Sarden čte dětem

Nostalgie potřetí. Tak by se daly shrnout mé pocity, když jsem se ponořila do magického světa čarodějek W.I.T.C.H., tentokrát oblečeného do modrého kabátku.

Nostalgie. Každý si pod tímto pojmem vybavíme něco jiného. Písničku, film, knihu, vzpomínku… Cokoliv, co se nás v dobách minulých nějak dotklo. Něco, co nám utkvělo v paměti na dlouhou dobu.

Moje první dobrodružství je edice herních knih pro rodiče-gamebookáře, pro přípravu další generace hráčů už od mala. Prvním příběhem je Výprava do Okrového kraje, obrázková kniha plná hezkých ilustrací z prostředí africké savany. Hlavní postava pochází z malého kmene obývajícího korunu velkého baobabu, která si jednoho dne všimne, že jeho listy nezvykle žloutnou. Zápletka je jednoduchá: přijít na kloub, co se to s jejich domovem děje.

V nedávném článku jsem se věnovala nejslavnějším světovým autorům fantasy/sci-fi a jejich dětské tvorbě. I v naší vlasti máme spoustu vynikajících spisovatelů, zabývajících se tímto žánrem, kteří zabrousili do vod pohádek pro nejmenší. Pokud toužíte oživit repertoár četby s dětmi, zde je výčet několika takových možností.

Možná se vám stalo, že máte děti. A možná jsou ještě malé na to, abyste jim předčítali cokoliv, co by se blížilo vašemu vkusu. Mám na mysli například Harryho Pottera nebo Narnii. A tak trpělivě čekáte a téměř z paměti čtete Pejska a kočičku nebo Krtečka. Jenže když už desátý večer po sobě Krteček potřebuje nové kalhoty s kapsami a stálé dokola opakuje celé martýrium k jejich získání, zákonitě vám začne cukat oko a vloudí se k vám stesk po vašich oblíbených autorech. A nenapsali oni náhodou i něco pro malé děti? Odpověď je samozřejmě ano, jinak by byl tenhle článek dost krátký a zbytečný.

Je to k zbláznění, jak některé příběhy na pokračování sami sebe posílají do kytek. Hře o trůny, nu dobrá, snad i Hvězdným válkám se to dá odpustit, protože v šoubyznyse jde koneckonců hlavně o peníze. Jaký důvod měl ale Vojtěch Matocha, aby horkou jehlou sešněroval první dva díly Prašiny, trilogie pro náctileté, a vytvořil nemastné neslané zakončení doposud epické ságy, to čert sám ví.

Taky si někdy říkáte, že je to hrozné, jak ti mladí pořád koukají do mobilů? Jak už spolu neumí normálně mluvit? Jak pořád pracují nebo sedí u fejsbuků, instagramů a e-mailů? Aji v neděli?!
No, nerad vám to říkám. Ale je nejvyšší čas stěhovat se na Prašinu.