Literární vyhlídky: srpen-září
Článek od: Martin Stručovský - 18.08.2017
Já, Gowery
Anotace
Druhá polovina třiadvacátého století, dvě stě let po Apokalypse. Po dlouhém období chaosu, kanibalismu a lokálních válek nastalo Století míru, které trvá už pět let.
Do různých koutů zpustošené Evropy vyráží trojice hrdinů: kyborgizovaný voják Oggerd, technolog Hal Hargo a vyjednavač Gowery Fink. Mají za úkol zkoumat takzvané "střepy z Apokalypsy", technologické pozůstatky starého světa. Někdy jsou při tom zavlečeni do her mocných zájmových skupin a jindy musejí napravovat své vlastní prohřešky.
Toto jsou tři jejich příběhy: "Zákon smečky", "Rýnský cedník" a "Kočičí dvířka".
Vladimír Šlechta a jeho Pár slov o knížce "Já, Gowery" (+ další plány):
Knížka "Já, Gowery" spadá do takzvaného "oggerdovského" cyklu. Pro úplnost dodám, že tento cyklus je žánrově postapo. Odehrává se zhruba dvě stě let po Apokalypse, která proběhla v roce 2072. Obsahem jednotlivých textů jsou příběhy (nebo snad případy) trojice ve složení Oggerd (voják a válečník), Gowery (vyjednavač) a Hal Hargo (technolog). Tříčlenný tým cestuje z místa na místo, prostě tam, kam ho pošlou tajemní šéfové. V různých koutech zpustošené Evropy zkoumá technologické anomálie, které tam zůstaly po zaniklé atlantické civilizaci.
Jak už napovídá název: knížka je psaná v ich-formě a vypravěčem je Gowery. Obsahuje tři novely. Úvodní novela" Zákon smečky" poprvé vyšla v roce 2010 ve sborníku Hvězdy české sci-fi " (pod jiným názvem), jen jsem ji musel přepsat a překopat. Teď je z ní, jak já tomu říkám "úplně nový text s úplně starým obsahem". Závěrečnou novelu ("Kočičí dvířka") jsem z větší části napsal někdy v roce 2014 jako pokračování "Kyborgova jména" - ale je to samostatný text a s "Kyborgovým jménem" souvisí jen velice volně. "Kočičí dvířka" stačilo jen najít na harddisku, trochu oprášit a doklepnout posledních cca 20 stránek.
Takže mi na přelomu let 2016/2017 zbývalo dopsat prostřední (a nejdelší) novelu s názvem "Rýnský cedník". Rozhodl jsem se, že to bude "postapo jako postapo". Což znamená zhruba tohle: v Goweryho a Oggerdově době už jsou vzpomínky na předapokalyptickou civilizaci vybledlé, nezřetelné a zanesené balastem. Ale v oblasti zvané Rýnský cedník jako by Apokalypsa proběhla teprve předevčírem. Kosti staré civilizace (v přeneseném významu i doslova) vystupují na povrch a jsou rozházené všude kolem... a tou přízračnou krajinou putuje osamělý jezdec, vyhýbá se nástrahám, uniká nepřátelům, setkává se s duchy minulosti a krok za krokem se přibližuje k temné věži... Ve výsledku je "Rýnský cedník" text, který bych si s chutí přečetl, kdyby ho napsal někdo jiný... ale co si člověk neudělá sám, to nemá, že ano.
Na závěr - co bude dál a co bude příště: mám rozepsané pokračování "Kukaččích mláďat " s názvem "Zima v Thonnierice", což je záležitost, která spadá do cyklu Pohraničí. Už to začíná vypadat, že se Kukaččí mláďata nakonec rozrostou na trilogii.... Dále mám už zhruba 5 let rozvrtanou "oggerdovskou" záležitost s názvem "Poslední velkoměsto", pravděpodobně dvojdílnou. Takže chci výhledově napsat dvě knížky z Pohraničí a dvě knížky s Oggerdem - a až to všechno napíšu, tak budu mít hotovo... Ale uvažuji ještě o tom, že bych udělal "hybridní" knížku s názvem "Padající archanděl", sestavenou ze dvou navazujících detektivních novel. V první novele by byla detektivem Emma (z umírajícího města) a ve druhé Gowery. Ale sám ještě nevím, jak to s "Padajícím archandělem" dopadne.
Připravuje Brokilon
Plamen ve větru
Anotace
Cesta plná nástrah. Oceán smutku. Svět v plamenech. Elias a Laia běží o život ve strhujícím pokračování úspěšného fantasy románu Jiskra v popelu.
Po čtvrté zkoušce, při níž došlo k nečekaným událostem, se imperiální vojáci vydávají na lov dvou uprchlíků, kteří opustili Serru a vypravili se na nebezpečnou cestu do srdce Impéria.
Laia se chystá proniknout do Kaufu, nejstřeženějšího a nejnebezpečnějšího imperiálního vězení, aby zachránila svého bratra, jehož schopnosti jsou klíčem k přežití Učenců. A Elias je pevně rozhodnut jí pomoci, přestože se tím vzdává poslední šance získat svobodu.
Temné síly, lidské i ty nadpřirozené, však pracují proti nim. Elias a Laia musejí na každém kroku své cesty bojovat, aby přelstili nepřátele: krvežíznivého císaře Marka, nemilosrdnou velitelku, sadistického dozorce, který vládne kaufskému vězení, a — což je nejbolestivější — také Helenu, Eliasovu dlouholetou přítelkyni, jež nyní zastává funkci císařova Krkavce.
Helena se musí podrobit Markově vůli a postavit se do čela mise, která jí láme srdce: jejím úkolem je najít zrádce Eliase a zabít ho.
Překladatelka Petra Johana Poncarová nám prozradila o románu následující:
Když jsem Jiskru v popelu v zimě 2015 poprvé otevírala, abych se rozhodla, zda se pustím do překladu, nečekala jsem, že mě kniha tak rychle vtáhne ‒ nejsem totiž zrovna typickým čtenářem literatury z kategorie „young adult fantasy“ a nabídka knihu přeložit mě velmi potěšila, ale zároveň trochu zaskočila. Jiskra mě ale po několika stránkách vtáhla natolik, že jsem ji přečetla více méně na posezení, překlad jsem samozřejmě přijala a práce na něm mě velmi bavila. Na druhé pokračování jsem proto čekala se jistými obavami – vzniklo poměrně rychle a bála jsem se, že po nadšení, které vzbudil první díl, přijde nutně zklamání a propad. Po několika prvních kapitolách se mi ale ulevilo, protože v tomto případě je pokračování ještě lepší a vyzrálejší než první díl. Autorka skvěle pracuje s postavami a i ty, u nichž by se člověk nějakých velkých změn nenadál, se najednou předvádějí v jiném světle. Tempu knihy prospívá i to, že se střídají nejen vypravěči (na rozdíl od prvního dílu jsou tři – příznivci Heleny Aquilly, pozor!), ale tentokrát i lokality, takže se podíváme na mnoho dalších míst v Impériu včetně nechvalně proslulého Kaufského vězení nebo tajemného Stinného hvozdu. Doufám, že i čtenáři si Plamen v temnotě užijí stejně jako já.
Jiskra i Plamen v temnotě řeší nadčasová a závažná témata, která jsou přirozenou součástí osudů postav a z příběhu didakticky „netrčí“ – patří k nim například nenávist a násilí vyvěrající z nepochopení mezi různými kulturami a zažitými předsudky, s nimiž má autorčina rodina mimochodem osobní zkušenost, nebo velmi přesvědčivě popsaná dilemata člověka, který se rozhodne zapojit do odboje proti brutálnímu totalitnímu režimu a ví, že tím nevyhnutelně riskuje životy svých nejbližších a vystavuje je riziku mučení a popravy.
Mezi nejzajímavější aspekty práce na překladu byla nutnost převést do češtiny terminologii týkající se světa, v němž se série odehrává. Zábavný překladatelský problém mi připravil titul, který užívá velitel obávané Černé hlídky a císařova pravá ruka. Slovo „bloodshrike“ je anglický název pro pouštního ptáka, který si svou kořist nabodává na trnité keře. Konotace jsou tedy vzhledem k dějišti i reputaci postavy ideální. Když jsem však po konzultaci ornitologického webu zjistila, že dotyčný opeřenec se česky řekne „ťuhýk“, bylo mi jasné, že musím hledat jiné řešení, protože před velitelem Ťuhýkem by se nejspíš nikdo strachy netřásl… Doslovný není ani překlad názvu prvního dílu: slovo „ember“ neznamená doslova „jiskra“, ale řeřavý uhlík. Když jsem pátrala po českém ekvivalentu, narazila jsem kromě oharků i na pojem „žhavík“, který by sice nejspíš na obálce nezaujal davy čtenářů, ale dokonale posloužil jako přezdívka, kterou si vyslouží každá kniha, na které pracuji, protože se nevyhnutelně na několik měsíců stává členem rodiny. Na toto pracovní označení románu jsem si natolik zvykla, že mě vlastně pořád trochu zaráží, když vidím na obálce českého vydání správný titul.
Připravuje Host
Q: OTÁZKY A ODPOVĚDI
Anotace
Už je to sedmnáct let, kdy kapitán Jean-Luc Picard převzal velení Enterprise. Tehdy ještě třídy Galaxy, s pořadovým označením D. Byla to pocta, které není rovno. Kapitáni všech předchozích lodí téhož jména vždy vstoupili do historie.
Dnes sedí Picard na můstku majestátní třídy Sovereign, s níž se posunul k písmenu E. A přestože se současná mise v systému Gorsash v ničem nepodobá výpravě na stanici Farpoint, byla to právě tato chvíle, kdy si ji živě vybavil. Byla to ta chvíle, kdy mu vše říkalo... Q.
Překladatel Jakub Marek nám z Enterprise odvysílal o románu následující zprávu:
S novogeneračním románem Q: Otázky a odpovědi se českému čtenáři poprvé představuje ultimátní startrekový román, tedy takový, který si bere na paškál významné téma či událost seriálu a rozpracovává ji do podrobných detailů. Podobně se v nejbližší době můžeme těšit na ultimátní borgské příběhy Větší než součet a trilogii Volání osudu.
V případě románu jde samozřejmě o bytosti Q a Q kontinuum; spojuje do jednoho celku všechny epizody Nové generace s bytostí Q a přináší odpověď na palčivé otázky fanoušků od: „Proč bytost Q podrobuje lidstvo jakémusi ‚procesu‘?“, přes: „Proč se Q tolik zaměřuje na Jean-Luca Picarda?“, až po nejstěžejnější: „Proč nechal Q řádit posádku Enterprise v sherwoodském lesíku…“
V knize se setkáme nejen se staronovou posádkou U.S.S. Enterprise-E, ale také s mnohými postavami startrekovského universa napříč všemi čtyřmi kvadranty, a v sázce nebude nic menšího než lidská existence a osud samotného vesmíru. A protože jde o bytosti Q, jeden vesmír stačit nebude… (Fanoušci epizody „Paralely“ si přijdou na své.)
Román v USA původně vyšel při příležitosti 20. výročí seriálu Nová generace, u nás vychází přesně o deset let později, tedy na jeho výročí třicáté. Přestože je součástí výroční trilogie spolu s romány Odpor (vyšel) a Před zneuctěním (vyjde), tematicky se nezaměřuje na Borgy, ale stojí víceméně samostatně, a tak jej také lze číst.
Narozdíl od dřívějších románů, které se držely striktně jen událostí popsaných v seriálech či filmech, Q: Otázky a odpovědi zapojuje do svého děje i prvky z jiných románů vydaných dříve, např. i z česky vydaného Q na druhou, a vytváří tak pro čtenáře provázanější vesmír.
V románu se také podrobněji seznámíme s novými členy posádky, kteří doplní chybějící stavy a připojí se k matadorům Jean-Luci Picardovi, Beverly Crusherové, Worfovi a Geordimu La Forgeovi.
Q: Otázky a odpovědi je první startrekovou knihou nadaného spisovatele Keitha R.A. DeCandida vydanou česky. Z jeho tvorby může být českým fanouškům známá kniha Sleepy Hollow: Děti revoluce či jeho povídka v antologii Akta X: Nikomu nevěř. Autor je celoživotním trekkiem a jeho knihy patří v rámci Star Treku v zahraničí k nejoblíbenějším. Známý je také svými romány o Klingonské říši, editorskou činností a kritickými rozbory startrekových epizod na stránkách webového magazínu Tor.com.
Připravuje Brokilon
Časodějové 3: Hodinová věž
Anotace
Podaří se vrátit čas do legendárního zámku? Třetí díl nejúspěšnější ruské fantasy posledních let.
Mysleli jste si, že největší nebezpečí mají klíčníci za sebou? Ani zdaleka! Nyní se musí vydat do Časové propasti a najít Rozeklaný zámek. Zárukou má být časodějnická střela začasované klíčnice Diany, bez níž vílu nelze probudit z věčného spánku. Vztahy mezi hodináři, vílami a duchy jsou ale vyostřené. A Vasilise hrozí nebezpečí jak v nové škole, tak od mocného ducha Ostaly Astragora, kterému překazila plány, když našla srdce Šarlatového kvítku.
Překladatelka Martina Pálušová vyčasila o románu následující:
Ve třetím díle Časodějů se Vasilisa Ohnivá po všech prožitých dobrodružstvích konečně dostává do eflarské školy, kde se má začít učit opravdové časodějnictví. To by ale ředitelkou Světločasů nesměla být zákeřná Elena Mortinová. Vasilisin kamarád Feš se navíc musel vrátit na Zmijulan ke svému strýci velikému duchovi Ostaly Astragorovi a víla Diana je stále začasovaná a nikdo z dospělých se ji nechystá v nejbližší době z věčného spánku vysvobodit. Válka mezi časoději a vílami je na spadnutí a vztahy Eflary s Ostalou jsou po obřadu rozkvětu šarlatového kvítku vyostřené. Vasilisa se opět odvážně vrhá do všech dobrodružství, dál objevuje tajemný časodějný svět, s přáteli prožívá nejčasodějnější eflarský svátek roku a ještě při tom musí plnit povinnosti Černé klíčnice při hledání legendárního zámku v Časové propasti. Největší úkol na ni ale čeká o novoroční půlnoci, kdy společně s ostatními klíčníky musí vrátit do Rozeklaného zámku čas. Pokud se jí to ani s pomocí modré jiskry, která se usídlila v jejím srdci, nepodaří, možná ji to bude stát vlastní život. Hodinová věž je zatím nejčasodějnějším dílem série o mázích vládnoucích časem. Časodějný svět vykreslený do nejmenších detailů čtenáře doslova pohltí. Společně s Vasilisou zjistíme, co jsou to všudeschody, hnedsezmenš, jak fungují létající kočáry, koberečky či časolet, k čemu slouží nultá zrcadla, jak se v Čarodolu slaví svátek Listopadu nebo kdo je to Bílý časoděj. Stejně jako předchozí díly je i Hodinová věž psaná velmi čtivým jazykem se svižnými dialogy, kterým nechybí autorce vlastní nadhled a smysl pro humor. Třetí díl Časodějů je plný dobrodružství, nových přátelství, lásky a kouzelného časodějného světa.
Kniha získala v roce 2012 cenu Stříbrná střela za nejlepší ženskou hrdinku: Vasilisu Ohnivou a o rok později Národní cenu Ukrajiny za fantasy knihu v kategorii romány napsané v ruštině. V letošním roce získala celá série prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon 2017 za nejlepší knihu pro děti.
Připravuje nakladatelství Fragment
Nezkoušej na mě zapomenout
Anotace
Chinco není čtvrť pro rozmazlené hraběnky a zhýčkané citlivky s implantovanými enzymatickými zesilovači, neurotransmiterovými urychlovači a dalšími podpůrnými mozkovými biotechnologiemi. Chinco je přirozený stav věcí ve své původním podobě, v jaké byl svět ještě před iPhonem 6. Chinco je městská rezervace se zakonzervovaným technickým vývojem. Z hlediska zpovykané civilizace jde ovšem o nádor uprostřed technologického megaměsta, které blaho svých obyvatel kontroluje a usměrňuje čidly, kamerami a senzory.
Proč se ale ta úžasná civilizační technická struktura rozhodne řešit jeden ze svých problémů zrovna v zaostalém Chincu? Pochopili konečně, že jedinou cestou je návrat k původnímu a přirozenému, nebo jde naopak o velký skok na vyšší level, mimo jakékoli lidské vědomí? V podstatě by mi to mohlo být úplně ukradené, kdyby mi ty kusy mrtvol s černými svíčkami okolo nezhoršovaly statistiky. Nesnáším ty namyšlené pablby z Města s implantovanými mobily, kteří si naivně myslí, že Kriminálka Chinco nemá vlastní mozek. Má. A nepotřebuje žádné neurotransmiterové urychlovače, aby jí (tedy mně) došlo, že tady jde o víc než o brutálně uřezané ruce nebo hlavy.
Petr Heteša nám nad cigaretou a druhým panákem Jacka Danielse řekl o svojí knize následující:
Jsem rád, že se stihlo vydání ještě o prázdninách, protože tenhle kousek je z roku 2015, napsaný o tehdejších prázdninách, čemuž odpovídá jeho odlehčený (prázdninový) styl. V každém případě je to flák pro nejširší čtenářskou obec. Pokud si někdo oblíbil biotechnologie, neurotransmiterové urychlovače a mutace genových kmenů, tak tam jsou. Pokud někdo žere magii, rituální pentagramy, černé svíčky a démonické symboly, tak o ně nepřijde. Pokud někdo ulítává na mrtvolách, bude spokojen. Jsou tam včetně popisu velmi kreativních způsobů jejich uvedení na scénu. Aby některé čtenářky nepostrádaly lovestory, náznak něčeho takového tam je taky. Pro ty, co hltají výhradně space operu…, ale to bych už spoileroval.
No a samozřejmě je tam můj oblíbený hlavní hrdina, který je pořád stejný, akorát má zase jiné jméno. Navenek fakt drsňák, uvnitř ale romantik, milující poezii, Jacka Danielse a holky (z nichž většina jsou mrchy. Ale půvabné). Vítejte v Baltimore 2044 a jeho drsné čtvrti Chincoteague, na kterou jsou krátké i ty nejpokročilejší technologie.
Připravuje Brokilon
Nesvatý otec
Anotace
Phineas Mortimer se nikdy nechtěl stát knězem. Toužil dělat to, co každý bohatý aristokratický synek – tedy nic. Popíjet po hospodách, veselit se s nevěstkami, občas se porvat s kmány a utrácet tatínkův majetek. Jenže cesty páně jsou nevyzpytatelné. Ve válce, kde se ocitne v roli polního kuráta, se Phineas setká s temnotou a málem zešílí. Aby se vyhnul další službě, odchází do pokojné horské vesnice šířit slávu boží. Jenže zlo má dlouhé prsty a hříchy minulosti se ukážou být pouze předzvěstí návratu něčeho mnohem strašnějšího. Něčeho, na co nemusí stačit okovaný palcát ani modlitba. Pokud v tomhle temném fantasy světě vůbec nějaký bůh, který by ji vyslyšel, existuje...
Marek Dvořák se vyzpovídal o svojí prvotině
Na fantasy, zejména té české, jsem prakticky vyrůstal. Inspirovali mě zejména autoři jako Šlechta, Kulhánek, Neomillnerová či ze zahraničních Sapkowski a King. Na psaní
mě nejvíc baví tvůrčí svoboda, možnost jedním kliknutím tvořit světy a dalším je ničit a naprostá nezávislost třeba na finanční situaci, která je například filmařům upřena. Vždycky jsem chtěl vyprávět příběhy a literaturu vnímám jako nejkrásnější formu tohoto prastarého umění. Phineas Mortimer, hlavní hrdina Nesvatého otce, je variací na „zbytečného člověka“. Má řadu kladů, ale neumí je využívat, a také cítí, že se na své kněžské povolání nehodí. Vevnitř je totiž spíše rváčem a bohémem než světcem. Temná fantasy je podle mého názoru především o tom malém zlu, jež má v sobě každý člověk a které má mnoho podob, například pokrytectví či lhostejnost.
Připravuje Epocha
Hořící kůň
Anotace
Arabské Španělsko na počátku 11. století se drobí ve střetech a intrikách. Baskický lučištník z hor touží zachránit svého grošáka, proto se z něj stává zloděj koní. Na jedné z výprav se potkává s osiřelou zemanskou dcerkou, odsouzenou k šedivému životu hradní služebné. Ti dva bezděčně zasáhnou do záměru králů a vzbudí nenávist Spin de Mula, démonického čaroděje, který znetvořuje lidské duše.
Jejich osudy se protínají, zatímco muslimští a křesťanští vládci spolu střídavě bojují a uzavírají politická spojenectví, iberští bohové čelí islámu i Kristu a ze Severu připlouvají drancující vikingové...
Navštívili jsme ve stáji Františku Vrbenskou a Lucii Lukačovičovou:
Hořící kůň – to byla výzva a náročná zkušenost. Základ románu vytvořila Františčina povídka, kterou kdysi rozepsala. Inspiroval ji svérázný národ Basků a jejich u nás neznámá mytologie spolu s pozoruhodnou kulturně politickou situací Pyrenejského poloostrova před tisícem let. Stýkání a potýkání muslimského a křesťanského živlu fascinovalo, třebaže tématu chyběl současný ostře konfrontační aspekt.
Baskická kultura a dějiny už dlouho zajímají také Lucii, stejně jako období raného středověku. Tehdy se zrodil kult svatého Jakuba a tradice pouti do Santiaga de Compostela, z které si Lucie odnesla osobní zážitky. Spisovatelky se dohodly a na jaře roku 2016 začaly pracovat na románu. Jenže tak, jak hrdinové procházeli nástrahami a nebezpečnými situacemi, přiházely se autorkám všelijaké komplikace. Některé vážné, až málem tragické; jiné náročné, ale radostné - když se Lucii narodil synek.
Vysoká autenticita vyprávění znamenala hledat spoustu informací přes militaria či chovatelství koní až po bylinkářství. Používali Saracéni šavle? Co se vařilo v různých oblastech středověkého Španělska? Jak se slavily velikonoce? Nechybělo pátrání v hlubinách historie: „Proč se vzbouřili pyrenejští horalé?“ ani řešení dějových rébusů: „Jakými prostředky se dá vyhrát bitva proti téhle přesile?“
Přes všechny svízele se osudy hrdinů z několika národností nakonec uzavřely… aby čekaly na své čtenáře.
Připravuje Epocha
Polární záře
Co Jiří Mazurek vyzradil u výslechu o své knize:
Polární záře. Jde o sci-fi thriller, který se odehrává na severu Ruska v blízké budoucnosti. Děj probíhá mimo jiné na palubě jaderné ponorky, v kokpitu stíhacího letounu, v sídle CIA, apod. Jedním z hlavních hrdinů je i Čech, fotograf, který se shodou okolností dostane do epicentra dění. Anotaci knihy přikládám níže.
Žánrově je kniha asi nejvíce podobná knihám MIchaela Crichtona, to jest spojuje příběh s trochou "vědy". V knize se čtenář například dozví, co je Penroseovo dláždění, Hirschův index, RSA šifra, temná hmota, apod.
Knihu jsem začal psát už v roce 2005, v roce 2006 jsem práci na ní skončil (přerušil), a dokončil jsem ji v roce 2016. Abych přitáhl pozornost čtenářů, umístil jsem dočasně část knihy na Wattpad (můžete se na ni podívat i vy), kde zaznamenala vesměs pozitivní reakce (Jedna ze čtenářek napsala: "Fůůů, to byla ale jízda..."). V současnosti má kniha velice dobré hodnocení na Goodreads: průměr 4.29 (5 je max) z 19 hodnocení.
Připravuje Mystery Press
Přemyslova krev
Anotace
Píše se rok 999. Umírá kníže Boleslav a zůstávají po něm tři synové. Nejstarší Boleslav, prostřední Jaromír a nejmladší Oldřich. Ovšem knížecí stolec je jen jeden. A českou zemi obklopují kořistní vladaři, kteří využijí každé nesvornosti. Z jedné strany Boleslav Chrabrý a jeho Polané, že druhé říše vedená mladičkým, leč velmi ambiciózním císařem Otou. Uvnitř čerstvě christianizované země to rovněž vře; stará víra má hluboké kořeny.
Historické drama začíná!
Místy kupodivu vedené jako konverzační komedie.
Což jen přiostřuje břit dění...
Přicházejí:
Thiddag Biskup!
Hněvsa Vršovec!
Prokopios; poustevník, který oral ďáblem!
& mnozí další..
Co o knize vypověděla Jitka Svobodová:
Přemyslova krev pokrývá období let 999 -1041, které autor Oprásků sčeskí historje prohlásil za českou Hru o trůny, což mi přijde jako poměrně přiléhavé označení. V našich dějinách probíhaly zápasy o vládu nad českými zeměmi často, ale nejspíš nikdy tak urputně a nesmiřitelně jako tehdy. V jisté podobě ty příběhy všichni známe z čítanek, ať už jde o Oldřicha a Boženu nebo Břetislava a Jitku, ale celkový tehdejší historický obraz je ještě mnohem zajímavější. Kniha začíná v době, kdy umírá kníže Boleslav, český stát stojí na pokraji zhroucení a ocitá se ve vleku mocných sousedních říší. Kníže po sobě zanechává tři syny zcela rozdílných povah, vyznání a představ o vládě, kteří místo společnému postupu proti nepříteli okamžitě rozpoutají krvavý boj o moc, který Čechy připraví i o poslední zbytky vlastní nezávislosti, boj, který je o to horší, že neprobíhá jen mezi knížecími syny, ale také mezi starou a novou vírou. Co jen se může stát se zemí, která si nedokáže vládnout, nemá právoplatného dědice z krve Přemyslovy a staří bohové ji opouští? Je tolik možností žádná pro ni nevypadá dobře, zbývá ještě někdo, kdo by ji dokázal pozvednout z popela ke dřívější slávě? Myslím, že stojí za to začíst se do jednoho z nejsilnějších příběhů našich dějin, o to neuvěřitelnějšího, že se před těmi tisíci lety opravdu odehrál...
Jinak myšlenka na napsání knihy vznikla - jako tolik dobrých nápadů - v hospodě, kde jsme probírali, že dějiny občas umí být mnohem barvitější než cokoliv, co si dokáže bujná autorská fantazie vymyslet. Pevně doufám, že mi čtenáři dají za pravdu.
Na samotném psaní knihy toho moc zajímavého není - jako každý dlouhý text jsem ho psala (možná až příliš) dlouho, nesčetněkrát odložila na neurčito, několikrát proklela, mnohokrát málem vzdala, ale navzdory tomu všemu jsem nikdy nezapochybovala o tom, že stojí za to něco takového sepsat, protože jakkoliv se o českých dějinách napsalo tolik skvělých románů, tenhle příběh jsem ještě nikdy neviděla dobře a uceleně zpracovaný a přijde mi to vyloženě škoda.
Připravují Straky na vrbě
Zaklínač 3: Prokletí vran
Jiří Pavlovský o komiksu:
Už třetí Zaklínač, který vychází opravdu jen chvíli poté, co vyjde v Americe. Tentokrát se tvůrci inspirovali jednou starou Sapkowského povídkou (která byla ostatně i zpracována tuším do prvního dílu herního Zaklínače), aby zkusili vymyslet, co se stalo pak. Navíc se tu ke Geraltovi přidává i Ciri a objeví se i další slavné postavy!
Zajímavé je i to, že třetí Zaklínač vyšel v Americe nejprve čistě na internetu… a teprve když vyšel komplet, udělala se kniha. Scénář má na triku opět Paul Tobin, ale kresby se chopil tvůrce s polským jménem Piotr Kowalski.
Připravuje Crew
Batman: Supertíha
Anotace
Komisař Gordon je nový Batman!
Batman zmizel... a je s největší pravděpodobností mrtvý. Bývalý komisař Jim Gordon je povolaný zpátky do služby, aby dál nesl dědictví Temného rytíře a stal se jeho nástupcem. Ovšem už ne skrytý ve stínech. V moderní technologické zbroji a ve službách policie!
Něco málo nám Jiří Pavlovský prozradil:
Fakt ne. K tomuhle komiksu nic říkat nebudeme. Tím bychom vám ničili překvapení. Minulý díl přišel s dost velkým šokem a můžeme říct, že Scott Snyder pokračuje v dalších nečekaných zákrutách. Rozhodně něco takového jste na stránkách Batmana neměli možnost číst… no, asi nikdy. Tak si to užijte.
Navíc už jdeme do finále. Zbývají nám ještě dva díly do konce řady… a boj s opravdu monstrózním padouchem. Ale Batmanovi fanoušci se nemusí bát. Jedeme dál. Po Scottu Snyderovi přebral štafetu Tom King, který je sice hodně jiný, ale neméně skvělý.
Připravuje Crew
Návnada
Anotace
Povídky Chucka Palahniuka doprovozené ilustracemi proslulých komiksových autorů, které si můžete sami vybarvit. Ideální omalovánka pro dospělé!
Co práskl Jiří Pavlovský o komiksu:
Chuck Palahniuk je magor, který se rád nechává fotit, jak škrtí své fanoušky. Taky rád experimentuje nejen s tím, jak knížky píše (viz Pygmej, který je psaný hodně zvláštním jazykem), ale i s tím, co píše. Pokračování Klubu rváčů napsal jenom v komiksové podobě, a jelikož mu to nestačilo, stvořil omalovánky. Vážně. Napsal osm povídek a každou mu ilustroval slavný komiksový výtvarník – v čele s lidmi jako Duncan Fegredo či Lee Bermejo. Jsou to omalovánky, která se za žádnou cenu nesmí dostat do ruky dětem. Najdete tam církevní šílenství, únik z Titanicu, smrtící meteor, podivný klub, výslechy zvířátek i fekálie celebrit. A to všechno si můžete vybarvit těmi nejživějšími barvami.
Knížka natolik zabodovala, že Palahniuk chystá další omalovánky. A tentokrát to bude rovnou celý román!
Připravuje Crew
Sandman: Domeček pro panenky
Anotace
Druhý díl městské fantasy Neila Gaimana, kde musí Sandman nejen čelit rebelujícím nočním můrám, ale i mladé dámě, která se k vlastní smůle stane „vírem snění“.
Konečně vychází v barvě!
Co Sandman našeptal o komiksu Jiřímu Pavlovskému:
Všichni si to přáli, tak tady to je. Sandman v barvě a s novou obálkou. Původní barva byla opravdu hrozná, byla dělaná stylem, jakým se v té době dělaly všechny komiksy - černobílá kresba byla zalitá barevnou hmotou, asi něco, jak když v závodce kydne kuchařka omáčku na knedlík. Tak to bylo až do páté knihy, kdy už jednak doba pokročila… a možná si taky Gaiman mohl vydupat lepší zacházení. Ovšem s léty přišla náprava chyb a DC nechalo Sandmana znovu kolorovat. A tady ho máte.
Připravuje Crew
Z jiného soudku
Odvrácená strana konce
Anotace
„Chci, abyste mi někoho našel. Měl byste ale vědět, že ten člověk možná nikdy neexistoval.“
Harry Bosch se po třiceti letech u policie stal soukromým detektivem. Stále však zůstává vlkem samotářem, jakým byl ostatně celý život: kašle na propagaci, nemá žádnou kancelář a své klienty si velmi pečlivě vybírá.
Jedním z nich je kalifornský miliardář, kterého na sklonku života pronásledují výčitky svědomí. Jako mladík prožil románek s mladou Mexičankou. Když otěhotněla, ztratila se ze světa. Porodila dítě? A pokud ano, co se s ním stalo?
Umírající magnát zoufale touží vědět, zda má komu odkázat své obrovské jmění. Bosch je jediný, komu důvěřuje. Oba muži dobře vědí, že tento případ představuje obrovské riziko nejen pro detektiva, ale také pro osobu, po níž pátrá. Přesto – nebo snad právě proto – se případu ujme, a jakmile se nitky začnou proplétat s jeho vlastní minulostí, je z něj zase zarputilý buldok, který neskončí, dokud nenalezne pravdu.
Pohled překladatele na Odvrácenou stranu (Jan Netolička o překladu nového Harryho Bosche)
Překládat Connellyho bylo jako převzít roli Harryho Bosche. Ono klišovité ztotožnění se čtenáře s hlavní postavou totiž u mě proběhlo na více rovinách. Ze všeho nejdříve jsem se v duchu vrátil ke svému dědovi - bývalému náčelníku ostravské kriminálky - a znovu zažíval jeho vyprávění o tom, co všechno je třeba udělat, než detektiv sežene jakoukoli nepatrnou informaci. Connelly nepíše akční thriller, v němž jde o vteřiny a kde na detektivní práci není čas, protože někde tiká nálož a vy musíte na všechno podstatné přijít dřív, než vybuchne, přičemž se vás zároveň někdo snaží zabít. Connelly popisuje skutečnou práci detektiva, která překvapivě není ani trochu nudná, i když se neodehrává na střeše jedoucího vlaku ani v před obrazem Poslední večeře. Sledovat Harryho Bosche při práci mi přinášelo radost z toho, že někdo ještě dělá své řemeslo poctivě a umí to. A věřte, že je to nesmírně zavazující, protože při pohledu na jeho profesionalitu prostě nemůžete nic odfláknout.
Ruku v ruce s tímto pocitem pak přišla druhá rovina ztotožnění se s Boschem. Bylo totiž nutné pustit se do stejně poctivé práce a hledat. Hledat všechna místa, která Connelly pro děj své knihy vybral. Stejná pečlivost, kterou čtenáři obdivují na Boschovi, totiž tryská z každého popisu cesty do práce, či pohledu z okna. Jaká je to sladká odměna, když si člověk taky zahraje na detektiva a ve Streetview si najde budovu, před kterou Bosch stojí, a při bližším ohledání zjistí, že má stejné dveře, stejnou střechu a že na protější zdi jsou stejné graffiti. Objevíte dechberoucí umělecká díla na pilotech dálnice a uvědomíte si, proč Bosche jeho práce baví. Podstatné ovšem je, aby všechna ta místa našel také čtenář a aby pro něj text zůstal zároveň přirozený a srozumitelný. Znamená to u každého místa zkoušet a hledat, zda už má svůj český název, podle kterého by si ho mohl čtenář dohledat, případně stylizovat a nenápadně vysvětlovat, aby anglický originál nerušil. Snad se to povedlo a snad je to dostatečná omluva za First Street. První ulici by totiž čtenář ve Streetview nenašel a já jsem neměl to srdce, abych Connellymu kazil naprosto dokonalou profesionální práci.
Připravuje nakladatelství Domino
- 8358x přečteno
Přidat komentář