RECENZE: Vojtěch Matocha, Prašina 2 – Černý merkurit

Prašina se konečně uklidnila. Slizký podnikatel Hrouda se vypařil, Jirka s En se vzpamatovávají z říjnových událostí, tajemný stroj stále tiká v hlubinách Šibeničního vrchu a vše pohřbily závěje sněhu. Jenže nad Prahou se opět stahují mračna. Po smrti Jirkova dědečka se městem začínají pohybovat divná individua. V části zvané Krchleby se probouzí kult vedený tajemným Melicharem. Co má za lubem? Může mu Jirka věřit? Může věřit vlastní rodině? Může věřit En?

Druhý díl série o pražské čtvrti, ve které nefunguje elektřina, je snad ještě ponurejší a temnější než ten první. Nejen proto, že se odehrává v zimním období, během krátkých dní a dlouhých nocí bez tepla, světla a bez naděje. Sníh znamená dvě věci: Kdekoli vás vystopují a špatně se v něm utíká. A zatímco prvním dílem nás provázeli přinejmenším dva jakž takž spolehliví mladí hrdinové, En má teď zničehonic celou řadu tajemství a Jirkovi s Prašinou pomalu docházejí nervy.

Pocitům stísněnosti a paranoii nahrávají ilustrace, které jsou realističtější než v první knize. Rysy hrdinů poněkud zhrubly, jak za uplynulý půlrok dospěli. I nadále obrazy halí tma a stíny znovu roztáčejí ponurý tanec s lidskou představivostí.

Pražská atomovka
Temnotu zimních prašinských nocí obývají nové postavy – společenství z části zvané Krchleby. Záporáci už nejsou zhýčkané korporátní krysy, kterým jde v první řadě o peníze. Jsou to fanatikové, ve vlastních ulicích se vyznají jako nikdo a hlavně se neštítí mlátit malé holky.
Jelikož Jirkův dědeček je po smrti a Tonda kamsi zmizel, vypadá to, že jsou Jirka a En na všechno sami – a ke všemu zřejmě ani nekopou za stejný tým.
Opět se vše točí okolo vynálezů geniálního Hanuše Nápravníka, zvláště pak okolo černého merkuritu, těkavé látky schopné vyhodit do povětří celou Prahu. Avšak je to vše, co merkurit umí? A existuje vůbec?

Městské legendy
Matochovi se daří zmást čtenáře hned na začátku a vodit si ho dle libosti za nos skrz bezpočet legend a babských povídaček. Strach a napětí se pozvolna stupňují a pak najednou čtenáře polapí a už nepustí. Autorovi k tomu v druhém, o něco dospělejším dílu pomáhá dospělejší jazyk. Matocha nabyl sebejistoty, nově si dovoluje používat zajímavé konstrukce a formulace, které prašinské temnotě hrají do karet.
Co naopak vyrušuje – a mladým čtenářům může zamotat hlavu –, je možná až přílišná svižnost příběhu. Děj má všeho všudy třicet hodin, což je na dvousetstránkovou knihu až směšně málo. Zatímco v jiných románech dostane čtenář možnost v klidu prozkoumat cizí světy, tady není čas na nic – každá místnost, dům, chodba, střešní bludiště se jen tak mihnou a už se frčí dál… Pro čtenáře, který by chtěl prašinské ulice pocítit na vlastní kůži, k tomu nahuštěná akce neskýtá mnoho příležitostí. Jistě – stejně jako Jirka a En máme i my zůstat pouhými návštěvníky, pořád je nám ale Prašina trochu víc cizí, než bychom chtěli.

Přes lehkou plytkost některých postav, scén a míst je Černý merkurit další zajímavý počin, který nad ostatní teenagerskou literaturou září jako černá hvězda. Nezbývá než doufat, že ani ve třetím – zatím posledním – díle na nervydrásajícím napětí nepoleví (a možná ještě přidá).

Prašina 2 - černý merkurit
Autor: Vojtěch Matocha
Nakladatel: Paseka
Rok vydání: 2019
Počet stran: 260
Cena: 289 Kč