RECENZE: Vojtěch Matocha, Prašina: Bílá komnata (3. díl)

Je to k zbláznění, jak některé příběhy na pokračování sami sebe posílají do kytek. Hře o trůny, nu dobrá, snad i Hvězdným válkám se to dá odpustit, protože v šoubyznyse jde koneckonců hlavně o peníze. Jaký důvod měl ale Vojtěch Matocha, aby horkou jehlou sešněroval první dva díly Prašiny, trilogie pro náctileté, a vytvořil nemastné neslané zakončení doposud epické ságy, to čert sám ví.

S létem se do Prahy konečně vrátil slizký podnikatel Hrouda. V Krchlebách to zase vře. Na hranicích Prašiny propukávají čím dál brutálnější nepokoje a Jirka, vhozený opět do víru událostí, již před En nedokáže skrývat, že za všechno může on sám.
Spousta otázek z předchozích dílů zůstává nezodpovězena. To je ale chyba, neboť série se zjevně třetí knihou uzavírá. V bludišti slepých uliček se ztrácí i dospělý čtenář. Události se míhají kolem, některé se dějí zbytečně, jiné zůstávají nedořešené. Působí to dojmem, že rouška tajemství již nefunguje jako spouštěč stihomamu, nýbrž se jen snaží zakrýt řadu děr, kterými příběh trpí. Stihomam má zřejmě vyvolat záplava otázek, které se na stránkách objevují jako Jirkův vnitřní monolog; bohužel svůj účel neplní příliš zdařile a po polovině knihy začínají být otravné.

Něco se někde stalo
Nic z toho by snad nemuselo vyplavat na povrch, kdyby Matocha znovu nabil zbraň, která mu střílí nejlépe – skvělé záporáky. Bohužel i zde padla kosa na kámen. Záporáci tam někde jsou, ale celý příběh sledují z ústraní, a pokud s nimi někdo zatočí, Jirka s tím má pramálo společného. Hrouda, divoká karta první knihy, se málem ani neobjeví, je matně zmíněn na začátku a na konci. Pocit nevolnosti z jeho slizkého chování ani zadostiučinění, že ho někdo vyřídil, jsou jen matné stíny toho, co známe z dřívějška.
Prašina 3 je jako nějaký postmoderní vtip. Celou dobu to vypadá, že se pořádně rozjede, ve výsledku se ale nerozjede nic. Vystupují v ní nějaké postavy – nějací hrdinové, nějací padouši –, ale vy vlastně vůbec netušíte, kdo je kdo – co hůř, je vám to tak nějak jedno. Matocha se v předchozích knihách rozjel jako strž. Na každé stránce dokázal servírovat novou dávku paranoii. V prvním díle proti protagonistům stáli bohatí mafiáni, ve druhém zvrácená sekta, tentokrát to měli být všichni najednou. Pokud chtěl autor spojit události, které se doposud staly, do jednoho velkolepého finále, daří se mu jen působit dojmem, že se snaží zrecyklovat své staré příběhy a ještě z nich něco vytěžit. A to, jak všichni víme, nikdy nemůže fungovat.

Kufřík ze stroje, stroje bez významu
Jako největší podvod na čtenáři působí deus ex machina ve formě Toma a jeho kufříku plného korporátních tajemství. Oba se objeví v půlce knihy a znovu na konci, kde se vše jako zázrakem vyřeší. Nic víc není potřeba. Zatímco v minulosti museli Jirka a En o cenné věci ze všech sil bojovat, tentokrát nehnou prstem. Celá záležitost se uzavře sama. Možná by to nebylo tak frustrující, kdyby jejich největší čin spočíval v tom, že přežili.
Jenže. Scény, kdy jde o krk, jako by z oka vypadly předchozím dílům a pořád dokola omílaným situacím typu „někdo je zraněný a jiný ho musí odvést do bezpečí“, „někdo je zamčený a jiný ho musí přijít zachránit“. Postavy se objevují a zase mizí v chaotickém sledu a kdo se v tom má vyznat, jestli na daném místě vážně měly co dělat, nebo se tam přichomýtly náhodou?
Konec pak působí jako směšná karikatura. Hlavní hrdinové umírají v podzemí a zničehonic jsou v bezpečí u rodičů. Poloviční vysvětlení, které nám Matocha předkládá, nestačí skoro ani na to, abychom si mohli domyslet, co se vlastně mohlo stát.
A Nápravníkovy stroje? Ty přestaly dávat veškerý smysl. Bylo by možná lepší, kdyby je tentokrát autor vůbec nezmiňoval.
Hluboce doufám, že tohle ještě není konec. Že je to jen rozjížďka před dalším velkolepým střípkem do skládačky. Bohužel myslím, že autor dal jasně najevo, že příběh Prašiny je uzavřen a už se k němu nebude vracet. Nezbývá než čekat, jestli se neobjeví alespoň nějaký spin-off, který by na celou záležitost hodil trochu více světla bez elektrických lamp.

Prašina 3
Autor: Vojtěch Matocha
Ilustrace: Karel Osoha
Nakladatel: Paseka
Rok vydání: 2020
Počet stran: 260
Cena: 289 Kč