RECENZE: Rob Thurman, Přání smrti

Článek od: Monika Slíva - 20.07.2011

přání smrtiNiko, Kaliban, Dobromila, Vtipálek, Jišijáš… a ólfi. Pokud patříte mezi příznivce této série nazvané Kal a Niko Leandrosovi americké autorky Rob Thurman, netřeba nikoho z nich jakkoli představovat. My ostatní jsme se právě seznámili s hlavními hrdiny už čtvrté knihy této série s názvem Přání smrti.

Zapomeňte na sličné elfy, ve skutečnosti je všechno jinak, tedy alespoň v alternativním světě, který stvořila Rob Thurman. Ólfi (jak se jim zde správně říká, bůhvíkdy a jak jsme my lidé jejich jméno i představu o nich zkomolili) jsou krvelačné stvůry, které umí jenom zabíjet a prahnout po krvi. A pak ještě po něčem, vlastně po někom, a tím někým je Kal, Nikův mladší bratr, napůl člověk, napůl ólfi. Vypadá to, že jejich touha ho zabít při každé možné i nemožné příležitosti se přerodila v něco jiného. Sice už to není přímo Kalova smrt, ale otázkou zůstává, zda by ta smrt nebyla jaksi příjemnější – za daných okolností.

Dva životem a různými monstry otloukaní sourozenci a vlastníci detektivní agentury „Ferda mravenec, práce všeho druhu“ se znovu potýkají se směsicí tak nesourodých problémů, jako třeba jak zaplatit nájem a zároveň jak se nenechat sežrat od kdekoho, komu přijdou do cesty. Jakoby jim to nestačilo, přiberou si k tomu navrch ještě hladové a krvelačné problémy druhých (jo, s příbuzenstvem je vždycky potíž, i když není vlastní) a pomalu jim začíná docházet arzenál – zbraní i nápadů.

Čtvrtá kniha se dá číst samostatně, předchozí děj je okrajově zmiňován při různých příležitostech, tak aby byl zachován kontext, ale přitom nezachází do žádných velkých podrobností. Čtenář – nováček se nasytí a čtenář – znalec zůstane celý, aniž by musel brečet, že čte celé pasáže znovu. Přesto, pokud bych to zpětně sama sobě mohla doporučit, asi bych napřed sáhla po prvním dílu V temnotě a prošla si s bratry celé to jejich panoptikum křížené s obludáriem pěkně od začátku. Možná by se mi i lépe četlo, kdybych byla zasvěcenější. V některých pasážích mi totiž přišla kniha poněkud těžkopádná a nerada bych křivdila překladatelce (nebo možná redaktorce), ale mám plíživé tušení, že to způsobila spíše ona než sama autorka. Stávalo se mi, že jsem se občas musela v textu vrátit s pocitem, že mi něco uniklo a na slůvko „jež“ (namísto „který“) jsem byla už v polovině knihy lehce alergická. Jak to říci… po většinu času mi chyběl „drive“, to „něco“, co nutí čtenáře, aby tajil dech a lekal se, když někdo vybafne za rohem.

Obávám se, že budu při první vhodné příležitosti všemi příznivci této série nemilosrdně ukamenována, a možná, že se mi stane i něco mnohem horšího, ale přesto si nedokážu odpustit, abych to nenapsala. Chvílemi jsem si totiž připadala jako v jihoamerické, krví nasáklé telenovele, to protože místo lásky a vztahů se neustále přetřásalo, kdo je větší zrůda a proč. Následující rozhovor je zcela fiktivní a ve skutečnosti se v knize nikdy neodehrál...
„Jsem strašně moc velkej bubák a nezasloužím si žít.“
„Nemůžeš bejt  úplnej bubák, protože jsi můj bratr.“
„Jsem hnusnej bubák a nedokážu to, jím nebýt.“
„Ale jo, ty to dokážeš!“
 „Ale ne!“
 „Ale jo…
… a tak dále, a tak dále. V knize se děj celé série určitě posune o notný kus dopředu, ale zápletka je vystavěna velmi jednoduše a stačilo by na ni mnohem méně stran. Ty zbývající jsou vyplněny vatou, která není úplně lehce stravitelná pro někoho, kdo přišel na návštěvu poprvé a nedokážu zodpovědně posoudit, jak moc bude chutnat tohle psychoanalyticko-filozofické běsnění těm, kdo k Leandrosovým chodí jako domů, ale snad lépe než na mě.

I přesto všechno je kniha velmi dobře napsaná a nepostrádá náboj. Svět, do kterého vstoupíte, a jeho polopříšery, celé příšery i člověk (kdo najde další lidi kromě Nika, kteří nejsou určeni ke konzumaci ještě zatepla, případně zastudena, dostane ode mně korunu)  jsou vcelku reální a uvěřitelní a budete pravděpodobně držet palce té správné straně. Hodně tomu napomáhá i notná dávka šibeničního humoru a hlášek, se kterými se umí oba bratři a jejich spoluharcovníci ohánět stejně dobře jako s noži a katanami. Máte-li rádi temná místa a ještě tmavší zákoutí, kde na vás může číhat, cokoli si umíte (a někdy i neumíte) představit, a kde vám navíc přidělí jako ochranku dva sličné cikánské jinochy, jistě si přijdete na své. Objeví se noví protivníci a jejich neznámí chlupatí a zubatí mazlíčci. Na povrch vyplavou věci, o nichž by bylo lepší mlčet. Některé staré záležitosti budou eliminovány, ale zanechají po sobě pachutě a příchutě. Budete mít možnost přemýšlet, o čem bude další díl…

P. S.: Čtyři z pěti recenzentů doporučují: „Čtěte série od prvního dílu!“

Přání smrti /Deathwish/
Rob Thurman

Série: Kal a Niko Leandros
Nakladatelství: Fantom Print,
Překlad: Anna Janovská
Obálka: Chris McGrath
Rok vydání: 2011
počet stran: 252
ISBN: 978-80-7398-129-7
Cena: 249,- Kč

Komentáře

Četla jsem všechny česky vydané díly a tenhle se mi líbil víc, jak předchozí dva, tak se trochu divím, žes byla tak nespokojena. Když jsi nečetla ty předchozí, tak nemůžeš srovnávat, ale myslím, že knize pomohlo, že autorka začala střídat POV mezi bratry, ty předchozí vyprávěl jen Kal.


To vzájemné si vylévání citů mezi bratry vadilo i BoboKingovi v recenzi na Fantasyi. Mně prostě nevadí, že si Kal věčně stěžuje na svůj život, on opravdu není peříčko, nepřijde mi to přehnané, protože někteří lidí jsou takoví i v reálu, sama jich pár znám.

Moje poněkud nadšenější recenze: http://fantasya.cz/clanek/2036-prani-smrti :)

 

 

 

 

Přidat komentář