ANKETA: Kniha roku Sardenu 2019 – výsledky

Mechanismy výběru knih a ankety jako takové jsou vysvětleny v obsáhlém povídání před článkem s komentáři. Letos si ovšem neodpustím drobné statistické zamyšlení.

Zatímco v loňském roce s přehledem zvítězilo Páté roční období N. K. Jemisinové (osm hlasů, druhá Pat Murphyová a její Město, nedlouho poté získaly pět hlasů), letošní rok byl na předních příčkách velmi vyrovnaný. Dlouho to vypadalo, že prvenství urve Ursula K. Le Guinová, ale s posledním přijatým komentářem se situace změnila: na první příčku se dostal Iain M. Banks. Když jsme živě vyhlašovali výsledky, někteří z těch, kdo anketu příliš neznali, se divili, že knihy dostávají tak málo hlasů. Jak potvrdila zákulisní šeptanda, anketa Kniha roku Sardenu má aktuálně podobné počty respondentů, jaké měla v dávných i méně dávných letech ASFFH. V České republice prostě nemáme dostatečný počet lidí, kteří by se fantastice soustavně věnovali, intenzivně četli to, co aktuálně vychází – a zároveň se tomu nevěnovali profesionálně (a tedy nebyli angažovaní v literárním procesu – nepřekládali, neredigovali, nepsali).

Proto jsem nesmírně rád, že se letos ozvalo přes 50 respondentů. S takovým počtem už se dá pracovat, už z toho lze vyvodit, co nás zasáhlo, o čem se mluvilo – a zároveň zveřejněné komentáře fungují jako upozornění na to, co nám mohlo uniknout a co je hodno pozornosti. Velmi si vážím každého, kdo si v hektickém programu najde čas na to, aby se zamyslel a poslal tipy do naší ankety. Vážím si těch, kteří se pohybují v literárním provozu, ale přesto doporučují – ale rozumím i těm, kteří se hlasů vzdávají s tím, že nečetli nic jiného, než na čem pracovali. A pro tyto mám vzkaz: nebojte se, doporučujte. O nic nejde, to nejhorší, co se může stát (kromě toho, že přijdete o trochu drahocenného času), je, že si vašeho komentáře nikdo nevšimne. Ale je vcelku velká šance, že se najdou lidé, kteří si komentáře všimnou, nechají se jím inspirovat – a přečtou si právě tu knihu, na které jste pracovali. Vážím si také těch, kteří jsou z jiných redakcí. Pořád mám pocit, že jsme tu jeden malý rybníček. A že když někdo píše pro XB-1, pro FantasyPlanet, pro FantasyMag nebo pro Děti noci, neznamená to, že by měl ostatní weby ignorovat. Jsem rád, že to mnozí nedělají. A na konec: vážím si všech, kteří překonali svůj stud z toho, že „letos přece nic nečetli“. Nebojte. Málokdo z respondentů by mohl říct, že přečetl natolik reprezentativní vzorek, aby se mohl pro daný rok stát arbitrem vkusu (Boris Hokr, který to jako jediný zvládá, odpustí). Ale všichni jsme čtenáři s bohatými čtenářskými zkušenostmi. I kdybyste za uplynulý rok přečetli jedinou knihu, věřím, že poznáte, jestli stojí za přečtení. A jestli stojí za hlas v anketě. Díky, že hlasujete!

Vždy mě překvapí, co se tak čte. Většinou mám před anketou nějaká očekávání, nějaké tipy… no, a ono to pak dopadne úplně jinak. Například Terminus mi naprosto unikl… a skoro v anketě zvítězil! A přibližně před měsícem vyšel na FantasyPlanet článek o tom, jaké knihy doporučují čtenáři. Co se týče knih vydaných v roce 2019, drtivě zvítězil Miroslav Žamboch a jeho Bakly – V objetí smrti. V anketě Kniha roku Sardenu tato kniha taky je. Zmíněna. Jednou. Liší se vkus „čtenářů“ a „odborníků“? Je tato anketa zbytečná v tom smyslu, že bude zajímat stejnou sociální bublinu, která v anketě hlasuje, ale která se jaksi neprotíná se všeobecným čtenářstvem (ať je to, ehm, kdokoliv), které má jiný vkus a „svého Žambocha“ (nemyslím to nijak pejorativně, prosím pěkně, jen se to tu hodí pro ilustraci toho, co si vykládám jako rozdílný vkus) si najde přes všechna jiná doporučení? Co touto anketou vlastně způsobujeme? Vychováváme? Doporučujeme? Nebo jde prostě jen o další žebříček a o další doporučení, kterých je mnohde mnoho a o která se vlastně nikdo nezajímá? Nedokážu na tyto otázky uspokojivě odpovědět. Mám dojem, že tato anketa smysl má. Když nic jiného, organizuji si ji pro sebe. Když nikoho jiného, mě zajímá, co lidé angažovaní v žánru čtou a doporučují. Zdá se mi to jako dostatečně dobrý důvod. Ale… je?