem úžasu 5”, který jednak přiblíží mladším ročníkům fanovskou činnost za minulého režimu, ale poskytne také stupnici k ohodnocení jejich zapálení pro věc.
Samozřejmostí je potom Fantastická věda a skoro samozřejmostí rozhovor. Tentokrát s Mikem Resnickem o Africe a jeho Afrických Utopiích.

P. S.: Pro GEEKy a hnidopichy - zkuste hledat chyby v reklamě na zadní vnitřní straně přebalu.