Duchovní otec celé série se žádným způsobem nezpronevěřil svému vlastnímu desateru, a když káže víno, taky ho sám pije. Je to sice méně hororové než by od něj jeden čekal, ale vtipem a hláškami i originálními a vypointovanými nápady to srší stejně jako v předchozích případech.
Dosedělovou nejsilnější stránkou je jednoznačně práce s jazykem. Spisovatelské řemeslo má očividně skvěle zvládnuté a jazykové zpracování je přesně to, co textu dodává tu tíživou a tajemnou atmosféru.