UKÁZKA: Leoš Kyša - Boris Hokr (eds.), Ve stínu Říše

UKÁZKA Z KNIHY VE STÍNU ŘÍŠE
Z povídky Františka Kotlety Dos grojse genereraj
„Neruším?“ zeptala se. To, že mě přepadla nahého ve vaně, ji vůbec nezarazilo.
„Ani trochu,“ usmál jsem se a mávl rukou, aby vešla dovnitř. Mezitím, co jsme se neviděli, se převlékla. U večeře na sobě měla hnědé cestovní kalhoty a dlouhou lněnou košili přepnutou páskem. Teď si vzala pohodlné tmavě modré šaty s decentním výstřihem. V té košili jsem si vůbec nevšiml, že má na tak hubenou postavu celkem velká prsa. Šaty to na- opak dost jasně zdůrazňovaly.
„V kalhotách na posteli mám cigarety. Mohla byste mi jednu donést?“ poprosil jsem ji a spokojeně se převalil ve vaně.
Můj pokus vyvést ji trošku z míry ani náhodou nevyšel. Prostě mi ty cigarety donesla až k vaně a jednu zapálila. Pořádně jsem potáhl a pak vypustil dým na vodní hladinu. Rozběhl se po ní do všech stran. Cigarety mi v koncentráku vážně chyběly.
„Jak jste tam dokázal přežít?“ zeptala se, jako by věděla, na co jsem myslel. Vodní hladina se neznatelně zavlnila. Opět ta její ovlivňovací magie.
„Štěstí. Respektive neštěstí těch ostatních, že padla volba na ně, a ne na mě,“ odvětil jsem. „Ale kvůli tomu tady přece nejste, slečno,“ dodal jsem.
„Ta vana je skvělý nápad. Také bych si ji nejraději dala po té strašné cestě až z Vídně,“ dodala, jako by mou narážku vůbec neslyšela.
„Klidně se přidejte, když jste z té Vídně. To jsme vlastně skoro krajani, že?“ usmál jsem se provokativně.
Madam Klopfen nahnula překvapeně hlavu na levou stranu, ale pak s ní jen nonšalantně pohodila a dala pravou nohu na okraj vany. Zatímco u večeře měla kožené vojenské rajtky, teď se na nich skvěly červené lodičky. Z pravé nohy si ji pomaličku sundala a pak ponořila část chodidla do vody.
„Studená,“ zamračila se, ale nakonec si vyzula i druhou botu a přes hlavu přetáhla šaty. Pod nimi měla jen krajkovou košilku a jinak nic. I ta za chvíli letěla na postel. Ta velká prsa skutečně nebyl jenom optický klam způsobený rafinovanými šaty, ale krásná realita. Nečekaně jsem ucítil, jak se mi penis začal prokrvovat. Tohle jsem nezažil už opravdu dlouho. To poslední, na co člověk v koncentráku myslí, je sex. Bordel byl vždycky jenom pro kápy a členy sonderkommanda, kteří měli dost jídla, aby měli i pomyšlení na něco jiného než pouhé přežití.
Zahnal jsem všechny myšlenky na časy dávno minulé a udělal jí ve vaně místo. Za chvíli se z ní vyvalilo několik litrů vody, které v jedné velké vlně vycákly na podlahu.
„Brr,“ otřásla se Barbara Klopfen zimou, ale pak si položila nohy na okraj vany – každou na jednu stranu. Získal jsem díky tomu dokonalý výhled na její vyholenou kundičku.
Něco takového u žen vážně nebylo běžné. Tedy u žen, které se neživily jako šantánové tanečnice nebo nepostávaly v uličkách s červenou lucernou.
„Snad jsem ve vás nevzbudila rozpaky,“ usmála se a v tu chvíli jsem spatřil, jak se po hladině rozběhly malé vlnky.
Vážně by mě zajímalo, odkud získala svou sílu. Muselo to mít co dělat se sexuální magií. Ucítil jsem, jak se mi vkrádá do mozku, jak se snaží probít skrze mou magickou obranu.
Šla na to velmi chytře. Pomáhala si i přirozenými pudy.
„Ale?“ usmál jsem se a upustil vajgla z cigarety na mokrou podlahu, kde jenom zasyčel a zhasl. Barbara totiž v tu chvíli zajela nohou do mého rozkroku a začala dráždit můj penis.
„Myslím, že si rozumíme. Felix říkal, že rozhodně nejste Hitlerův fanoušek, a to já s Felixem také ne. S vůdcem bude brzo veta a Německu povládne admirál Canaris. Potřebuje veškerou podporu včetně té magické. Nenecháme Říši padnout,“ šeptala a přitom z plechové vany vycákaly další litry vody, jak se otočila ke mně a našpulila zadeček. Moje magická ochrana se začínala bortit s tím, jak jsem se nedokázal ovládnout a chytl ji levačkou pevně za zadeček a pravačkou jsem jí zmáčkl jednu bradavku. Zhluboka slastně vydechla a posunula zadeček dozadu. Stačilo už jenom pár centimetrů a za chvíli jsme dělali to, co Felix s Lídou Baarovou, než jim do romance vstoupil Goebbels.
***
Voda cákala z vany s každým přírazem. Za chvíli už bylo víc vody na kachličkách než ve vaně. S posledním mým přírazem jsem v hlavě ucítil její mysl. Zkusila využít mého orgasmu, aby se mi prohrábla v mozku a nechala v něm pár provázků, za které by mohla tahat. Nezbylo mi než zvolit protiútok. Vzal jsem to nejtemnější, co se v mé mysli skrývalo, a vrhl to zpátky. Madam Klopfen kromě dávky spermatu zasáhla i koncentrovaná bolest matek tisknoucích své děti v plynových komorách, strach a nenávist mužů dusících se v autech s výfuky obrácenými dovnitř a děsivá zuřivost lidí běžících proti drátům, v nichž proudila elektrická energie. To všechno dalo jeden jediný úder na solar plexus její duše.
„Panebože!“ vykřikla. Prudce se otočila a zády se rozplácla do vody.
„Co jste to...? Co to bylo? To přece...,“ zalykala se hrůzou.
Oční zorničky měla rozšířené a po celém těle jí vyskákala husí kůže. Chytl jsem ji za ruce a pomohl jí posadit se.
„Jen jsem se bránil, Fräulein,“ odsekl jsem stroze.
„Cig-cigaretu... můžete mi ji podat?“ špitla a pořád zhluboka vystrašeně dýchala. Prsa se jí přitom třásla a tvořila na vodní hladině kruhy. Neměl jsem to srdce jí nevyhovět, což byla chyba. Jen co jsem se natáhl z vany, abych nám podal cigarety a zápalky pohozené na posteli, chytla mě prudce za nohy a trhla mnou tak, že jsem se svezl pod hladinu zbývající vody. V tu chvíli na mě mrštně naskočila a přišlápla mi krk.
„Když nepomůžeš nám, nepomůžeš nikomu. Nebudeš první, koho jsme odstranili z cesty,“ dolehla ke mně její slova skrz vodu.

Nacisté jsou atraktivní záporáci, přesto se v dílech českých autorů fantastiky objevují spíše sporadicky. Velký dluh splácí právě vydaná antologie VE STÍNU ŘÍŠE, do níž editoři Boris Hokr a Leoš Kyša vybrali sedmnáct fantastických příběhů, kteří se na tematiku nacismu, druhé světové války a třetí říše dívají z pestré směsice úhlů pohledu. Pokud čekáte jen akční přestřelky a klasickou šablonou střižené hrátky „coby, kdyby“, budete překvapeni, jak nápaditě se dá toto téma uchopit. Jak píše Martin Fajkus, šéfredaktor časopisu Pevnost, v předmluvě, připravte se na příběhy děsivé i kruté, plné smutku i hrůzy, ze kterých vás bude mrazit, ale i takové, kde se budete moci zasmát. Protože i smíchem se dá bojovat proti zlu a temnotě.

Srdečně zveme na autogramiádu editorů a autorů, která se uskuteční ve středu 13. prosince 2017 od 17.00 v knihkupectví Knihy Dobrovský  (Václavské nám., Praha). Více informací: https://www.facebook.com/events/380692132370009/

Knihu Ve stínu Říše lze charakterizovat jedním všeříkajícím slovem: rozmanitá. Každá z povídek je odlišná svým pojetím a osobitým pohledem autora. I přesto, že se několik děl shodně ochomýtá okolo duchů a okultismu, je jejich vyznění pokaždé jiné; kromě toho na stránkách sborníku najdete i několik neotřelých a vskutku originálních námětů. (…) Sborník je nabitý opravdu těžkými kalibry. Páni editoři dokázali z autorů vyždímat opravdovou kvalitu. Mnoho pohledů, mnoho působivých momentů, mnoho zábavy a mrazení v zádech. A pokud nejste zrovna příznivci války, vůbec nevadí. Nekonají se žádné nudné popisy a krvavé bitvy, válka a nejhorší zrůdy skutečné Říše v textech slouží spíš jen jako kulisa, strašák a memento. – z recenze Martina Bečváře (fantasymag.cz)

Knihu si můžete zakoupit i v e-podobě například na https://www.palmknihy.cz/fantasy-sci-fi/ve-stinu-rise-176746

Info o knize
Ve stínu Říše – antologie české fantastiky / Editoři: Boris Hokr, Leoš Kyša / Obálka: Satine Zillah / Formát: vázaná s přebalem, 130x194 mm / Počet stran: 664 / Cena: 575 Kč (na http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=835 za 431 Kč; e-book 299 Kč; zakoupíte například na   https://www.palmknihy.cz/fantasy-sci-fi/ve-stinu-rise-176746) / Fantastická Epocha / Nakladatel: Nakladatelství Epocha (www.epocha.cz) / ISBN: 978-80-7557-083-3

Anotace
I více než sedmdesát let po skončení druhé světové války tvoří třetí říše a vše s ní spojené nedílnou součást naší historie, ale také popkultury. Dokonalí padouši, slizcí gestapáci, hororové obrazy koncentračních táborů, brutální řežby na bitevních polích od Atlantiku po Pacifik, od Evropy přes Afriku po Asii…, ale i bláznivé černé komedie nebo svérázné městské legendy.
Jen máloco kdy podnítilo tolik rozmanitých příběhů. Málokdo dokáže představovat tak dokonalé bezcharakterní zlé postavy nebo naopak terče parodie a posměchu jako nacisté. Právě proto jsme dali nacisty na hraní těm nejlepším spisovatelům a spisovatelkám domácí fantastiky napříč generacemi. Připravte se na popkulturní blitzkrieg, jaký jste ještě nezažili!