Povídání s Terezou Temnářkou Matouškovou a s Terezou Kadet Kadečkovou o jejich fantastických světech a knihách.

Fantastické světy máme všichni rádi. Narnie, Středozem, Malaz, Arrakis a mnohé další. Nejsou to skutečné země, přesto do nich cestujeme rádi a rádi se tam vracíme, stejně jako jejich autoři. Já si dnes budu povídat s autorkami dvou takových fantastických světů, Terezou Temnářkou  a Terezou Kadet. Zatímco Temnářka od roku 2008 buduje Podmoří, Kadet ten svůj, obývaný draky a lidmi, zatím ani nepojmenovala. Přesto i ona jeho tvorbou strávila spoustu času.

Vítejte v cestovní kanceláři T&T.

Představte si, že jste šéfkami cestovní kanceláře a měli byste potenciální zákazníky nalákat k návštěvě vašich světů. Co v nich najdeme, co od nich můžeme očekávat?

Temnářka: Myslím, že s Kadet máme společné to, že nám nic není svaté – rády překračujeme hranice žánru, obracíme zažité stereotypy naruby a přinášíme do fantastiky moderní témata. Naše světy tomu odpovídají. Budujeme je s jistou hravostí, takže jsou plné nejrůznějších fantasmagorických prvků – u mě např. mechanické slunce a draci rozetnutí na dvě poloviny, u Kadet hrdinové putující po obrovském stromu života, po kterém skáče obří veverka… Ale zároveň se nebojíme ani temnějších motivů. Tomuto odpovídají i naši hrdinové, kteří také často určitým způsobem vybočují ze zažitých standardů. Třeba laskavý nekromant, který zachraňuje zatoulaná koťátka. Taxikářka na Asgardu. A tak.

Kadet: Vyrazit na výlet do Temnářčina světa, tak jim prolezu všechny laborky a budu koukat, jak v nich vědo-kouzlí, i když bych tomu vůbec nerozuměla. Do mých světů vyrazte jen, jestli máte očekávání a chcete je zbořit. Draci v názvu? A co když to je jinak? Ale hlavně si tam prosím vás nedávejte žádné léky. Nemuselo by se vám to vyplatit.
Ale v obou světech najdete fakt hodně teplejch postav. Možná bychom mohli udělat Pride zájezd.

Temnářko, Podmoří jsi doteď věnovala pět knih. Můžeš nám tedy povědět něco o tom, jak vzniklo a jak jsi s ním pracovala a rozvíjela ho?

Temnářka: Podmoří jsem si vymyslela ještě jako malá holčička. Když to takhle říkám, spousta lidí je ohromena, protože to zní, jako kdybych ten svět, o kterém si teď o dvacet let později čtou v mých knihách, celý vymyslela už tenkrát. Zajisté jsem jej na těchto představách postavila, ale trvalo víc než deset let, než vykrystalizoval do dnešní podoby. Není na tom asi nic překvapivého. V té době jsem však byla jedenáctileté děvče. Měla jsem životní zkušenosti, které mám jako třicátnice? Spisovatelské dovednosti? Znalosti historie, biologie a antropologie? Samozřejmě, že ne. Šlo o dětskou fantazii. Zvířata mluvila. Já vím, některé mé postavy rády experimentují s psychotropními látkami, ale tenkrát jsem to skutečně myslela vážně.
Podmoří je svět uložený v obrovské vzduchové bublině až na samém na dně oceánu, který funguje hlavně díky magii a magií poháněné technice. Čarodějové mu rovněž vládnou. Musím se přiznat, že od určité chvíle mě začala nudit fantasy v kulisách raného středověku. Chtěla jsem psát něco jiného. Mám vystudovanou historickou antropologii a evoluční biologii, takže mě tak trochu vždycky přitahovalo spojení magie, vědy a historických kulis 19. století. Osobně považuji na Podmoří zvláštní to, že se sice jedná o svět plný čarodějů, ale polovina z nich pracuje v podzemních laboratořích a vytváří šílené vynálezy. Zábavné na tom je, že takto mám možnost jednoduše překročit hranice fantasy žánru a nemusím se omezovat jen na tradiční zápletky. Často se setkávám s tím, že čtenáři tyto motivy z mých děl vnímají jako něco, co patří spíš do vědeckofantastické literatury.
První příběhy jsem publikovala už někdy okolo roku 2008, v posledním ročníku gymnázia. Nešlo o nic velkého, začínala jsem jako většina mladých spisovatelů knížkami vydanými na vlastní náklady (Dnes se neproměňuj, Branou snů) a soutěžními povídkami (v Kočasu nebo Žoldnéřích fantazie… mnoho z nich ani nebylo Podmoří). Na pulty se dostala v roce 2011 až Hladová přání, což byla taková krátká novelka, kterou jsem původně publikovala na blogu. O pár let později vyšly Vílí kruhy (Mytago, 2015) a Děti vánice (2016). (Válka zrcadel vydaná v roce 2017 jako jediná Podmoří není, jde o samostatný román. Ale lidi už jsou stejně natolik zvyklí na můj svět, že si toho dokonce někteří nevšimli. Jeden můj kamarád četl, četl a stále čekal, kdy se tam objeví hrdinové a místa, která zná. Pak mi psal: „Hele, Tem, co se stalo s Podmořím? Jak to, že se to celé odehrává někde úplně jinde? A dostanou se do Podmoří aspoň ve druhém díle?“ Asi budu nucena napsat crossover.)

Kadet, ty jsi ze svého světa, který nemá jméno, zatím napsala knihy dvě. První se jmenuje O dracích a lidech a druhá O dracích a Sedmi. Jak a kde se vzal ten nápad spojit svět draků a lidí, fantasy a cyberpunk?

Kadet: Příběh Jainy a Rodericka z knihy O dracích a lidech jsem tvořila už delší dobu. Neměla jsem svět, do kterého bych je mohla zařadit, ale věděla jsem, že mám lovce a bestii, kteří si jdou po krku, ale budou nucení spolupracovat. O dracích a lidech se vyvíjelo kolem sedmi let, než jsem se ustálila na verzi světa, kterou teď znáte z knih. Dřív v nich bývala magie, cestování mezi dimenzemi, a dokonce jsem v jedné verzi brala na výlet i Jainina bratra Maca, který je teď v knize odstavený na druhou kolej. Cesta k finální podobě byla dlouhá a plná různých verzí.
Už od začátku jsem ale věděla, že čistý žánr není nic pro mě. Meč a magii jsem zkoušela psát, bylo to fajn, ale nikdy mě to nebavilo tolik, jako brát si z každého žánru trochu, protřepat, nemíchat a vrhnout to do knihy. V O dracích a lidech proto máte kněze s bouchačkami, podivné zázraky a překvapivě moderní společnost, i když v raně novověkém hávu.
O dracích a Sedmi původně vůbec nemělo s tímhle světem mít co dočinění. Ale tak se nějak stalo, že motiv zázračných léků seděl, a tak jsem se rozhodla je propojit. Tak se dostáváte do cyberpunku – moderní města plná neonových reklam, vykořisťování korporátem, jediné povolené léky a do toho antropomorfové, kteří jsou společností utlačovaní a nenávidění. A proto je hlavní postavou právě antropomorf Viktor, ale nebojte, nebudete ho mít rádi. Je to totiž kocour a tudíž strašná hysterka.
Jakožto autor jsem si tak na sebe ušila bič – mám dvě žánrově velmi různorodé knihy, obě jsou ze stejného světa, obě mají příběh uzavřený, ale konec otevřený, a čtenáři se ptají: „A dááááál?“
A tak dál píšu knihy z úplně jiných světů! Hahahá!

Temnářko, šušká se, že se blíží vydání tvé nové knihy. Prozraď nám, jde o šestý návrat do Podmoří, anebo je Pláč němého boha příběhem z jiného universa? Na co se můžeme těšit?

Temnářka: Pláč němého boha je Podmoří, na které už čtenáři hodně dlouho čekají. Jde o rozsáhlý osmisetstránkový kolos, který kvůli své délce vychází ve dvou svazcích. První svazek spatří světlo světa v létě, druhý na podzim. Děj se týká postav o generaci starších, než jsou hrdinové, kteří doposud vystupovali ve všech mých podmořských románech a povídkách.
V příběhu se ocitáme v době, kdy velemág Xandrius po letech krvavé války vybudoval světovou říši. V zásadě se stal takovým polobohem. Teď ho však začíná dohánět stáří, dokonce se říká, že umírá. Zemí začínají zmítat nepokoje, některé čerstvě porobené národy se snaží získat zpět svou samostatnost. V příběhu sledujeme osudy několika postav, které jsou vržené do víru událostí. Velemágovy dcery Denyely pečující o stárnoucího otce, vůdce povstalců Worliha nebo nekromanta Torea potupně vyštvaného ode dvora.
Myslím si, že lidi, kteří mají můj svět rádi, to bude bavit. Také věřím, že zaujmu i čtenáře, kteří prozatím se čtením váhali, protože netušili, jak jdou jednotlivé příběhy po sobě a jak na sebe navazují. Pláč němého boha na nic nenavazuje. Je to úplně ideální knížka, kterou začít.

Kadet, ty jsi ovšem kromě O dracích a lidech a O dracích a Sedmi napsala také knihu Ve větvích Yggdrasilu, v níž si pohráváš se severskou mytologií. Vyšla v nakladatelství Golden Dog, které vydává horory, a podle anotace hlavní hrdinka srazí autem severského boha. Jde tedy o nějakou Marvelovsky laděnou taškařici, nebo spíš o horor?

Kadet: Je pravda, že Golden Dog se zaměřuje primárně na horory a thrillery, ale sem tam vydá i něco jiného – detektivky, sci-fi a fantasy. Já jsem byla první autorka fantasy, kterou Golden Dog vydal a ještě pořád si mě chtějí nechat, takže Martina Štefka budu ráda dál zásobovat weird příběhy. Ale nestrachujte se, hororu se nebojím, horor jednoho dne taky přijde.
Ve větvích Yggdrasilu nemá s Marvelem nic společného, snad jen ten humor. Založila jsem ho na severské mytologii tak, jak se o ní píše v Eddách a historických knihách, které Marvel neviděl ani z rychlíku. Některé čtenáře pak překvapí, že Loki není černovlasý a Thór není bloncka. Smísila jsem mytologický svět s tím naším, kdy bohové existují, občas se potulují po Zemi a dělají blbosti, a sem tam zkříží cestu smrtelníkům a přivedou je do problémů. A to se právě stane Agátě – taxikářce, které se před auťákem jednoho dne prostě objeví Loki a ona ho sejme. Odtud začíná chaos, zábava, ale místy taky hodně reálný a drsný příběh o osudu, traumatech a nenaplněné a nedovolené lásce.

Zatím jsme si povídali o vašich sólových projektech, ale já vím, že jste spojily své síly a jste jako editorky podepsány pod sborníkem Jiný kraj. Obálku zdobí obrázek mořské panny, je tím jiným krajem, který oněch jedenáct povídek spojuje moře? Nebo je to všechno úplně jinak a obálka klame?

Temnářka: Když jsme dávaly s Kadet dohromady antologii Jiný kraj, daly jsme si za cíl propracovat témata, která hýbou světem (např. ekologie, rasismus, LGBT…) a ukázat, jak se promítají do fantastické literatury. Byly jsme zvědavé, jakým způsobem můžou být tato témata v žánrové literatuře zpracována a uchopena. Nabízí paletu různých přístupů od civilních příběhů, kde je prvek nadpřirozena jen podružný a řeší se hlavně mezilidské vztahy, po experimentální příběhy plné podivných míst a zvláštních tvorů.
Motiv na obálce pochází z povídky Přemka Krejčíka. Zaprvé nám přišlo, že motiv mořské panny dusící se odpadky dobře reprezentuje obsah sborníku, zadruhé… Přemek je blázen do mořských panen, tak jsme mu chtěly udělat radost.

Kadet: Ale takový mořský sborník, ten by stál za hřích. I když třeba u Temnářky by to byl sborník Podmořský. Hehehe.
Cesta za názvem i obálkou byla docela veselá, střílely jsme na sebe s Temnářkou nápady, ale právě mrtvá mořská panna byla po celou dobu na prvních příčkách. Když jsme si pak vybíraly barvu vlasů, styl alá Ariel pro nás byl okamžité ano.
Zmíním jen, že žánrově je sborník opravdu rozličný – máme tam mnoho subžánrů fantasy – weird, arcane, postapo a další – a dokonce i sci-fi a horory. Ke čtení si tam vybere něco každý.

Tak vám, děvčata, pěkně děkuji za rozhovor a doufám, že spolu spácháte další sborník. Vám i vašim knihám přeju spoustu nadšených čtenářů.