ROZHOVOR s Veronikou Marhounovou z vydavateľstva Planeta 9

„Vždycky jsem si připadala jako z jiné planety, mimozemšťan, který náhodou spadl na Zemi.“ Vraví o vzniku názvu vydavateľstva Veronika Marhounová.

Planeta9 je malé vydavateľstvo, ktoré však za posledné roky spravilo niekoľko obrovských krokov vpred. Vydalo skvelé knihy a v očiach nás, čitateľov, sa stalo veľkým hráčom na pomyselnom ihrisku plnom kníh. Za týmto vydavateľstvom stoja dvaja ľudia, Veronika Marhounová a Martin Královec. Keďže na Sardene momentálne zúri sci-fi téma, nedalo sa toto vydavateľstvo obísť. Veď recenzie na každú ich knihu vám prinášame s pravidelnosťou japonskej dopravy. Takže Veroniko, si pripravená?

-Prečo ste sa s priateľom rozhodli vydávať knihy? Chceli ste byť v niečom odlišní alebo ste mali pocit, že ostatným niečo chýba?
Nám tady v české kotlině rozhodně chyběly knihy ke čtení, pár konkrétních titulů, respektive autorů, i obecně sci-fi. Na pultech ležela jedna fantasy kniha vedle druhé, ale o dobré sci-fi jsme málokdy zavadili. Taky jsme toužili po nových autorech, nových pohledech na budoucnost.

-Prečo ste si vybrali názov Planeta9?
Vždycky jsem si připadala jako z jiné planety, mimozemšťan, který náhodou spadl na Zemi. K tomu se připojil další trochu absurdní zážitek, souvisí s tím, že jsme s prací v nakladatelství neměli ani minimální zkušenost a každý krok vedl do neznáma, jako objevování „neznámé planety“. Z toho chaosu se náhle vynořila na obzoru Planeta, a už nám zůstala.

- Neoľutovali ste už toto rozhodnutie?
Vůbec ne. S každou knihou mám pocit, že jedu na nějaké euforické vlně, jediné, čeho se bojím, že ta vlna opadne a zůstane jenom klidná hladina. Ne že by nebylo nutné tvrdě veslovat. Praxí jsme ale například zjistili, že noví, a tedy neznámí autoři, jsou z nakladatelského hlediska naprosto nerentabilní, jakkoli jsou dobří. Mohlo nás to napadnout dříve, my víme.

-Ďalšie prečo... Prečo ste sa rozhodli vydávať najmä sci-fi žáner?
Protože nás to baví, nic víc v tom není.
Ani jsme nikdy nechápali sci-fi jako okrajový žánr, který může zajímat jen pár podivínů. Myšlenkové experimenty ohledně budoucnosti by měly zajímat každého, kdo hodlá strávit v budoucnosti zbytek života. A to je úplně každý.
Sci-fi jsou i příběhy lidí v mezních situacích. Jen k tomu mají k dispozici báječné technologie a výzvy jsou zcela nové a nečekané. Navíc se autoři sci-fi už hodně dávno zabývali tématy, která jako by se objevila až dnes. A nakonec, sci-fi obsahuje v první části slovního spojení část „science“.

-Podľa čoho si vyberáte, ktorú knihu vydáte?
To bych neměla přiznávat, ale nemáme precizně stanovená kritéria, je to především čtenářský zážitek, pak následuje snaha o objektivní posouzení textu, a nakonec v tom hraje roli jistá autocenzura. Ve smyslu „skvělá kniha, ale koupí si ji tři lidi“. Tu poslední část se nám poměrně často daří ignorovat. S lehce sebevražedným furiantstvím nad tím mávneme rukou, a jdeme do něčeho nesmyslně rizikového, myslím finančně.
Navzdory tomu, že zde opakovaně padne slovo věda, je to otázku pocitu, že jde o dobrou knihu, a že jde o správnou knihu pro Planetu9.

-Všetky romány, o ktoré máte záujem, aj najskôr prečítate?
Samozřejmě, přečteme jich mnohem víc. A odhodíme. Ty, které nakonec vydáme, čtu minimálně třikrát v různých stádiích vývoje české verze.

-Kto má rozhodujúce slovo pri výbere publikácií, ty alebo Martin?
Obě planetární hemisféry mají stejnou hlasovací sílu. A oba máme právo veta. To sice platí bez výjimky, ale pokud je jeden z nás pro některý titul zapálený, a to někdy bez přehánění hraničí až s posedlostí, pokouší se pak různými mazanými kličkami prosadit svého favorita. Nebo získat souhlas druhé strany nečestnými praktikami, jako například dobrou večeří.

-Vydávate zahraničné publikácie. Vysvetli nám, čo všetko musíš vybaviť, získať (práva) na vydanie takéhoto románu?
Na to se necítím povolané osoba, čtenářům Sardenu by měl úvod do nakladatelské činnosti sepsat někdo ze zkušených kolegů, třeba Martin Šust nebo pánové z tradičních nakladatelství. Mohla bych jim popsat naše cesty minovými poli nástrah jednání s agenturami, jak obvykle uvíznu ve smyčce ostnatého drátu vlastní blbosti a mnohé další, ale asi ne, jak má fungovat seriózní nakladatelství.

-Na vydavateľskej činnosti sa zbohatnúť nedá. Žiaľ. Je ťažké ukočírovať náklady?
Jasně, je to těžké. Planetární knihy chceme krásné, tak, jak to zvládneme. Bereme to tak, že knihu má člověk doma dlouho, vrací se k ní, může se z ní stát starý přítel. Je to osobní hledisko. Z odstupu se snažím vypravit knihu tak, aby to odpovídalo textu, nebo zážitku z četby. Aby, když ji vezmete poprvé do ruky, jste mohli získat představu, kam vás příběh vezme a jaká to bude cesta.
Samozřejmě si na to sepisuju rozpočty, porovnávám ceny papíru, a vše, co souvisí s tiskem. Tisk je jedna ze dvou velkých položek, druhá je cena za překlad. U tisku jsem si uložila hledat slevy povinně, na překladu se šetřit nedá.
Mám sklony utrácet, supervizi všech nákladů dělá Martin, a zkouší mě držet zkrátka. Jinak se cena knihy posouvá do finanční stratosféry. Ale cenotvorba je jiná disciplína než stlačování nákladů.

-Zvádzali ste už bitvu s iným českým vydavateľstvom o práva na niektorú z kníh?
Raději bychom se s nimi dohodli na spolupráci nebo jiném způsobu. Ale my si obvykle vybíráme divné věci, které nikdo jiný nechce. Malí nakladatelé, se kterými se známe, se specializují na svoje speciální libůstky, tam myslím, že nehrozí nějaké potýkání. Velcí nás na širém knižním moři míjejí jako ropné tankery rybářskou bárku. Ale vlastně ano, jednou jsme se nechali strhnout a přihodili do aukce. Na první knihu neznámého autora. No, to už neuděláme.

-Zatiaľ ste vydávali len zahraničných autorov. Plánujete dať priestor aj domácim?
Ráda bych se k českým autorům jednou dostala. Zatím si myslím, že je to nad mé schopnosti pracovat s příběhem, najít slabá místa a nějak vést autora. Doufám, že se jednou zlepším natolik, abych si na to troufla. Všímám si nových autorů a často jsou to výborné knihy.
Ovšem už jsem také zjistila, že většina autorů napsala „geniální dílo“, na kterém nechtějí nic měnit, jen čekají, že ten mistrovský kus vezmete a vydáte.

-Áno, už som mala pri recenzovaní tiež s takými „geniálnymi dielami“ tú česť. Či vlastne s ich tvorcami... Posielajú vám autori svoje rukopisy so žiadosťou o vydanie?
Posílají. Snažím se je poctivě přečíst všechny.

-Čo teba na sci-fi príbehoch najviac fascinuje? Lety do iných galaxií, výdobytky vedy a techniky, životný štýl postáv...?
Nové světy jsou nesmírně zábavné a poutavé a výzva pro představivost. To je první vrstva. Sci-fi i fantasy pod ní mohou nabídnout i nové možnosti uspořádání světa a společnosti, různé utopické modely nebo příklady nejhorších tyranií. Včetně návodů, jak s nimi bojovat. Skvělý model budoucí kastovní společnosti vymyslel Matthew Stover pro knihu Hrdinové umírají. Zároveň má v druhé rovině příběhu hlavního záporáka, který není tak docela záporný, je to prototyp osvíceného diktátora. Lidé ho milují a on dělá maximum pro jejich pohodlí. Ale je to diktátor a osobní svobody jsou mírně řečeno osekané na minimum.
Nejlepší je ovšem Kultura Iaina M. Bankse, geniální a jednoduché řešení společnosti řízené umělou inteligencí – precizně, přesně a bez chyb. Ovšem díky lidem a náhodám to ani Kultura nemá snadné.   

-Sci-fi je o fyzike, technike, matematike, astronómii a podobných vedných odboroch. Ako si na tom s fyzikou napríklad ty? Zaujíma ťa veda?
Astrofyzika mě zajímá hodně. Ale to je tak všechno, co o tom můžu říct. Články, dokumenty, podcasty, všechno to sleduju fascinovaně a s úžasem, ale vůbec tomu nerozumím. Na každý obrázek z teleskopu Jamese Webba zírám s úsměvem idiota.

-Chcela by si žiť v takej veľmi ďalekej budúcnosti?
Dostala bych se do té daleké budoucnosti jako moje dnešní já nebo jako někdo, kdo se tam už narodil? Nebo vylíhl na Petriho misce? Dokážu posoudit jen první možnost, a ano, chtěla bych to všechno vidět a zažít. Cestovatel časem bude osamělý, to, co uvidí, nebude moct s nikým sdílet, je to dost sobecký postoj, ale jsem příliš zvědavá, abych si takovou možnost nechala ujít.

-Už dnes je možné zakúpiť si let do vesmíru. Keby... keby si na to mala dosť prostriedkov, mala by si odvahu letieť?
Jistě. Já teda nezvládám ani řetízkový kolotoč, mě by nahoru nevzali. Ale v ideálním světě bez kinetózy a s mraky peněz bych letěla.
Letěla bych i na Mars, takový ten one way ticket. Kolonistům nezbyde nic z pozemské výbavy, kterým si podepíráme osobnost, jako předsudky a hlášky ze seriálů, z toho se stane jen civilizační balast. Takový ultimátní test osobnosti, to by pro mě byla cesta na Mars.
A například postava Hiroko z Robinsonova Rudého Marsu je docela originální model kolonisty.

-Rozhodli ste sa znovu vydať všetky zväzky Malazskej knihy padlých. Tá síce patrí do žánru fantasy, no medzi milovníkmi sci-fi má veľa fanúšikov. Čo vám to napadlo, aký impulz za týmto skutočne odvážnym rozhodnutím stál?
Erikson je vynikající autor. Nevím o jiném lepším v žánru fantasy. A taky jsme na začátku nevěděla, do čeho jdeme. Ne, kecám, šla bych do toho znovu. Vždycky.
Máme skvělé kolegy, bez kterých by to vůbec nešlo. Především překladatelka Dana Krejčová a redaktor pro všechna zákoutí Malazské říše, i ta nejzapadlejší, Honza Hlávka. A samozřejmě i Tomáš Kučerovský, který dává malazským knihám podobu.

-Malaz má aj svoju FB stránku, na ktorej si spoluadministrátorkou. Je ťažšie vydať knihu alebo občas komunikovať s verejnosťou?
Nedá se to srovnávat. Obojí je těžké svým vlastním způsobem. Malazská skupina je docela svébytný živelný organismus, cítím ke všem malažanům obrovskou odpovědnost, ale ne potřebu je nějak „moderovat“. Oni by se ani nedali. Strašně moc si cením jejich nadšení, i toho, že milují Eriksonův svět. Ty knihy nejsou vůbec jednoduché, Erikson vám nedá nic zadarmo. Vydání planetárních reedicí provází mnohé katastrofy, snažím se jednat s nimi na rovinu, a myslím, že to chápou.

-Podľa čoho si vyberáte prekladateľov alebo ilustrátorov?
Většinou intuitivně. To bych neměla říkat, že ne? Na základě pocitu z četby, odhadu, jestli by se tomu kterému překladateli kniha líbila a hodili by se k sobě. Nemá smysl nutit hard sci-fi se spoustou technických pojmů někomu, koho to vůbec nezajímá. Neužil by si to ani on, ani čtenáři.
S ilustrátory se to má podobně, někteří s už s Planetou9 mají několik společných knih, někdy z olbřímí sbírky obrázků vylovím někoho, o kom si myslím, že by dokázal vystihnout myšlenku knihy ve zkratce na jednom obrázku.
Pořád mě překvapuje, že jsou s námi ochotní spolupracovat lidi, kterých si nesmírně vážím.

-Vaše knihy sú veľmi pekné a kvalitné, čo iste stojí nemalé financie. Je ťažké vykalkulovať cenu knihy tak, aby bola kvalitná aj dostupná čo najširšej čitateľskej verejnosti?
Na cenu knihy tlačí hned několik věcí nebo faktorů. Jednak výroba samotná, jednak podmínky knižního trhu. Překladová literatura se prodává strašně levně, v porovnání s náklady na výrobu. Jak to změnit? Netuším. S knihou se nedá příliš experimentovat, nemůžete použít jiné materiály, nějaké inovativní technologie výroby nejsou, kromě čím dál kvalitnějšího digitálního tisku, ani s tvarem knih se toho moc nevymyslí. Více prostoru poskytují e-booky, ale ani u elektronických verzí o změny čtenáři nestojí.
Díky technice může vydávat knihy kdejaký amatér jako jsme my, ale jak vydávat knihy levně, to vyžaduje velké schopnosti, nebo velký korporát. 
Proces od nákupu práv k momentu, kdy je kniha na pultě, trvá dlouho. Ve chvíli, kdy kupujeme práva, čekáme, že výsledný svazek bude v prodeji za cenu, která vyplývá z kalkulace, ale díky té dlouhé době trvání se může změnit celá řada faktorů. Obvykle k horšímu. Pak z tiskárny dovezou platy s hotovými knihami, my nad nimi stojíme a horečně počítáme, jestli je lepší prodávat za cenu, kdy nevyděláme prakticky nic, nebo mít plný sklad výtečně naceněných knih.

-Aké knihy / žánre rada číta Veronika?
Čím dál víc literaturu faktu, nebo spíš populárně naučné knihy. A tlusté svazky historické vědy. Teď zrovna Budování národů od Timothyho Snydera, knihu Izrael, země, které nikdo nerozumí, a Akiru. A pak dvě knihy, které zvažujeme k vydání. Tři, vlastně. Ty dvě mi nějak splývají, takže – ty určitě nevydáme.

-Si vorkoholička alebo dokážeš aj oddychovať?
To je od tebe záludná otázka. Odpověď je – pořád v práci. Jednak Paneta9 funguje prakticky v jednom člověku, Martin má svou práci a v ní vysokou funkci, nezbývá mu už moc času a prostoru. Pro mě dvanáct hodin je docela norma, ale to není to nejhorší, pozoruju, že mentálně Planetu9 neopouštím prakticky vůbec. Musím s tím jít přátelům a příbuzným strašně na nervy. 

-Baterky si dobíjaš pri mori. Máš nejaké obľúbené miesto, letovisko, kam sa vraciaš?
Ano! V létě jedině na sever, na Balt. A je to jedno místo, které má kilometry pobřeží prakticky bez lidí, takže tam můžu courat kolem moře v relativním odloučení. Oni tam mají nějakou pobřežní baterii nebo raketové silo, kolem je uzavřený prostor. Ale lesem se dá běhat kolem plotů, a pobřeží je volné. Navíc má pobyt příchuť zakázaného dobrodružství, je to nesmysl, ale je to tak. Kromě toho na Baltu se dá žít docela levně, a to je pro nakladatelské myši velká výhoda.

-Na čo sa môžeme tešiť najbližšie? Aké máte plány a ktoré z nich nám môžeš prezradiť?
Nový Erikson. Už se konečně, konečně blíží vydání knihy Bůh nedbá, první díl nové trilogie Kniha svědků, které přímo navazuje na Malazskou knihu padlých. Erikson snad začal čtenáře trochu hýčkat, v téhle knize se soustředí na menší prostor a není rozkročený přes několik kontinentů a dějových linií.
Na podzim připravujeme sci-fi novinku Spotřebič. Zásadní změnu by přinesla možnost přemístit něco z místa A do místa B, okamžitě po zadání, na jedno kliknutí, Přijde ti zpráva a ty můžeš okamžitě odeslat ne jenom odpověď, ale plyšového medvěda nebo telefon, lodní šroub, cokoliv. A o tom přesně je Spotřebič. Tahle možnost existuje a J. O. Morgan popisuje, co to dělá s lidmi. Autor je básník a větší vizionář než mnohý kovaný scifista.
A výjimečně fantasy, temnou a poetickou. Příběh z přístavního města Mordie, kde se mohl klidně vylodit Nosferatu. Chátrající město není to nejhorší, v katakombách pod městem se skrývají hrůzná tajemství. Vypadá to jako klišé, ale Alex Pheby perfektně rozlišuje klišé a archetyp, a napsal skvělý příběh Mistra a učedníka. A mrtvého boha.
Výhledově budeme mít ještě jedno dost šílené trochu béčkové a hodně zábavné sci-fi, fantasy s prehistorické Británie a dalšího Eriksona. To je z planetárních plánů asi vše.
Moc děkujeme za prostor a čas.

ĎAKUJEM Veronike Marhounové za čas, ktorý musela ukradnúť knihám a vydavateľstvu, aby mohla zodpovedne, a aj s humorom odpovedať na moje otázky. Keďže som verná čitateľka Planety9, trpezlivo čakám na ich ďalšie knihy. Jednu z tých nových, konkrétne Hrdinové umírají, už mám doma.
Ak ste fanúšikmi románov z Planety9, máte sa na čo tešiť. Ak ste publikácie z tohto vydavateľstva ešte nečítali, je možno čas si niektorú vybrať. Ponuka je široká a príbehy sú skutočne zaujímavé. Recenzie na ne nájdete aj na našom webe a určite vám pomôžu pri výbere tej správnej knihy.
Vaša Ena